Co kdybychom žili společně? [DCP]

Na tento
film by se melo chodit povinne   a to ti,co se doziji 50   let-aby si vazili svych pratel   a vzali si z filmu silu   zit.Jasne je,ze nezijeme   stejne jako hrdinove   filmu.Smysl zivota je v   proziti krasneho a dustojneho   stari-jedna moudra perska   princezna si mohla od mocneho   dzina vybrat-bud prozije   velkou lasku jako mlada nebo   ji prozije jako stara-vybrala   si to druhe...

Vážné téma, hvězdné   obsazení a přesto slabý   průměr. Tak musím hodnotit   film, kde jsem skoro ničemu a   nikomu nemohla věřit a už   vůbec ne tomu, že by se   někdo jako Dirk obětoval pro   skupinku stárnoucích   podivínů.Ano, byla to   zfilmovaná hořká životní   etapa, ale určitě nebyla k   smíchu.

Sešly se nám staré   francouzské mega hvězdy v   jednom filmu.Jak už to tak   bývá,tak výsledek není   nijak převratný.
Co   kdybychom žili společně je   spíše tv drama,než   komedie.Na rozdíl od   amerických filmů plných   starých hvězd   (např.Red)není tento snímek   až tak hloupý.Dalo se však   z toho vytěžit mnohem a   mnohem více.

Na komedii málo vtipné, na   drama málo realistické...   víceméně se nám zvesela   podsouvá, jak je stáří   fajn a není čeho se bát -   při optimálních fyzických,   duševních, a v neposlední   řadě i materiálních   podmínkách si zbytek života   můžeme parádně užít. No   a když o nějakou tu výsadu   - jako hybnost, soudnost a   paměť (posledně jmenovaná   má kromě nemilých   průvodních znaků i drobné   výhody - třeba sladké   nevědomí o minulosti i   budoucnosti) přijdeme,   ještě jsou tu přece   přátelé... Tak proč tomu   nevěřím? No nevím, smutné   momentky z ústavů sociální   péče jsem viděla   mnohokrát, a to, co jsem   dostala navíc, bylo   jednoduše navíc - poněkud   strojená hra na pozdní   pohodu s nepostradatelným   řešením sexu a jednou   docela postradatelnou scénou,   předloženou jako důkaz...   ostatně, hejskovská poloha   umírající! Jane Fondové   (ne, že by pořád nestála   za štípnutí do zadku, kdyby   nějaký měla) a   rahotepsko-uličnický vzhled   Geraldine Chaplinové buď   svědčí o tom, že na   stáří se tady jen hrálo,   nebo se jedná o udání   nových trendů. V prvním   případě jsem rozčarovaná   a v tom druhém se bojím,   jestli dokážu být v   osmdesáti dostatečně cool,   hyp, fit a hop, protože   nabídka k sezení v   dopravních prostředcích   bude patrně hrubou urážkou.   Takže, jestli mě teď   omluvíte, jdu si trénovat   hvězdice, zadělat na   stařeckou anorexii a uložit   těsné bokovky do krabice s   nápisem MÓDA PRO SÁTILETÉ,   protože obrážení marketů   po slevách a návštěvám u   obvoďáka, dosavadním to   vrcholům aktivity a   společenského života   tuzemských seniorů, pomalu   odzvoňuje...