Ghost Dog: Cesta samuraje

Snímek natočil známý tvůrce amerického nezávislého filmu – scenárista a režisér Jim Jarmusch (Podivnější než ráj, Mimo zákon, Noc na zemi, Tajuplný vlak, Mrtvý muž). Jeho lehce absurdní filmové dílo paroduje gangsterky a představuje záporného hrdinu, který se současně poněkud vymyká „běžným“ představám. Ghost Dog žije na střeše opuštěné budovy ve vlastnoručně vyrobené chatrči na okraji New Yorku, obklopen hejnem ptáků. V samurajské terminologii znamená Ghost Dog: bojovník, zabiják, který umí splynout s nocí a nikým nezpozorován zasadit smrtící a nečekaný úder. Bojové umění a způsob života podle knihy filosofie japonských samurajů z něj činí neúnavného a neprůstřelného zločince. Každý japonský bojovník potřebuje být někomu zavázán, a právě takovou loajální osobou je pro Ghost Doga mafiánský grázlík Louie. V jeho službách postupně zlikviduje řadu pro mafii nepohodlných lidí. Každý, kdo se zaplete s podobnou zločineckou strukturou, ale musí počítat s tím, že se sám jednou stane příliš nebezpečným…

Film příjemně překvapí i mnohé příznivce režiséra Jima Jarmusche. Vyprávění je prokládáno citáty, vysvětlujícími pravidla samurajské „cesty“ a několika krátkými flashbacky. Četné vraždění se odbývá jakoby mimochodem a je předkládáno jako samozřejmá součást mafiánského světa. Režisér pracuje s nadsázkou, se sofistikovaným černým humorem a často se blíží až k parodii. Gangsteři mezi střílením se zálibou sledují v televizi staré kreslené grotesky a někteří už mají svá nejlepší léta dávno za sebou. Jakousi „zlidšťující“ součástí příběhu je nenápadné přátelství Ghost Doga s haitským zmrzlinářem Raymondem (mluvícím francouzsky) a s malou černošskou holčičkou ze sousedství, která podobně jako Ghost Dog ráda čte. Snímek má pozoruhodnou komorní atmosféru, působivou kameru (Robby Müller) a výrazně se v něm uplatňuje hiphopová a rapová hudba, kterou napsal známý multitalentovaný skladatel, producent, rapper, filmař a člen legendárního Wu Tang Clanu, jenž vystupuje pod pseudonymem RZA. Ideálního titulního hrdinu našel režisér v robustním Afroameričanovi Forestu Whitakerovi (Fenomén, Četa, Hra na pláč).

V anglickém znění s titulky.

Zdroj ČT

Jim Jarmusch přivezl do Cannes komedii černou jako bota. Ghost Dog (hraje ho skvěle Forest Whitaker) je nájemný vrah, který bydlí na střeše mezi holuby a čte starou japonskou literaturu. Je inspirativní -* Ghost Dog z ní pochopí, že je vazalem svého pána, člena mafiánského klanu. Když klan získá pocit, že Ghost Dog je pro ně nebezpečný, začne rodeo. "Maminka říká, že nemluvíš a nemáš kamarády," říká malá holčička, u stánku se zmrzlinou. "Vždyť s tebou mluvím," odpovídá Ghost Dog.

