Blízko

Už
hned na začátku mě dva hoši běžící v   květinovém poli varovali; a také že ano. Ve   smutně populárním "woke" stylu se tu   kreslí křehoučká dušička "sněhových   vloček" a předvádí pláč na různé   způsoby, dokonce i stereo. Příběh obvykle   něco řeší, ale tenhle neřeší nic -   bezradně, tragikomicky opatrnicky a přehnaně   zdlouhavě se plácá sem a zase tam, aniž   nabídne racionální východisko. Mělo-li to   být zrcadlo "vločkařů", povedlo se.   Takže dojem stále někde kolem nuly, přestože   film usilovně cílí na rádobydojemnou   symboliku. Celé se to táhne jak botou   našlápnutá rozměklá žvýkačka bez chuti a   zájmu. Odnáším si poučení že všechny   kachny jsou žluté a tento film mohu klidně   pustit z hlavy.

Příběh filmu Blízko je hodně o něčem   jiném, než se zdá z anotace. Avšak v tomto   případě mě to nezklamalo, právě naopak, a   chápu, že autoři nechtějí zkazit v divákovi   dojem z vývoje, který nastává téměř na   počátku.

Jedná se o velmi silný   psychologický film, který bych si přál, aby se   dostal i k mainstreamovému publiku, protože jde   o téma, které je tak nutné   otevírat.

Příběh filmu navíc vyniká   realističností a tím, že podobná věc se   může stát téměř komukoliv. Každému ho   doporučuju, stojí za zhlédnutí.