Černá listina

V podstatě průměrná a   nijak objevná kriminálka.   Dokud do toho nevstoupí (v   dobrém slova smyslu) rušivý   element (Annie Girardot),   kterej tomu dodá šťávu   (Annie Girardot). Milující   matka (Annie Girardot) a   samozvaná mstitelka (Annie   Girardot). Ve své obvyklé   roli neohrožené   emancipované Amazonky   vytahuje Annie Girardot   Černou listinu do lehkého   nadprůměru, ale na plnej   knedlík to není.

Zabili jí dceru a to neměli   dělat. Ano, ve své podstatě   seagalovské téma, jen s tím   rozdílem, že vzniklo již   takřka v polovině   osmdesátých let ve   francouzské produkci s   výbornou Annie Girardot v   hlavní roli. A když se to   vezme kolem a kolem, tak   daleko více se to podobná   námětu známého z   Hollywoodu a to snímku   'Přání smrti' (1974). K   tomu přivádí spojitost   motivu činu, v tomto v   případě ženy, a jistého   pochopení vyšetřujícího   policisty. Dnes samozřejmě   velice předvídatelný   příběh, který se nesnaží   o lecjaké akční rošambo,   jaké by mohl leckdo   očekávat. Naopak dává   silně najevo psychologii   matky, která přišla o   dospívající dceru,   snažící se ve svém   zármutku za každou cenu   pomstít. Asi snímek už   spíše jen pro televizi,   protože zub času přeci jen   zapracoval. Není to tedy sice   lecjaký biják, ale v rámci   pochopení psychologie a   emocí matky s jejími   následujícími činy, má v   jádru věci stále svojí   průraznost a přesvědčení.   Tvůrci nic složitě   nerozvádí a zbytečně   neodvádí pozornost do zcela   zbytečných dějových   odboček. Tím filmová   stopáž nemá ani plných   hodinu a půl, avšak jedná   se o dobrý tah. Snímek tak   nenudí a ještě stále   zanechává určitý divácký   požitek.