Autor/Zdroj: /Cinema


Tak jako ve filmu Mrtvý muž zpracoval Jim Jarmusch zcela po svém tradiční filmový žánr western, tak ve svém novém díle Ghost Dog - Cesta samuraje obdobně zachází s neméně klasickým žánrem, gangsterkou. S nezaměnitelným stylem a s ironickým nadhledem vypráví krvavou historku, jež může možná vzdáleně připomínat Tarantinovu Jackii Brownovou. - Osaměle žijící černošský holubář, říkající si Ghost Dog (česky nejspíš jako Neviditelný pes, nebo v přeneseném významu jako Neviditelný či Tajemný bojovník) je vyznavačem samurajského kodexu. Už řadu let pracuje jako mysteriozní nájemný zabiják pro svého „pána", gangstera Louie Bonacelliho, který mu kdysi zachránil život. Louiovi nadřízení však rozhodnou, že nepohodlný muž musí být zlikvidován, a tak černochovi nezbývá nic jiného než v zájmu záchrany vlastního života početné protivníky předejít a tedy vyvraždit. Nakonec se však musí nechat zabit Louiem, proti němuž se nemůže jako jako samuraj postavit, a jenž zase musí podle mafiánského kodexu pomstít své druhy. - Vyprávění je prokládáno citáty, vysvětlujícími pravidla samurajské „cesty", i několika krátkými flashbacky. Četné vraždění se odbývá jakoby mimochodem a je prezentováno jako samozřejmá součást mafiánského světa. Jarmusch ovšem pracuje s nadsázkou a se sofistikovaným černým humorem, přičemž jeho dílo má často blízko až k parodii. Pozoruhodné je „zlidšťování " gangsterů, kteří mezi střílením se zálibou sledují v televizi staré kreslené grotesky, a kteří už mají svá nejlepší léta dávno za sebou. Ideálního titulního hrdinu našel režisér ve Forestu Whitakerovi. „Zlidšťující" součástí filmu je také nenápadné přátelství protagonisty s haitským zmrzlinářem Raymondem (který mluví jen francouzsky) a s malou černošskou holčičkou ze sousedství, která podobně jako Ghost Dog ráda čte. - Zdánlivě nenápadný Jarmuschův snímek v němž se výrazně uplatňuje hiphopová a rapová hudba je mnohovrstevný a záleží jen na divákovi, kolik vrstev vněm odhalí a „přečte ".
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/8/9,

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Miluje holuby a tiché noční zabíjeni. Chtěli mu to spočítat, ale přepočítali se! Amatérský filozof a profesionální vrah pracuje v japonském stylu pro italsko-americkou mafii. Černý ptáčník Forest Whitaker v Jarmuschové samurajské gangsterce.

Když se někdo živí zabíjením svých bližních na zakázku, nemusí to ještě nutně znamenat, že nemá zásady a charakter. A naopak. Jestliže se někdo, kdo má zásady a charakter, živí jako nájemný zabiják, vemte jed na to, že to nedělá jenom pro peníze. Tudíž - když se takový vraždící samouk východní filozofie usadí na střeše a nechá na sebe kálet holuby, může to být: za a) další opus milovníka těchto ptáků Johna Woo, který přesedlal na existenciální psychothriller, či za b) pokračování úspěšné americké minisérie Ptáci v trní o ambiciózním knězi, který tentokrát radikálně změnil víru, profesi i barvu pleti, případně za c) relaxovaný pokus nezávislého režiséra smočit svou kameru ve vlnách konzumního mainstreamu (a taky se přitom trochu pobavit a krapet si přivydělat). Vsaďte na céčko a vyhrajete Jima Jarmusche, jenž dosáhl již takové míry oficiálně uznávané nezávislosti, že si může troufnout natočit slušný komerční kousek, založený na originálním nápadu, vypointovaných sekvencích a překvapivě svižné akci. Černý pistolník povalující se na střeše mezi holuby, trénující ve volných chvílích volnou sestavu se samurajským mečem a po večerech (když zrovna nejde do krvavé rachoty) louskající klasické japonské texty z 18. století je vcelku bizarní, neokoukaná a scenáristicky neprovařená postava, jakých je během filmového roku k vidění pomálu. Ostatně i pro gangsterské kruhy ze Severního Jersey, které hned tak něco nerozháže, je to podivně nebezpečný exot, který přijímá a potvrzuje zakázky jen prostřednictvím poštovních holubů, zasloužený honorář za prokazatelně ztuhlé nebožtíky si vybírá jednou do roka - a nikdo pořádně neví, odkud přichází a kam mizí po odbavené fušce. Je diskrétní, spolehlivý, výkonný, neviditelný a teď se stal také nepohodlný. A z nepohodlných nájemných vrahů se obratem mohou stát živé terče. Tak už to v mafiánských „famigliích" chodí. Zdá se, že brzy dojde k masivnímu úhynu místních holubů i gangsterů, a Ghost Doga čeká perný konec samurajské cesty, kterou ještě zkropí hodně zkažené krve.

„I kdyby samurajovi uťali
hlavu, bude ještě schopen splnit úkol!"

