Bez motivu

Pěkná vzpomínka na   klasické francouzské   filmové detektivky téměř   po 50 letech uvedení do   českých kin. Pamatoval jsem   si poměrně dobře nohatou   Carlu Gravinu a opravdu   vynikající filmovou hudbu   Ennia Morriconeho s   westernovými motivy.   Jean-Louis Trintignant jako   Carella? Beru s nadsázkou,   protože tohoto herce mám   rád, ale od americké   předlohy se dost liší. Zde   je Carella úspěšným   svůdcem a ženy se kolem   něho točí, v americké   verzi je detektiv šťastně   ženatý s hluchou Teddy a   mají spolu dvojčata.   Přečetl jsem téměř   všechny detektivky od McBaina   dostupné v českém jazyce a   patří mezi nejlepší svého   žánru. Vím, že je to na   motivy románu a vyznívá to   ve francouzském prostředí   velice dobře. Také pamatuji,   že po uvedení filmu v kinech   jsem na něm byl asi třikrát   po sobě, jelikož podobných   bylo začátkem sedmdesátých   let k vidění pomálu.

Z mého pohledu výborná   filmová krimi klasika s   vynikajícím obsazením a   nadprůměrnými hereckými   výkony i když jsem si musel   trochu zvyknout na přesazení   typicky americké literární   předlohy do Francie. Pro   někoho to možná mohlo být   trochu rozvláčné, ale mně   se to celé opravdu moc   líbilo a neváhám tenhle   kousek doporučit všem   milovníkům dobré filmové   detektivky.

Před lety při studentském   večírku došlo ke   znásilnění dívky a po   letech umírá jedna osoba za   druhou rukou vraha. Zachrání   se vůbec někdo z těch, na   koho má vrah políčeno? To   už má ale v rukách detektiv   Carella...

Atmosférou slabší, dějově   rozvláčné. Zachraňují to   nikdy nezklamávající   exteriéry Azurového   pobřeží (co by si bez   týhle lokality francouzská   kinematografie počala?) a   pět mimořádně krásných   žen (z nichž dvě se   zbytečně a trochu   samoúčelně svlíkly). A co   je hlavně u kriminálky   špatně, že chybí moment   překvapení. Což mě mrzí o   to víc, že žánr   francouzské kriminálky 60. a   70. let jsem dosud téměř   bezvýhradně ctil.