Děti 50. let

Jeden život (2011) - 2. díl

Nahrát obrázek

Další název:

One Life

Žánr:

dokument / cyklus

Země:

Česká republika

Rok:

2011

Délka:

26 minut

Film
- Profil|
- Obsah (1)|
- Zajímavosti (0)|
- Ceny (0)|
- Chyby (0)|
- Hlášky (0)|
- Externí recenze (0)|
- Festivaly (0)|
- Výroba
Obsazení
- Obsazení (6)
Fotogalerie
- Fotogalerie (0)|
- DVD obaly (0)|
- Fotky z akcí (0)|
- Fotky z festivalů (0)|
- Tapety (0)
Videa
- Trailery (1)|
- Soundtrack (0)
DVD & TV & KINO
- VHS / DVD / Blu-ray (0)|
- TV (0)|
- Kino (0)
Komentáře
- Komentáře (0)|
- Diskuze (0)|
- Odkazy (0)
Další
- Bibliografie (0)|
- Články (0)|
- Tiskové materiály (0)|
- Kniha (0)|
- Přehlídky (0)|
- Akce (0)|
- Audio press (0)|
- Tisk|
- Akt.

<< Předchozí díl 2 z 14 dílů Následující díl >>

Obsah filmu Jeden život

Zobrazit více >

Jeden den v obyčejném životě jedné (ne)obyčejné paní. Lída Voříšková je již v důchodu, přesto je neustále na cestě. Cíle nejsou nijak vzdálené – hřbitov, knihovna, jazyková škola, kam chodí denně uklízet, dvojice bratranců žijící za Prahou. Místa a lidé tvoří její svět. Někteří jsou stále na živu, jiní, jako otec, který zemřel v komunistickém vězení, již dávno ne. Viděla ho naposledy v 5 letech. Přesto tatínek, a především jeho absence, prostupují celým jejím životem. Ale tohle je jen jeden den. A paní Voříšková je na cestě.

INFORMACE O DCEŘI:
Ludmila Voříšková se narodila jako druhé dítě v rodině Rudolfa a Marie Voříškových. Rudolf Voříšek pracoval jako redaktor v nakladatelství Vyšehrad, překládal knihy, psal články a eseje. Pro své smýšlení byl v roce 1951 z nakladatelství vyhozen, později byl zatčen a odsouzen na 11 let za vlastizradu. V roce 1953 zemřel ve vězení na leukémii. Lídě bylo v té době necelých 5 let, zasáhlo ji to však na celý život. Zůstala sama s maminkou a o rok starším bratrem, maminka poté pracovala jako uklízečka a domácí dělnice, aby rodinu uživila.

Lída vystudovala gymnázium, později pracovala jako sekretářka, mimo jiné i v nakladatelství Vyšehrad. Nikdy se nevdala, celý život si však byla velmi blízká jak s bratrem Vojtěchem, tak s maminkou, která zemřela před 8 lety. V současné době žije v jedné domácnosti s bratrem na pražském Vyšehradě. Znovu se vrhla na studia, navštěvuju univerzitu 3. věku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

TISKOVÁ ZPRÁVA:
Jak a proč se natáčel Jeden život
Lídu Voříškovou jsem si pro svůj dokument vybrala okamžitě a instinktivně – prostě mi bylo jasné, že s touhle paní jsme jedna krevní skupina. Pro Sunfilms productions natočila již jeden díl z cyklu „Dcery 50. let“, audiovizuálních záznamů určených mimo jiné pro výuku dějepisu na základních a středních školách. Všechny díly pak byly k dispozici i nám, studentům FAMU, při výběru hrdinek našich dokumentů. Přestože Lídin příběh zdaleka nepatřil k nejdramatičtějším, okamžitě si mě získala svým nadhledem, smyslem pro humor a sympatickou poťouchlostí, která probleskovala i při vyprávění o tak závažných věcech, jako bylo věznění a smrt jejího tatínka. Zpočátku mě na jejím osudu zaujalo především to, že se nikdy nevdala a nepříliš originálně jsem to přisuzovala ztrátě otce v raném věku a téma dokumentu tlačila tímto směrem. Při našich schůzkách jsem však postupně zjišťovala, že pokud to bylo vůbec někdy v Lídině životě tématem, tak již tomu tak dávno není, a že Lída Voříšková je člověk, který žije přítomností, žije ráda a naplno. Společně jsme se pak dohodly, že dokument pojmeme jako jeden den v jejím životě, navštívíme s ní její blízké a nahlédneme do jejího života tady a teď, protože i ti, co už dávno odešli, otec i maminka, jsou stále jeho součástí.
Během natáčení pak Lída ochotně plnila vše, co jsme si na ni jako štáb vymysleli, bez protestů desetkrát přetřela už dávno nablýskaný stůl, procházela se nám v poli ve čtyřicetistupňovém vedru, a ještě nás v přestávkách mezi natáčením bavila. Lídě se o jejím životě nemluví vždy lehce a jsem moc ráda, že se nám pro tento dokument otevřela. Během celého natáčení a postprodukce jsem vůči ní cítila velkou zodpovědnost, protože ve mě a můj štáb vložila nemalou důvěru. Doufám, že jsme ji nezklamali.

Poslední hezká vzpomínka na tatínka

„Poslední hezká vzpomínka je asi to, že tatínek, když ho vyhodili z Vyšehradu, tak začal pracovat v dřevozpracujícím podniku Krupol. A on odtamtuď chodil, samozřejmě zničenej, protože to byla manuální práce, a měl v ponožkách třísky, dřevěný. Sedl si na židli v kuchyni a my s bratrem jako děti jsme seděly na zemi a z ponožek jsme mu ty dřevěný třísky vybíraly, tak to byla taková pohoda, to se mi líbilo. Pro nás to byla hra. Pro něj to byla těžká práce.“ < Zobrazit méně

oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)

TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit zde >>

režie:

scénář:

kamera:

střih:

Typ:
[TV film]


Barevný:
Ano


Jazyková verze:
česká


Distribuční verze:
česky


Ohodnoťte

Zobrazit všechny herce a tvůrce filmu Jeden život >

Řadit dle: Bodů uživatele | Od nejnovějších | Podle hodnocení

Nejnovější komentáře k filmu

Bez komentáře :-).

Přidat komentář jako první.

Film
- Popis / Obsah (1)
- Obsazení (6)
- Bibliografie (0)
- Články (0)
- Tiskové materiály (0)
Média
- Galerie (0)
- Videa (1)
- DVD obaly (0)
- Tapety (0)
- Fotky z akcí (0)
Uživatelé
- Hodnocení (0)
- Zajímavosti (0)
- Chyby ve filmu (0)
- Hlášky z filmu (0)
Ostatní
- Soundtrack (0)
- Kino (0)
- TV (0)
- Aktualizace údajů