Hotel pro cizince

Vydržel jsem prvních patnáct minut. Pak jsem se   díval už jen jedním okem, takže je možné,   že mi některé ty naprosto zbytečné popisky   unikly. Jinak je to opravdu umění na „vysoké   úrovni“. Asi na té nejvyšší, protože jsem   z toho nepobral ani zbla. Nebudu si tady hrát na   inteligenta a naprosto čestně se přiznám, že   už jsem dlouho neviděl větší blbinu. Nemělo   to ani hlavu, ani patu, dialogy psal někdo   řádně jetý, a tak ani herecká elita tomu   nemohla dát vůbec nic.

Naprosto nezáživná ukázka nejhnusnějších   stránek lidské povahy, lásky i života obecně,   v níž samozřejmě opět nemůže chybět   výlučné české filmařské specifikum:   naturalistické výjevy týrání zvířat (na   což začínám být už notně alergický; to   není projev kultury, ani vrcholu kultury, to je   zkrátka konec veškeré kultury). A spíše než   avizovaná inspirace dílem Franze Kafky (ostatně   se domnívám, že by s tím on sám prudce   nesouhlasil) mě jako charakteristický pro tuto   nepodařenou alegorii napadá oproti filmu mnohem   kratší a výstižnější verš od Valeria   Maxima: "Sladkost žití nutí člověka   mnoho potupného dělat i snášet." - Co   však nutí diváka, aby sledoval něco tak   nudného a odporného na pohled celých sto minut?

Příběh o básníku Petru Hudcovi by snad mohl i   přes všechnu výtvarnou stylizovanost působit   jen jako plytká historka, kdyby ovšem neposkytl   takovým hercům jako jsou Josef Somr, Jiří   Hrzán, Jiří Kodet a samozřejmě Petr Čepek,   rozvinout své herecké schopnosti i komediální   talent. Tento film doporučuji především těm,   kteří považují Petra Čepka jen za herce   záporných rolí.