Chodím po Moskvě

Cítit zase jednou tu lehkost   osmnácti let..., vše je tak   jednoduché, bezprostřední.   Neopakovatelnost tohoto věku,   jeho nesmrtelnost,   samozřejmost s jakou se   navazují kontakty s ráno   neznámým člověkem,   prožít s ním den a večer   se rozcházet jako známí a   je úplně jedno , jestli se   spolu budeme po čase   vídat, nebo to tímto jedním   dnem prostě skončí...S   mladičkým Nikitou   Michalkovem a spol. přesně   to zažijete znovu a ten pocit   bude tak intenzivní a tak   krásně uvolňující, že   vám asi závěrečné titulky   příliš radosti nezpůsobí   :)

Docela mě překvapilo, že   Nikitovi Michalkovi bylo také   někdy 18. :-) A že umí   docela zpívat. Tedy pokud to   zpíval on, tak jsem ho   slyšela prvně.