Feministická královna Ravenna dokáže mistrně využívat svou nadpozemskou krásu ke svému vlastnímu prospěchu. Hned po velkolepé svatbě zabije krále, jeho dceru Sněhurku nechá zavřít do severní věže, a celé říši začne vládnout železnou rukou. Jenže aby si uchovala svou krásu, musí „vysávat“ a zabíjet mladé nevinné panny a, tak jako hraběnce Báthoryové, jí nestačí ke koupání obyčejná voda. K tomu má ještě moudré zrcadlo, jenž se dokáže zhmotnit v prapodivnou bytost (takže nejde o nic takového). Zrcadlo královně prozradí, že všechno bude fajn, když zbaští srdce své nevlastní dcery. Krásou posedlá vládkyně se ani neobtěžuje s ověřením tohoto tvrzení, protože podle ní zrcadla vždy mluví pravdu, a rozkáže: „Je třeba zabít Sněhurku!“.

Té se ovšem mezitím podařilo uniknout, naneštěstí však do nechvalně proslulého Temného lesa, odkud ještě nikdy nikdo nevyšel. Královně tak nezbude nic jiného, než podívat se po někom, kdo navzdory všem pověstem to nezmapované území dokonale zná. Shodou okolností nachází se v jejím království takováto osoba. Jistý lovec, který kdysi byl válečníkem. A to vynikajícím. Nyní je ovšem opilcem. A to prvotřídním. Do lesa se mu nejprve vůbec nechce, ale protože zná královna jeho „kryptonit“, souhlasí. Když na Sněhurku narazí, a zjistí, jak se ve skutečnosti věci mají, rozhodne se jí pomoci. A nebude sám. Kdo přesně se k nim přidá, vám přímo nikdo nepoví, avšak číslo sedm ve Sněhurčině případě jistě hodně napoví … ;-)

Jak už bylo uvedeno, jeden nově převyprávěný příběh o Sněhurce jsme už letos v kinech viděli a stále ještě vidět můžeme. V podstatě jde o tak trochu ujetou, absurdní legrácku, kterou můžou v klidu absolvovat diváci všech věkových kategorií. Sněhurka a lovec je sice u nás také přístupný, ale malé děti na něj raději neberte. Neboť tvůrci se neřídí ani tak Disneyho verzí, jako spíše originálem od bratří Grimmů. A ten je samozřejmě mnohem temnější a strašidelnější. Ostatně plakáty výrazně napovídají, že Sněhurka tentokrát nebude jen nevinnou obětí a že trpaslíci nebudou roztomilí tvorečkové.

Vzhledem k původním autorům této pohádky asi příliš nepřekvapí, že Sněhurka a lovec dost připomíná Kletbu bratří Grimmů. A nyní dokazuje, že tento, určitě můžeme říci, horor Terryho Gilliama byl značně nedoceněn. Visuálně je velmi zajímavý, nechybí v něm opravdu děsivá atmosféra, les je skutečně nevyzpytatelný a úchvatný výkon Moniky Bellucci v roli čarodějnice nahání husí kůži. O královně-čarodějnici ze Sněhurky a lovce se nic takového říci nedá. I proto, že její představitelka Charlize Theron je krásná jako snad nikdy předtím a poloha „andělské mrchy“ k ní prostě nepasuje. Takže scény, ve kterých zuří, nepůsobí zrovna přesvědčivě.

Samozřejmě budou jistě mnozí polemizovat nad tím, proč vlastně Ravenna potřebuje Sněhurku, když je krásnější než ona? Na tuto otázku by se dalo odpovědět mnoha různými způsoby a každý by si mezi nimi jistě dokázal vybrat ten svůj. My tvrdíme, že Kristen Stewart je také velmi hezká a že v roli Sněhurky podává jako jedna z mála slušný výkon, takže je dobře, že do ní byla obsazena. Z tohoto pohledu se jeví mnohem problematičtější obsazení lovce, a vlastně i samotná tato postava. Když už to dotáhla až do názvu tohoto filmu, logicky očekáváte, že půjde o někoho, kdo nebude mít až tak daleko třeba právě k Supermanovi. V takovém případě by bylo obsazení Chrise Hemswortha v pořádku.

Jenže už první scéna, ve které se objeví, dává divákům zcela jasně najevo, že tenhle lovec není žádný hrdina a že nebude neporazitelným ochráncem té mladé dívky. Je opravdu velmi iritující, když ten, kterého jsme viděli v Avengerech vést vyrovnaný souboj s Iron Manem, Captainem Amerikou a v podstatě taky s Hulkem, Lokim a jeho armádou, má nyní co dělat, aby zvítězil i nad takovým pošetilým ňoumou, jakým je královnin bratr (škoda, že ho nehraje Paul Bettany – ne proto, že by byl pošetilý ňouma, ale vypadá podobně jako Sam Spruell, a další známější jméno by tomuto filmu jedině prospělo).

Režisérem je Rupert Sanders, který se doposud věnoval jenom reklamám, z nichž některé získaly prestižní ocenění. Jenže reklama není celovečerní film. A Sanders si velmi dobře uvědomuje, že vše, co je potřeba sdělit, nemusí nacpat do 30 sekund/minuty/deseti minut (v nejlepším případě). Jenže Sněhurce a lovci tento přístup škodí, protože některé (nejen rádoby dojemné) scény jsou zbytečně natahované, až začínají nudit, protože i pro ty, kteří příběh Sněhurky dopodrobna neznají, nebude nikterak obtížné odhadnout následující scény. To jediné, v čem se producentům vyplatilo angažovat reklamního režiséra, představuje visuální stránka tohoto filmu, která je pozoruhodná už od úvodní scény v zasněžené zahradě.

Sněhurka a lovec jinak neví, čím chce být. Jestli jen inovativním převyprávěním známé pohádky, nebo fantasy hororem ve stylu Kletby bratří Grimmů, nebo pokusem o historický velkofilm ve stylu  Johanky z Arku či Robina Hooda, popř. jestli snad dokonce spolu s tím vším zároveň nechce rozhýbat feministické diskuse, k čemuž vlastně svého času vybízela například Rudá Sonja, neboť jak Sněhurka, tak zjevně i ona královna jsou rozhodně schopnější než ten lovec. To vše ve výsledku znamená, že pod visuálně úžasnou slupkou tohoto filmu se neskrývá nic jiného, než konceptuální polotovar.