Attila Marcel

Po dvou celovečerních animovaných filmech Trio z Belleville (2002) a Iluzionista (2010) a hrané epizodě Tour Eiffel v povídkovém filmu Paříži, miluji Tě (2006) natočil scenárista a režisér Sylvain Chomet celovečerní hraný snímek Attila Marcel. Osobitou komedii s absurdními prvky a s muzikálovými čísly charakterizoval jako film o psychoanalýze, chválící drogy, buddhismus a ukulele. – Třiatřicetiletý Paul byl jako batole svědkem tragické smrti rodičů. Od té doby je němý a smutný. Bydlí se dvěma staropanenskými tetami, které svérázně vedou taneční kurzy a chtějí, aby z něj byl klavírní virtuos. – Muž se náhodou ocitne u podivínské sousedky Proustové. Starší žena, která v parku hrává na ukulele, je vyznavačkou buddhismu. Pomůže Paulovi „vylovit“ vzpomínky na rodiče (přesně podle Marcela Prousta) pomocí odvaru a čerstvé madlenky. – Autor rozvíjí příběh o hledání ztraceného času s imaginací, s hravostí a s citem pro detail. Název je odvozen podle Chometovy písničky, jež inspirovala Paulova otce k uměleckému jménu a jež zazněla v podání Beatrice Bonifassiové už ve snímku Trio z Belleville. Film je věnován herečce Bernadettě Lafontové (1938-2013).
-kat-, Filmový přehled 2014

Celovečerní hraný debut Sylvaina Chometa je okořeněn kouzlem animovaných filmů, kterými režisér a scenárista proslul především (Trio z Belleville, 2002 nebo Iluzionista, 2010). Hravý snímek zároveň pozitivně propaguje halucinogenní drogy.
Hlavní hrdina Paul vstupuje do Kristových let, je klavírní virtuos a žije se dvěma potrhlými a zároveň tradicionalistickými aristokra(te)tkami. Navíc je němý. Jako malý se stal svědkem smrti svých rodičů, a proto prý ztratil řeč. Jeho život je zakletý do nudné denní rutiny až do okamžiku, kdy se seznámí se sousedkou, která bydlí o patro níž. Vysloužilá hippiesačka, buddhistka a zdatná bylinkářka madam Proustová skrývá ve svém bytečku oázu plnou zeleniny, ovoce a halucinogenních rostlin. Pomocí lektvarů dostává Paula do zvláštního limbu, v němž se mu postupně vybavují vzpomínky na milovanou matku, až se nakonec dobere toužené katarze vlastního života.
Snímek nezapře animační naturel svého stvořitele. Už jen výchozí motiv němého hrdiny mu nabízí různou škálu mimoverbálních vyjádření, tolik příznačných právě pro animované figury. Naopak ostatní postavy mluví v Paulově přítomnosti hodně, ovšem rovněž je vnitřně definuje (i přes určitou zkratkovitost) vizuální podstata. Originální prostředí je plné promyšlených detailů a hrdinové se čas od času nechají svést k rytmizovaným, až téměř karikaturním pohybům, což vytváří jakousi hravou a potřeštěnou náladu jak z jiného světa. Nabízí se - jak z animovaného světa.
Symbolika slouží Chometovi jako pomocná vyprávěcí berlička a zároveň ozvláštňuje v podstatě triviální příběh o němém muži s traumatem z dětství. Sekvence z Paulových „tripů" jsou točeny ze subjektivního pohledu malého dítěte, což přináší určitá omezení, ale režisér toho využívá k rozehrání dětské vzpomínkové i lehce freudiánské jízdy plné čistých emocí.
Chomet se obecně opět vrací ke svým častým tématům - silným ženským charakterům, rodičovství a hudbě. Klade dotazy týkající se životního štěstí, svobody a víry v sebe sama.
Díky Paulovi a především vedlejší postavě nešťastného lékaře, toužícího stát se taxidermistou, rozvíjí otázky týkající se vlivu okolí na vyděšenou duši. Nastoluje debatu o využitelnosti talentu, plnění cizích snů a zahazování těch vlastních.
Otázkou přesto zůstává, proč se Chomet pustil na pole hrané kinematografie. Jednou z možných odpovědí by mohla být němota hlavního hrdiny. Mimika talentovaného Guillaumea Gouixe vydá za tisíc slov a jeho zásluhou publikum dokáže cele proniknout do Chometova vesmíru a jeho velmi specifické figurky vzít za své.

Kristýna Pleskotová, LFŠ 2014

První hraný film režiséra a animátora Sylvaina Chometa svým výrazným vizuálním stylem nezapře autorovy předchozí snímky, jako jsou Trio z Belleville či Iluzionista. Tragikomedie sleduje třiatřicetiletého Attilu, který po smrti rodičů strávil většinu života u rázných tetiček. Jednoho dne do života zamlklého a plachého hlavního hrdiny vstoupí sousedka madame Proustová, která mu otevře svět „bylinných“ čajů s příchutí LSD. Na vlnách „čaje o páté“ Atilla nalézá klíč ke své minulosti představované ztracenou matkou, přítomnosti ovládané tetičkami i budoucnosti, která by mohla patřit cellistce Michele. Vizualita snímku řadí Atillu Marcela po bok režisérů jako je Jean-Pierre Jeunet, Jac Van Dormael či Michel Gondry. „V naší paměti nalezneme úplně vše,“ řekl Marcel Proust – v posledním filmu Sylvaina Chometa lze najít melancholii, jemný humor, muzikálové výstupy i krásně smutnou nostalgii
MFF Praha - Febiofest