Bídníci

Jean Valjean strávil dvacet let na nelidských galejích za krádež chleba pro svou hladovějící rodinu. Po propuštění na svobodu dala Valjeanovi sílu změnit osud dobrota starého biskupa, který před policií zapřel jeho loupež. O deset let později je z bývalého galejníka vážený starosta městečka Vigau. Naneštěstí je novým velitelem místní policie jmenován inspektor Javert, který zná Valjeana z galejí. Starostovi se daří skrývat svou pravou totožnost. Ujímá se nemocné ženy Fantiny a na smrtelné posteli jí slibuje, že se postará o její dcerku Cosette. Valjean se dozvídá, že nevinnému muži hrozí doživotní vězení jen proto, že se soud domnívá, že je to trestanec Valjean. Nechce dovolit bezpráví a přizná se. Bere k sobě malou Cosettu a utíkají, pronásledováni Javertem. Po letech strávených v úkrytu v klášteře odjíždí Valjean s Cosettou do Paříže. Osudy Javerta a Valjeana se ještě jednou protnou během krvavé pařížské revoluce roku 1832...

Zdroj: Nova

Nová verze klasického románu Victora Huga Bídníci vznikla v americké produkci a v režii Billeho Augusta. Příběh trestance Jeana Valjeana, který se po podmínečném návratu z vězení stane spořádaným mužem, avšak musí unikat před fanatickým policejním inspektorem Javertem, se pro současné tvůrce stal příležitostí rozehrát téměř akční podívanou v historických kulisách.

Jean Valjean a jeho úhlavní nepřítel Javert mají v Augustově verzi k sobě poměrně blízko: oba pocházejí z chudých poměrů (Javert je synem zločince a prostitutky) a v obou se sváří kladné vlastnosti s potenciálními zločineckými sklony. Zatímco ve Valjeanovi zvítězí díky jeho setkání s blahosklonným biskupem smysl pro odpuštění a lásku k lidem, Javert, dodržující předpisy s extrémní prudérností, se nikdy nezbaví podvědomých obav z vlastního sklouznutí mimo zákon. Střet s Valjeanem znamená pro inspektora totální zhroucení jeho žebříčku hodnot, vrcholící dobrovolnou smrtí.

Scenárista Rafael Yglesias se soustředil na osudový střet dvou individualit. Z nich je díky skryté rozpolcenosti a díky hereckému výkonu Geoffreyho Rushe (držitele Oscara za hlavní roli ve filmu Záře) nosnější a zajímavější právě záporný hrdina, determinovaný svým původem a vlastními názory na možnosti jednotlivce vymanit se z předem dané sociální role. Právě v Javertově vnitřní pokřivenosti hledají tvůrci hybnou sílu , celého dramatu. Příběh, posunutý do komorní roviny, přitom tvůrci vyprávějí s epickou rozmáchlostí a s důrazem na okázalou historickou výpravu. (Věrohodnost prostředí však u nás patrně vezme za své, neboť filmaři pořídili většinu "francouzských" exteriérů v Praze a v jiných lokalitách České republiky.)

Autory namnoze zajímá také akční, "technická" stránka štěků před sveřepým pronásledovatelem (záměna prchajícího Valjeana s pastevcem, vzkaz revolucionáře Mariuse na lavičce atd.), což poukazuje na diskutabilní inspiraci ze zcela jiného zdroje, totiž z thrilleru Uprchlík Přes obsazení spolehlivých protagonistů do klíčových rolí (včetně Umy Thurmanové jako umírající Fantine či Claire Danesové jako její dcery Cosette) tak vznikla nevyrovnaná podívaná, jež ctí více vkus pohodlného filmového konzumenta než ducha předlohy.

ZDROJ: Filmový přehled

"Teď už nepatříš zlu a já tě odevzdávám Bohu," řekl mu dobrotivý biskup a k ukradenému stříbru velkoryse přihodil ještě dva svícny. A otrlý trestanec Jean Valjean, uhnětený dvaceti lety krušného galejnického života do hodně tuhé houžve, pochopil, že toto je jeho poslední příležitost. Uplynulo deset let, píše se rok 1822 a nikdo v malém městečku Vigau netuší, jakým peklem musel projít jeho úctyhodný starosta. Ale démonům minulosti nelze tak hladce uniknout a galejnické stigma zanechává matný otisk, který dokáže pozorný pátrač zachytit. Obsedantní strážce zákona inspektor Javert se s Valjeanem střetl již na galejích a jeho vytrénovaný slídilský čenich rychle zavětřil již téměř zavátou stopu. A tak se cesty těchto dvou mužů, tak odlišných a tolik podobných, opět zkřížily a osudově zasáhly do jejich poznamenaných životů...

