Obsah filmu Živ paměť: Zdeněk Kout
Pan Zdeněk, žijící v současné době v Podkrkonoší, píše básně. Svého tátu ztratil dvakrát – poprvé, když jeho otec emigroval v roce 1948 do USA a podruhé, když se vrátil za svou milovanou ženou a dětmi po dvaceti letech…
Zdeněk Kout se na první pohled neliší od řadových občanů naší společnosti. Při delším soustředění však ve vás jeho skleslý postoj, zapadlé oči a plachá povaha vyvolají touhu dozvědět se, co se za jeho osobností skrývá… Příběh jeho dětství je sítí vzpomínek na násilná vystěhování, na milující prarodiče, na vězněnou maminku, i otce žijícího v exilu v USA.
Jeho dospívání je pak dále poznamenáno momenty strávenými se...
Zdeněk Kout se na první pohled neliší od řadových občanů naší společnosti. Při delším soustředění však ve vás jeho skleslý postoj, zapadlé oči a plachá povaha vyvolají touhu dozvědět se, co se za jeho osobností skrývá… Příběh jeho dětství je sítí vzpomínek na násilná vystěhování, na milující prarodiče, na vězněnou maminku, i otce žijícího v exilu v USA.
Jeho dospívání je pak dále poznamenáno momenty strávenými se starší sestrou, konflikty s autoritami komunistického režimu a touhou vzepřít se totalitní vládě. Několik let, na přelomu 50. a 60. let, byl za své protirežimní postoje vězněn. V dospělosti ho pak doprovázeli neustálé potíže týkající se boje o běžná lidská práva – taková práva, která však byla garantována jen přívržencům totalitní vlády. Básně, jejichž psaním se později se svým osudem vypořádával a díky kterým do dnešního dne předává poselství budoucím generacím, hladí duši každého citlivého člověka…
O hlavním protagonistovi a jeho rodině:
Otec pana Zdeňka, Josef Kout, se narodil v roce 1907 v Mněticích na Pardubicku. Vystudoval gymnázium. Po maturitě vstoupil do Československé strany národně socialistické. Byl zaměstnán v poštovních službách. V roce 1933 se oženil, nejprve se narodila dcera Věra a pak syn Zdeněk. V roce 1938 byl Josef Kout zvolen do městského zastupitelstva v Pardubicích, kde působil až do jeho rozpuštění v roce 1942. Od mládí hrál ochotnicky divadlo. Během 2. světové války pracoval na vlakové poště, kde ničil udání zasílaná na gestapo, spolupracoval s partyzánskou brigádou Mistra J. Husa, před heydrichiádou pomáhal skupině Libuše. Po roce 1945 byl poslancem Národního shromáždění, ve straně měl funkci krajského důvěrníka a byl vrchním poštovním tajemníkem.
Po Únoru 1948 byl otec politicky zdiskreditován a propuštěn z místa vrchního poštovního úředníka; následně byl vyloučen ze sokolské jednoty, byla mu odňata vyznamenání za protifašistický odboj. Nejdříve emigroval do Německa a pak v roce 1951 do USA. Po útěku otce následovaly prohlídky bytu a na sklonku roku 1948 byla matka a děti vystěhovány z bytu, žily pak u prarodičů. V roce 1950 byla máma zatčena a odsouzena ke 2 rokům vězení „za nepřekažení trestného činu“. Sestra byla vyloučena ze studií na Vyšší sociální zdravotní škole, v roce 1956 založila rodinu. Nyní je vdovou, má jednoho syna. Po návratu z vězení pracovala matka jako pradlena, na Pozemních stavbách a jako kuchařka. StB na ni vyvíjela tlak, aby přiměla manžela k návratu nebo se rozvedla – ani jedno však neudělala. V roce 1968 se setkala v Itálii poprvé po 20 letech s manželem. V roce 1969 byla její trestná činnost rehabilitována. V roce 1970 přijel otec na návštěvu do rodné vlasti a po několika dnech pobytu zde dostal infarkt a umřel. Maminka zemřela v prosinci 1989.
Pan Zdeněk se narodil v roce 1941 v Pardubicích. Po otcově útěku a v době matčina věznění žil s prarodiči. Po ukončení základní školy absolvoval v roce 1957 poštovní školu ve Varnsdorfu a pak v Brně. Do roku 1958 pracoval na poštovním úřadě, z tohoto místa byl z politických důvodů propuštěn. Až do svého zatčení na přelomu 50. a 60. let pracoval v nejpodřadnějších profesích. V ranné dospělosti se snažil opustit republiky, byl však zadržen. Za své politické názory byl odsouzen na tři roky; v roce 1991 byl rehabilitován. Roku 1967 se oženil, má syna a dceru. Od 70. let pracoval spolu se svou ženou ve státním podniku „Restaurace a jídelny“. Po roce 1989 provozovala rodina vlastní restauraci. Nyní je v důchodu a žije s manželkou na chalupě v Podkrkonoší; věnuje se psaní poezie i chalupaření a těší se ze čtyř vnoučat.
Režisérka Jaroslava Kostková, studentka oboru kamera na FAMU, o hlavním protagonistovi:
V roce 2009 jsem se účastnila natáčení dokumentu o paní Margitě Zimanové z cyklu Děti 50. let jako kameramanka. Tato zkušenost mě přiměla zajímat se více o témata 50. let a v následujícím roce jsem se rozhodla pro režii dokumentu o Zdeňku Koutovi ze stejného cyklu. Jeho životopis mě natolik zaujal, že jsem se za ním vydala a po dni stráveném s ním a jeho ženou jsem si byla jista tím, že jeho život nese takové hodnoty, které by mohly zaujmout i širší veřejnost. Zdeněk, jako mnoho dalších, zažil sklíčené dětství, z kterého si do dospělého života přinesl hluboké šrámy. Avšak způsob, kterým se vyrovnal se svým osudem, stojí přinejmenším za zmínku, ne-li za hlubší zamyšlení. Ventilem smutku, frustrací a též prostředkem ke sdělování pravdy se mu staly básně, které stále píše a vydává a které ho provází celým životem. V dokumentu jich zaznívá několik. Pan Zdeněk tak ve svých básních zanechává cenné svědectví pro budoucí generace o době, která nepřála individualismu, humanismu a životu. < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.
