Bojovnice slunce

Po shlédnutí filmu jsem   volajaký zmätený. Kde   začíná a končí   filmařská licence je   těžké rozeznat. Zpočátku   velice zajímavý příběh a   krutý osud právničky Bahar   se postupem děje rozmělňuje   v sladkobolný příběh o   pátrání po ztraceném   synovi. V anotaci uváděná   třídenní ofenziva se mění   v čekání na útok a   polehávání, povídání,   zpěv a tanečky bojovnic,   které se zásadně oslovují   soudružky (české titulky),   což vyvrcholí útokem   tunelem na nepřátelské   velitelství. Do akce jde asi   devět bojovnic a franouzská   novinářka, která nemůže   chybět, protože v takových   chvílích "cítí, že   má její povolání   smysl". Také konec s   finálním útěkem zajatkyň   mi připadá poměrně   naivní. Od filmu jsem čekal   více, pohled na válku s   islámkými bojovníky mi   nijak nepřiblížil.

Film je inšpirovaný   skutočnými udalosťami,   ktoré nastali začiatkom   augusta roku 2014, kedy   islamskí teroristi napadli a   obsadili mesto Sinjar na   severe Iraku. Režisérka a   scenáristka filmu Eva Husson   sa pred natáčaním údajne   osobne stretla v tejto oblasti   s bojovníkmi a bojovníčkami   z kurdských skupín YPG, YPJ,   YBŞ a Pešmerga, ktoré   bojujú proti teroristom,   preto atmosféra pôsobí   veľmi autenticky a ponuro,   pričom úplne absentujú   tupé efekty a trápne pózy.   Hlavná dejová línia je   prezentovaná z pohľadu   kurdskej ženskej milície   Êzîdxan Women's Units   (YJÊ), ktorá reálne v   Sinjare bojovala. Musím   povedať, že prevažná   časť kurdských ozbrojených   skupín si zasluhuje   neuveriteľný obdiv.