Pokud jste ovšem monstra! Hrabě Drákula neměl s lidmi dobré zkušenosti, a tak zřídil mimo jejich dosah hotel, kde by mohly všemožné příšery v klidu relaxovat a nemusely se obávat nesnášenlivých lidských útoků. My se na toto místo dostáváme v době, kdy se chystá oslava upírovy dcery Mavis, která už bude plnoletá, což znamená, že jí bude 118. Pochopitelně, že ji to láká vyrazit poznávat svět. A tak její otec nechá postavit falešnou vesnici, kam nasadí své monstrózní kamarády, aby se vydávali za lidi. Tím by dosáhl svého, protože Mavis by se o ně přestala zajímat. Jenže jeho plán zkomplikuje mladý tulák Jonathan, který do hotelu zrovna zavítá.

Co teď s tím, zvlášť když se tato animovaná verze Drákuly od těch hraných podstatě liší? Nejvíce tím, že se vůbec nechová jako krvelačný upír, ani jako husí kůži nahánějící krutovládce. No, nejvíce. Vlastně se už ani víc lišit nemůže. Ale ani ostatní monstra rozhodně neděsí. Vlkodlak je spořádaný otec mnoha potomků, mumie má image veselého cvaldy, Neviditelný muž se v případě potřeby umí dobře schovat, Quasimodo je (pravda) hodně nevyzpytatelný, a Frankenstein – ten by se pro kamarády rozkrájel (doslova). A tak Drákula, přezdívaný Drak, spontánně vymyslí, že Jonathan není člověk, ale „Frankův“ vzdálený bratranec Johnnystein. No jo, jenže co když se na to přeci jen přijde?

Animák ani náhodou nepatří k mým oblíbeným žánrům. Na druhou stranu ty, které jsem v posledních, řekněme, dvou letech viděl, byly rozhodně velmi dobré a koukatelné. Pravda, s výjimkou úděsného Madagaskaru 3. Jinak Megamysl zaujal především některými nečekanými trumfy scenáristů a Žraloci na s(o)uši zase fajn zápletkou, která postupně nabírá príma bizarních rozměrů. V obou případech namluvil hlavní postavu Petr Rychlý, v tom prvním můžeme též slyšet hlas Lucie Vondráčkové. A právě těmto dvěma byla v Hotelu Transylvánie přidělena role Drákuly, resp. Mavis. A protože oba mají s tímto oborem (myšleno dabingem, nikoliv záhadologií) bohaté zkušenosti, byl o důvod víc, proč být na toto dílko zvědavý. Zvláště když i ostatní postavy měly hovořit velmi povědomě. 

Naštěstí to dopadlo zhruba tak, jak jsem předpokládal. No, možná ještě o něco lépe. Postupně začne přibývat vtipných a poutavých momentů, jako třeba když Drákula s Jonathanem načapou kostru, jak se sprchuje. Nebo když uvidíme Bacha, Mozarta a Beethovena. Velmi dobré jsou v podstatě všechny scény s Neviditelným mužem. Určitě zajímavé je zařazení možná trochu neobvyklého festivalu, skládání falešné vesnice, scéna s létajícími stoly, a samozřejmě trefná, a v komedii o upírech nezbytně nutná narážka na Stmívání. Nelze nezmínit také jednu svéráznou babču! Kladné body filmu zajistí i výborná animace a používání příjemných barev, přestože se to vzhledem k místu, kde se děj odehrává, na první pohled asi příliš nečekalo. 

Zároveň tu ale najdeme taky několik zvláštností, ba přímo pitomostí. Myslím, že do značné míry by  gravitace měla působit stejně účinně na monstra i na lidi. Když visí upírka hlavou dolů, její vlasy by asi neměly být stále upravené, jako když stojí nebo sedí, ale rozhodně by měly též mířit více k zemi. V Hotelu Transylvánie je účes Mavis vždy dokonalý. Když budete mít na střeše auta upírku a rychle šlápnete na brzdu, co se stane? Upírka nepochybně spadne před auto. V Hotelu Transylvánie se sice takováto scéna nevyskytuje, ale vsadil bych se, že kdyby ano, fyzikální zákony by také nerespektovala. Takovýchto a jim podobných „věcí“ je zkrátka v tomto filmu více. Vůbec nejpochybnější je však způsob, jakým vlkodlačí mládě naprosto přesně zjistí, kam směřoval Johnnystein poté, co zmizel z hotelu. 

Což o to, v těchto případech bychom tvůrcům tuto „zmatečnost“ ještě prominuli, protože film je určen primárně pro děti, a ty patrně na nějaké nelogičnosti tolik nehledí a nezkoumají je. Celkově se dá říci, že Hotel Transylvánie je vlastně v některých ohledech velmi poučný a výchovný. Možná až na tu drobnost, že Jonathan působí spíše dojmem jakéhosi tuláka/váguse, který se zřejmě tolik bojí o svůj bágl proto, že jej má napěchovaný luxusním zbožíčkem od Bena a Chona. Takže pokud dohlédnete na to, aby k této osobě vaše děti nevzhlížely, není se čeho obávat, protože klady jinak v případě tohoto dílka rozhodně převažují. Nicméně na hraný (!), a přesto také těmito nejproslulejšími filmovými (ne)stvůrami (navíc včetně neprávem opomíjeného Gill Mana) se hemžící Monster Squad to zkrátka samozřejmě stačit nemůže. 

Hotel Transylvánie je opravdu povedený animák, který se bez obav může líbit divákům všech věkových kategorií. Dětem vysvětlí, co doopravdy znamená pojem „rodičovská láska“. Rodiče zase jistě záhy taky pochopí, že je zbytečné soustředit se na některé nedostatky. Daleko správnější je prostě se jen nechat bavit. A prarodiče? Ti budou dost možná překvapení, na jakou úroveň se už dostala počítačová animace. A mohl to pro ně být ještě intenzivnější zážitek, kdyby to dobré 3D bylo ještě o něco lepší. Pokud snad náhodou nepatříte ani do jedné z těchto tří skupin, rozhodně to neznamená, že by tento film nebyl vůbec pro vás. Nicméně bych se ani trochu nedivil, kdybyste se na něj chystali tak jako tak, protože animákům se letos v českých kinech daří. Čtvrtá Doba ledová dokonce aspiruje na titul úplně ze všech nejnavštěvovanější (včetně těch hraných). Pokud tomu tak opravdu je, nezbývá, než popřát vám tuto pěknou, uvolněnou zábavu.