Isabelle si normálně říká Izzy, ale v práci na ni volají Glo. A jaké že je její zaměstnání? Pracuje jako call girl. Ale nečekejte, že ve filmu uvidíte nějaké odvážnější záběry. Nebudou ani poté, co si ji nechá zavolat jistý až příliš dobrosrdečný divadelní režisér Arnold Albertson, který když zjistí, že se vlastně jedná o velice citlivou duši s velkým přáním stát se herečkou, neváhá a dá jí 30 000 dolarů, aby už nemusela dělat tuhle neosobní profesi. Hned první konkurz je ale na broadwayskou hru, kterou režíruje právě ten samý režisér, ovšem přítomni jsou i její autor, Arnoldova manželka Delta, dříve či později se objeví také postarší soudce, který je do Isabelly zamilovaný, nebude chybět člověk, kterého ten soudce najal, aby ji sledoval, dále představitel hlavní role v oné hře, a také osoba (iritující Jennifer Aniston), která má hlavní hrdince filmu ulevit od jejích starostí.

Nutno podotknout, že ta (myšleno tedy hlavní hrdinka) všechno vypráví během rozhovoru jisté reportérce, přičemž jen tak mezi řečí zmíní, že takhle se to možná přesně neodehrálo. Ale to vlastně fakticky není až tak podstatné. Snad nebude spoiler, když prozradím, že v samotném závěru se jakožto její přítel ukáže jeden legendární režisér, kterého jsme jinak zvyklí vídat především v jeho vlastních bijácích. Znovu potvrdí (a nemusí to hrát), že znalosti z oboru kinematografie má skutečně jedinečné, ale zároveň de facto jen podtrhne to, co platí pro celý film a co divák, jehož mateřštinou není angličtina, rozhodně neocení.

Tenhle počin totiž navazuje na klasické hollywooské screwball komedie, kterým často dominovaly slovní přestřelky a náhodná setkání. Takže asi nepřekvapí, že nad některými situacemi je třeba přimhouřit oko … nebo naopak nastražit ucho, protože prakticky není vůbec možné stihnout přečíst nebo vyposlouchat všechno, co bychom měli slyšet. Zejména v případě camea zmíněného režiséra by to opravdu chtělo mít po ruce dálkové ovládání a tuto scénu, přestože netrvá snad ani minutu, si minimálně třikrát zopakovat. On to zjevně zabalil i autor titulků, protože poslední zhruba tři věty už ani nejsou přeloženy. Přesto účast strůjce jedné z nejzásadnějších kultovek určitě pobaví.

Nad všemi herci a herečkami potom svým výkonem ční Kathryn Hahn, jež povětšinou získává dosti vedlejší role. Do role Delty se však položila s takovou energií a entusiasmem, že nemůže být pochyb o tom, že by s předhledem utáhla celý film. To ona Je prostě báječná, nikoliv Imogen Poots, která sice potvrzuje, že nepatří k nejlepším herečkám, nicméně tentokrát si bohatě vystačí s několika roztomilými kukuči. Ačkoliv i tuhle úlohu by jistě svedla lépe třeba Lucy Punch coby popletená prostitutka zřejmě odkudsi z východu, která se postará o další pořádný šrumec na dosti frekventovaném hotelovém patře.

Je prostě báječná v podstatě vzdává holt těm klasickým ztřeštěným komediím, u kterých se divák zasmál, přestože se v nich nemluvilo sprostě a neobsahovaly žádné nechuťárny. Přece jste si nemysleli, že by Peter Bogdanovich natočil nějaký ryze komerční produkt bez uměleckých ambicí?!? Záměr mu jenom trochu kalí fakt, že Owen Wilson není žádný Cary Grant a Imogen Poots má ke Katharine Hepburn hodně, hodně, hodně daleko. Stejně je ale docela škoda, že si u nás nenašlo za ty necelé tři týdny na Je prostě báječná cestu více než těch 14 000 diváků. Uvidíme, kolik jich bude v USA, kde se premiéra uskuteční až čtyři měsíce po té tuzemské. A kdyby se snad náhodou někomu z obecenstva nelíbil tento způsob legrace, pak jej určitě musí zaujmout vizuální (retro) stránka, která jest vskutku famózní. 

FOTO: Bontonfilm