Deník strojvůdce

Další černá komedie z   Balkánu. Padesát let   sdílím obdiv ke   kinematografii bývalé   Jugoslávie, zejména k její   nové vlně ze šedesátých   let minulého století.   Zejména režiséři   Aleksandar Petrovič, Dušan   Makavejev nebo   "Puriša"   Djordjevič se svou válečnou   trilogií "Sen",   "Jitro",   "Poledne", kde se   vypořádal s partyzánskou   minulostí a sovětským   vlivem na poválečné dění   v Jugoslávii. V tomto filmu   sleduje divák nadšení lidí   přímo posedlých prací na   železnici, zejména   strojvedoucích. Nikdy jsem si   neuvědomil, že může být   člověk na mašině   stresovaný nehodami na trati   způsobenými sebevrahy. V   jedné dynastii se počty   načítají a tak není divu,   že Ilja svého svěřence od   povolání mašínfíry   zrazuje. Nicméně mládí si   prosadí své a   "strýci" nezbývá   nic jiného, než se s danou   situací smířit a schovanci   fandit.

Že život mašinfírů není   vůbec lehký se můžete   přesvědčit v tomto   černohumorném příběhu,   který se celý točí kolem   železničního prostředí.   Musel jsem si vzpomenout na   mého kamaráda Ubinu   (R.I.P.), který by z tohoto   snímku byl naprosto   odvařenej. Vysoce kvalitní   srbsko-chorvatská filmařina,   která má v sobě i notnou   dávku melancholie a s   pohřebáckým humorem   příjemně funguje. Na mysl   mě ihned přišel Emir   Kusturica, balkánské filmy   jsou fakticky jiné a hlavně   okamžitě rozpoznatelné.   Zkrátka origoš. Herec Lazar   Ristovski (Ilija) jakoby   vypadl z oka slovenskému   herci Martinu Hubovi a Petar   Korač (Simo) zase anglickému   aktérovi Kevinovi McKiddovi   (hlavně z filmu Acid house,   konkrétně povídka Johnny   Měkkota, ty oči, knírek,   neskutečná podoba!). Deník   strojvůdce zaujme každého,   kdo si rád vychutnává   netradiční a nekonzumní   příběhy ze života a   hlavně všechny, kdo   železnicím upsali duši.