Adaptace klasických předloh jsou (odhlédneme-li od postmoderních experimentů) v zásadě bezpečnou sázkou na tutovku. Zpravidla totiž nabízejí vícevrstevný dramatický příběh s romantickými ornamenty, vypointovanou gradací a propracovanými charaktery hrdinů, padouchů či případných obětí. Z obsáhlých a obsažných předloh tak scenárista a režisér mohou vydolovat klíčové situace, nosné momenty, dramatické detaily a výmluvné repliky, pro které je třeba angažovat jednu, dvě hvězdy do ústředních rolí. Nic příliš objevného, nic příliš původního, nic příliš riskantního, ale právě to se při adaptaci klasické látky snáze promíjí. Kritika v těchto případech bývá o něco tolerantnější, diváci chápavější a producent smířený s tím, že mu zisk příliš nezatíží daňové přiznání. Victor Hugo je jedním z těch, kteří byli pro film objeveni již v němé éře, neboť dějovou dramatičnost, spektakulárnost a vizuální potenciál jeho díla nemohli filmaři přehlédnout. Jejich pozornost se soustředila zejména na příběh zamilovaného hrbáče Quasimoda z Chrámu Matky Boží v Paříži a román Bídníci. Do jednoho z prvních přepisů osudů Jeana Valjeana se pustili Francouzi, kteří v režii Alberta Capellaniho natočili v letech 1911-12 čtyřdílné němé Les Misérables (a ještě před nástupem zvuku stihli další němou verzi v roce 1925). Ke "své" látce se vrátili slušně hodnocenou, více než třistaminutovou adaptací Raymonda Bernarda z roku 1933, a pak se v roli Jeana Valjeana postupně objevily i největší hvězdy francouzské kinematografie - Jean Gabin (1957), Lino Ventura (1982) a Jean-Paul Belmondo v Lelouchově aktualizované verzi z roku 1995.

Spolu s Motýlkem se stal Jean Valjean pravděpodobně jedním z nejslavnějších filmových galejníků, který se prosadil i v Hollywoodu (jež má pro francouzské romantické předlohy evidentní slabost). Variace oscarového režiséra Billeho Augusta (Pelle dobyvatel) je v pořadí již třetí americkou transkripcí. Poprvé se v roce 1935 ujal režie Les Miserables Richard Boleslawski (který do hlavních rolí obsadil Fredrica Marche a Charlese Laughtona), remake z roku 1952 se odehrával v režii Lewise Milestonea. Specialista na adaptace, scenárista Rafael Yglesias eliminoval řadu doprovodných motivů Hugovy předlohy a předložil Augustovi půdorys, opírající se o "antagonistickou spřízněnost" hlavních protagonistů Valjeana a Javerta. Přestože se tím příběh poněkud "vylidňuje", otevírá se tu prostor pro klíčový tandem Neeson (Michael Collins) - Rush (Záře), který ho také beze zbytku využívá. Rush dokáže svým posedlým, rigidním charakterům vtisknout věrohodnou, lidskou motivaci a Neesonův Valjean umí být odolně robustní i subtilně zranitelný. Z druhého sledu těmto dvěma sólistům slušně sekunduje i padlá dívka Uma Thurmanová (Pulp Fiction - historky z podsvětí), která prokazuje, že umí chrlit krev stejně přesvědčivě jako fetovat.

Augustova interpretace je spíše dobře čitelná nežli objevná a vy v ní jistě bez problémů poznáte známého Victora Huga, stejně jako Vrbno, Žatec, Prahu a Hradčanské náměstí, kde se převážná většina exteriérů natáčela. Není to zase tak špatný pocit, čas od času se vrátit do důvěrně známých míst.

AUTOR: ŠOBR, Michal: časopis Cinema