Caesar musí zemřít

Velmi impozantní dílo   názorně představující co   že je to tzv. živé divadlo.   Snímek byl natáčený v   římské věznici Rebibbia s   nejtěžšími zločinci a co   je překvapení, také s nimi.   Snímek sleduje vznik   zkráceného představení   Shakespearova Julia Caesara a   to od castingu až po   závěrečný aplaus na   divadelních prknech.   Vězňové zkoušejí a   doslova se vžívají do   svých rolí. Vnímají daný   text a my vidíme, jak   odehrávají části hry na   všech možných místech   věznice. Vzhledem k tomu, že   tu nejsou žádní skuteční   herci, dalo by se i říci,   že se vlastně jedná něco   jako o takový dokument. To je   však narušeno velmi citelnou   statickou kamerou, kde   dominuje syrový a velmi   kontrastní černobílí   obraz. Trochu je to i takový   sociální průzkum, kdy máme   možnost sledovat reakce   vězňů a vliv daného textu   na ně. Příběh o krvavé   moci, spiknutí a jisté   chápání cti. Nemá to z   vězni něco společného?   Závěrečná věta v cele   jednoho z nich jen dokazuje   pochopení stavu věci. Ano,   jde tu poměrně o   filozofování, což mnozí   budou mít dost velkou potíž   pochopit. Uvědomění si   toho, že člověk může být   vězněm svých představ,   tužeb, ideálů aspirací,   že může uvěznit i sám   sebe, je velmi vzácný jev a   jak jinak to člověku a   zvlášť trestanci osvětlit,   než danou hrou, kterou si   sám prožije. I to, že   dějství může platit jak   pro mocné Římany dávných   dob, tak i pro ty současné.   Pícha a zbavení moci. Co   dodat. Tento snímek opravdu   není pro každého, ale kdo   ho shlédne a pochopí, snad   mu navodí touhu si onu hru   celou přečíst.