Herkules proti babylonským tyranům

herkules proti babylonským   tyranům z počátku 6o. let   minulého století zastupuje   italskou kinematografii z   módní vlny zfilmovaných   příběhů z období antiky.   Nakolik jde ale o fikci od   reálných historických   událostí, nechme raději   odborným historikům. Ať oni   poví, zda se filmové scény   v životě jednotlivých   postav antických dějin   skutečně udály. Herkules   proti babylonským tyranům je   však filmovým dílem a proto   je nutné jej zhodnotit jako   dílo, které je sice v   exteriérech reálné, které   má místy, ale opravdu jen   místy, netradiční nesení   kamery; avšak většinou se   točily exteriéry a ty se   odehrávají v   polystyrenových filmových   dekoracích a v nevlídných   ateliérech. K tomu ke všemu   uvidíme herce, kteří nosí   umělohmotné kyje a   pronášejí nezvykle   jednoduché dialogy bez   sebemenší známky hereckého   projevu. ambiciozní snímek   ve své době možná na   obecenstvo zabral, ale dnes   zaujme jen stěží a je proto   nutné jej zařadit do možná   nejvyšších pater, ale té   nejnižší filmařské   úrovně.

Herecké výkony jsou na   poměrně nízké úrovní.   Hlavní hrdina Herkules (Peter   Lupus) spíše předvádí   své svaly než umění   Thálie. I ostatní   protagonisté působí   dřevěně. Nicméně si   tohoto snímku cením jako   příspěvku italské tvorby   šedesátých let.

je z toho udělaná pěkná   fraška zlé výkony herců  
a zázemí   který vypracoval štáb je   také velmi slabé

Plochý herci se prohánějí   mezi papundeklovými kulisami   a pronášejí stupidní   dialogy. Mezi nimi se   promenáduje namakaný hrdina   s obrovským kyjem (nejedná   se o dvojsmysl opravdu má   obrovský kyj - zbraň) a   zachraňuje otroky ze spárů   tyranů. Naivní báchorka,   která ve svých letech   možná i fungovala ale dnes   je to trapně směšný.