Bébés à gogo

Nějak moc mne to nebralo.   Děti sice moc nehrály a   tudíž neotravovaly, ale i   tak to bylo dosti nudné.   Oživil to jen pan Funés, ale   také ne nějak moc, protože   měl jen pár scén, ve   kterých asi nemohl udělat   nějakou šaškárnu i když   se tvrdí, že to byla   komedie. Asi jak pro koho.

Francouzská padesátá léta   ve vybrané francouzské   rodině s mnoha členy, která   se potýká s tzv. baby   boomem. Film láká na   přítomnost Louise de   Funèse, což z dnešního   pohledu vzhledem k jeho   obrovské popularitě není   překvapivé, ale pozor, ve   filmu má vedlejší roli a   objeví se až v druhé   polovině stopáže, ve 40.   minutě. Také nemůžeme   čekat pro něj typickou   cholerickou roli, ale i tak   jeho přítomnost potěší.   Pro zajímavost, jedná se o   jeden z prvních filmů, kde   Louis de Funès dostal jednu   ze svých prvních   plnohodnotných rolí.   Rodinná komedie je   situační, tudíž je humor   konverzační, a tak se   různé výstupy vyvedou   hlavně pomocí dialogů,   kterých je zde dostatek. Z   toho je patrné, že scénář   vychází ze hry Marcela   Francka „Isabelle et le   Pèlican“. Příběh není   složitý a je zpracován tak,   aby pobavil. Zejména z   dnešního pohledu je však   humor lehčího rázu, ale ze   své veselosti nic neztrácí.   Takže žádné blázniviny,   jen kulometná salva dialogů.   Nicméně právě díky své   odlehčené veselosti se dá u   filmu dobře odpočinout.