Finální portrét

Filmová epizodka životního příběhu   švýcarského malíře a sochaře Alberta   Giacomettiho. Námětově se jedná o dějové   strasti a slasti jednoho umělce. Dějová linka   je jednoduchá. Mladý americký spisovatel James   Lord byl Albertem požádán o vytvoření modela   k jeho tvorbě obrazu s příslibem, že se bude   jednat časově o krátkou záležitost. Albert je   však se svým dílem neustále nespokojen a tak   dny a týdny ubíhají a obraz stále není   dokončen. A tak je tu po filmové stránce   ukázán něco jako bolestivý boj umělce o   zpodobnění své vize v souběhu s přátelským   a humorným vztahem mezi ním a modelem. Snímek   tak, svým způsobem, nahlíží do tvorby a   života jednoho z nejvýznamnějších umělců   20. století, který stojí za to vidět. Dal bych   se očekávat umělecký filmový art počin, ale   byť se tomu mnohými scénami blíží, nakonec   tomu tak celkově není. Snímek se také nedá   považovat za charakterovou studií umělce.   Spíše se vyobrazuje jeho tvůrčí myšlení o   daném aspektu své tvorby a zaujetí správného   uměleckého procesu. Chvílemi to vypadá i jako   sonda do psychologie malíře, ale až tak to   skutečně nezachází. V mysli umělce je pouze   touha nějakým způsobem zachytit člověka na   plátně tak, jak ho skutečně vidí. Touha po   dokonalosti, která však pravidelně během   tvorby přechází do rozmaru. O malíři a o   americkém spisovateli, coby modela, se moc   nedozvíme, ale jako by to nevadilo. Daná   filosofie a proces umělecké tvorby vše   chybějící převyšuje. Prim je pouze   charakteristika postav a v dané atmosféře to   bohatě stačí. Děj je tedy velice skromný, ale   síla dialogů předčí očekávání. Byť se   nejedná vyloženě o biografii, natočeno je to s   respektem.