Boccacio 70

Boccaccio 70. A proč 70?   Protože škodolibí italští   producenti filmu   předpovídali, že jej   přísná italská cenzura   povolí k promítání až v   roce 197O. Nejznámější je   Viscontiho epizoda, v níže   se tehdy velice populární   Romy Schneiderová jako   frustrovaná hraběnka vrhne   na prostituci a jejím prvním   zákazníkem je její   nevěrný manžel. Mně   osobně se více zamlouvá   výherce loterie Šíša,   který se těší na svou   cenu, noc se Sophií Loren.

Fascinují mě italské filmy   60. let, jako např. Boccaccio   '70. Všechny jsou oslavou   velkého vypravěčství a   suverénní filmařiny bez   samoúčelných filmových   triků. Jsou vrcholně   umělecké a přitom velmi   zábavné a znalé života, o   kterém vyprávějí.   Srovnám-li soudobou českou   filmovou tvorbu s těmito   díly (jsem si vědom své   krutosti), nezbývá než si   povzdechnout, proč je dnes   všechno tak křečovité a   často postrádající   základní řemeslné   dovednosti.

Zpátky k filmu. Skládá   se ze čtyř povídek (v USA   se prý uváděly z časových   důvodů jen tři - bez první   povídky) čtyř režisérů:   Maria Monicelliho, Federica   Felliniho, Luchina Viscontiho   a Vittoria de Sicy.

Nejzábavnější se mi   zdála poslední povídka se   Sophií Loren v hlavní roli.   Ta hraje holku od střelnice,   která si po nocích   přivydělává jako   společnice vesnických   tatíků vyhraná v pochybné   loterii. Loren je opravdu   kouzelná a mít tu možnost,   koupím si los také.

Povídka   Pokušení doktora Antonioniho   je rovněž zábavná a navíc   vysoce kousavá do strážců   mravopočestnosti, tak jak to   umí a v dalších filmech   ukazuje Federico Fellini.   Anita Ekberg narostlá do   obřích rozměrů je   neskutečný nápad a to, co   provádí na billboardu, je   jedna z nejlegračnějších   věcí, které jsem kdy ve   filmech viděl. Své ručičky   bych také velmi rád dal tam,   kam doktor Antonioni.

Povídka Práce s   nevšedně krásnou Romy   Schneider je v podstatě   komorním dramatem se dvěma   herci odehrávajícím se mezi   čtyřmi stěnami, ale   natočeným s takovou   nenápadnou suverenitou, že   se tají dech při oscilacích   nálady hlavní hrdinky mezi   smíchem a pláčem,   odhodláním a neschopností,   láskou a odporem.

První povídka v pořadí   vypráví o mladém páru,   který se musí vzít tajně,   aby hlavní hrdinka nepřišla   o práci. Líčí se v ní   nesnáze, s jakými se mladý   pár musí potýkat na   začátku svého manželství,   a které ústí do absurdní   situace, kdy sice oba bydlí   spolu, ale on je noční   hlídač, ona pracuje přes   den a jediná chvilka, kdy se   vidí, je pět minut ráno.   Povídka je příjemně   civilní, ale svým koncem   trochu bezvýchodná.

Na závěr ještě   malou poznámku. V jedné   věci mají italští filmaři   velkou výhodu - příznačnou   gestikulaci Italů. Určitě   je divácky velmi atraktivní   sledovat herce neustále v   pohybu a s výraznými gesty a   mimikou. Přesto by to k   dobrému filmu nestačilo.   Boccaccio '70 nabízí daleko   víc, a tím je zábavný a   zároveň moudrý pohled na   život.