Ghost Dog se zřejmě nestane předělovým či dominantním snímkem v Jarmuschově „nezávislé" filmografii, ale o co více popudí případné puristy „Sundance stylu" - o to více má šanci získat na vstřícném, pozitivně konzumním diváckém ohlasu. Neboť toto je lehkou rukou nasnímaný solitér, který nezastírá, že jde přímočaře, ambiciózně a inteligentně po svém divákovi. A má slušnou šanci, že ho také dostane! Samotný příběh nájemného vraha, jehož chtějí jeho zaměstnavatelé po jisté době odstranit (čímž si zadělají na pěkný malér), není nijak zvlášť sofistikovaný a objevný. To, co jej povyšuje nad rutinní schéma podobných story, je originální charakteristika jeho protagonistů, z nichž každý je původní, vycizelovanou miniaturou ujetých týpků, které můžete čas od času potkat i ve vaší ulici (zejména žijete-li na periferii New Yorku), a také nadsázka, nadhled, vtip a smysl pro balanc na hraně absurdního a reálného dramatu. Modelově zaznívají tyto jarmuschovské tóny např. v komunikačních etudách mezi Ghost Dogem a jeho jediným přítelem, haitským zmrzlinářem, s nímž si tak dobře rozumí, protože mluví každý jiným jazykem, ve skvěle vykoumané „instalatérské" vraždě čistotného mafiánského bosse i v řadě potenciálně kultovních gangsterských dialogů a hlášek. Překvapivě atleticky zvládá Jarmusch akční scény (dávno pryč je doba, kdy si vystačil s kamerou komorně uzemněnou v kabině taxíku - Noc na Zemi). Rozhodující bitva Ghost Doga s mafiánským klanem je komponována téměř ve stylu hongkongských krvavých choreografií, v nichž hřmotný Forest Whitaker překvapivě věrohodně předvádí noblesně elegantní a zároveň drtivě účinné piruety pistolníka, který se vždycky může spolehnout na první ránu.

„Je to jen otázka odvahy, aby se člověk dostal na druhou stranu!"

Chce to jen trochu teoretické přípravy a gigantický morálně volní potenciál. Podle mudrců se má samuraj odhodlat během sedmi nadechnutí. Když se pak ve finále (připomínajícím eastern westernovou variaci na V pravé poledne) střetávají černý samuraj a jeho bílý pán, napadne vás až pozdě, že jste to zapomněli spočítat. Ani jste neměli šanci, protože vám to nedovolí Whitakerovo velké,
netriviální herecké sólo, jež vás vtáhne do jeho a jejich ujetého příběhu a podivného světa, který se na téměř dvě hodiny stane i vaším světem. (V retro sekvenci z Ghost Dogova mládí je k vidění i mladší Whitakerův bráška Damon, jenž kdysi preludoval v Opusu pana Hollanda). Tohle vcelku hodně odvážné obsazení Jarmuschovi stoprocentně vyšlo a k plejádě filmových nájemných zabijáků a profesionálních bojovníků tak přibyl zvláštní týpek osamělého antihrdiny, na něhož jen tak nezapomenete a s nímž by si ti otrlejší (navzdory jeho profesi, která rozhodně není pod penzí) mohli klidně zajít k Raymondovi na zmrzku. Ostatně temperamentního zmrzlináře Isaacha De Bankolého už jednou Jarmusch postavil před kameru, když ho v Noci na Zemi posadil za volant pařížského taxíku- vzpomínáte? Ve stínu Whitakerova robustního hereckého výkonu se pak poslušně řadí mafiánští šéfové a poskoci do zjevně druhého sledu, byt zejména party Johna Tormeye (jenž tu definitivně překročil hranici svého televizního a divadelního herectví), Henryho Silvy (který si kdysi zahrál i s Frankem Sinatrou) a Cliffa Gormana (All That Jazz, Hofj`a) mají i svoji vlastní barvitou autonomii. Drsný americko-afro-asijský sound RZA mixuje relevantní polyetnické motivy snímku a vy se touhle nakládačkou s rapujícím černým samurajem ve službách mafie můžete nechat bavit i znepokojovat. A třeba přitom lépe pochopíte další z moudrostí samurajského manuálu Hagakure, podle něhož je „celý život pouze sledem okamžiků". Koneckonců, proč ne!
Michal Šobr Cinema 2000/9/52

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema