Chodím po Moskvě

Cítit zase jednou tu lehkost osmnácti let...,   vše je tak jednoduché, bezprostřední.   Neopakovatelnost tohoto věku, jeho nesmrtelnost,   samozřejmost s jakou se navazují kontakty s   ráno neznámým člověkem, prožít s ním den a   večer se rozcházet jako známí a je úplně   jedno , jestli se spolu budeme po čase vídat,   nebo to tímto jedním dnem prostě skončí...S   mladičkým Nikitou Michalkovem a spol. přesně   to zažijete znovu a ten pocit bude tak   intenzivní a tak krásně uvolňující, že vám   asi závěrečné titulky příliš radosti   nezpůsobí :)

Docela mě překvapilo, že Nikitovi Michalkovi   bylo také někdy 18. :-) A že umí docela   zpívat. Tedy pokud to zpíval on, tak jsem ho   slyšela prvně.