Chodím po Moskvě

Docela mě překvapilo, že   Nikitovi Michalkovi bylo také   někdy 18. :-) A že umí   docela zpívat. Tedy pokud to   zpíval on, tak jsem ho   slyšela prvně.

Cítit zase jednou tu lehkost   osmnácti let..., vše je tak   jednoduché, bezprostřední.   Neopakovatelnost tohoto věku,   jeho nesmrtelnost,   samozřejmost s jakou se   navazují kontakty s ráno   neznámým člověkem,   prožít s ním den a večer   se rozcházet jako známí a   je úplně jedno , jestli se   spolu budeme po čase   vídat, nebo to tímto jedním   dnem prostě skončí...S   mladičkým Nikitou   Michalkovem a spol. přesně   to zažijete znovu a ten pocit   bude tak intenzivní a tak   krásně uvolňující, že   vám asi závěrečné titulky   příliš radosti nezpůsobí   :)