Několik dcer se stejným počtem matek. Taková je bilance slavného herce Saveria Crispa, který před několika roky odešel. Významným způsobem se zapsal do historie italské kinematografie, a to nejenom rolemi ve spaghetti westernech (jediná opravdu povedená scéna filmu). Nyní při jakési vzpomínkové oslavě začne postupně docházet k dalším věcem neveselým i veselým. Ta první sorta bohužel převažuje, a proto celkově vzato zůstal Latin Lover za očekáváním. Ačkoli vezmeme-li to z obecného hlediska, dá se směle označit za počin divácky docela vděčný.

Divák, který do kina zavítá jen jednou za čas, je určitě ochotný odpustit jistou unylost, stejně jako zřetelně viditelnou nucenou snahu o to být vtipný za každou cenu. Zhruba tak do dvacáté minuty se to daří poměrně přirozeně, jenže pak nastane útlum. Naopak se začnou objevovat pokusy o dojetí diváků a o některých dalších snahách bude raději lepší pomlčet. Herci sice hrají své úlohy velmi dobře, nicméně filmu škodí především ta skutečnost, že se mezi členy štábu – myšleno tedy těmi, kteří zastávají ty nejdůležitější posty – nenašel prakticky žádný velký filmařský talent.

Z technického hlediska se jedná o nesmírně průměrný biják a z toho scenáristicky-dramaturgického rovněž. Dokonce ani záměr oslavit některá důležitá období italské kinematografie se  nezdařil. Jediné, co funguje solidně, je Saveriova chtěná podobnost s Marcellem Mastroiannim. Kdyby tvůrci rozpoznali, že bude lepší spíše rekapitulovat kariéru titulní postavy, než věnovat se složitým vztahům mezi jeho partnerkami, jeho dcerami a dalšími postavami, které jsou vesměs zbytečné, neboť nepřinášejí nic jiného, než klišé, klišé, a zase klišé, byl by Latin Lover jistojistě záživnější.

Takhle můžeme vedle pěkně vybrané hudby znovu vyzvednout pouze to obsazení, jelikož ve filmu se objevují i u nás poměrně známé tváře. Nebýt jich, byl by Latin Lover s největší pravděpodobností pro diváky ze střední Evropy ještě nezajímavější. Vedle Francesca Scianna (Baaria), Pihly Viitaly (Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic), Jordiho Mollá (Kokain) a Valerie Bruni Tedeschi (Ať žije svoboda!) se v tomto díle naposledy představila Virna Lisi, známá třeba rolí Cary v legendárním Černém tulipánovi. A stejně jako Philip Seymour Hoffman v závěrečných Hunger Games, i ona si jistě zasloužila důstojnější tečku za svou hereckou kariérou.

Latin Lover sice zahajuje Festival italského filmu, nicméně si troufám tvrdit, že v jeho rámci bude možné zhlédnout díla kvalitnější a z řemeslného hlediska určitě i vyzrálejší. Jenom škoda, že výběr není bohatší, protože pak by si nepochybně vybral úplně každý. Přeci jen na Apeninském poloostrově se údajně ročně natočí až 200 bijáků! Číslo téměř až neuvěřitelné, když u nás je jich okolo třiceti a kupříkladu v Mexiku prý zhruba šedesát za stejnou dobu. Nicméně koncert, kterým festival startuje, by měl vzhledem k tomu, že zazní skladby těch největších italských hudebních velikánů, být vskutku pozoruhodným zážitkem. To ale tak pro doplnění.

FOTO: kinolucerna.cz