Finální portrét

Filmová epizodka životního   příběhu švýcarského   malíře a sochaře Alberta   Giacomettiho. Námětově se   jedná o dějové strasti a   slasti jednoho umělce.   Dějová linka je jednoduchá.   Mladý americký spisovatel   James Lord byl Albertem   požádán o vytvoření   modela k jeho tvorbě obrazu s   příslibem, že se bude   jednat časově o krátkou   záležitost. Albert je však   se svým dílem neustále   nespokojen a tak dny a týdny   ubíhají a obraz stále není   dokončen. A tak je tu po   filmové stránce ukázán   něco jako bolestivý boj   umělce o zpodobnění své   vize v souběhu s   přátelským a humorným   vztahem mezi ním a modelem.   Snímek tak, svým způsobem,   nahlíží do tvorby a života   jednoho z nejvýznamnějších   umělců 20. století, který   stojí za to vidět. Dal bych   se očekávat umělecký   filmový art počin, ale byť   se tomu mnohými scénami   blíží, nakonec tomu tak   celkově není. Snímek se   také nedá považovat za   charakterovou studií umělce.   Spíše se vyobrazuje jeho   tvůrčí myšlení o daném   aspektu své tvorby a zaujetí   správného uměleckého   procesu. Chvílemi to vypadá   i jako sonda do psychologie   malíře, ale až tak to   skutečně nezachází. V   mysli umělce je pouze touha   nějakým způsobem zachytit   člověka na plátně tak, jak   ho skutečně vidí. Touha po   dokonalosti, která však   pravidelně během tvorby   přechází do rozmaru. O   malíři a o americkém   spisovateli, coby modela, se   moc nedozvíme, ale jako by to   nevadilo. Daná filosofie a   proces umělecké tvorby vše   chybějící převyšuje. Prim   je pouze charakteristika   postav a v dané atmosféře   to bohatě stačí. Děj je   tedy velice skromný, ale   síla dialogů předčí   očekávání. Byť se   nejedná vyloženě o   biografii, natočeno je to s   respektem.