Předtím, než se z něho stal Professor X, se jmenoval Charles Xavier. Předtím, než se mu zalíbila přezdívka Magneto, byl Eric Lensherr. První bydlel v takovém menším zámečku a mohl mít prakticky všechno, na co si vzpomněl. Druhý se ocitl v koncentračním táboře, kde nemohl mít prakticky vůbec nic. Jak je možné, že se tito dva potkali? Za jakých okolností? Co vedlo Charlese k založení školy pro mutanty? Kde vzal Eric svou helmu? Proč se z nich stali nepřátelé? Pro odpovědi na tyto otázky musíme zpět do doby studené války. James McAvoy a Michael Fassbender v hlavních rolích filmu, který je mnohými považován za černého koně letošní filmové sezóny. Nutno dodat, že právem!
 

Vždycky je snadnější z něčeho vycházet, než vytvářet něco úplně nového. Pokud má ale daný materiál miliony příznivců po celém světě, jistě je nechcete zklamat, takže ten tlak, jak diváci film přijmou, je ve finále ještě větší, než když tvoříte podle původního námětu, od kterého zatím nikdo neví, co očekávat. Komu ale svěřit režii takového projektu? Všichni záhy pochopili, že Matthew Vaughn je pro takovou práci ideální. Jeho předchozí režijní počiny se těší velké přízni téměř u všech diváků. A jsem přesvědčený o tom, že ani jeho čtvrtý v této pozici nebude výjimkou.
 

Ještě si všichni zcela jistě dobře pamatujeme, jak nás loni ohromil komiksovým nářezem s názvem Kick-Ass. V podobné míře se mu to povedlo vlastně i v případě svého debutu Po krk v extázi a pohádkového Hvězdného prachu. Dříve byl producentem. Spolupracoval třeba s Guyem Ritchiem, který by mu nyní tuto vybudovanou pozici mohl klidně závidět. Škoda, že se Vaughn neodhodlal režírovat dříve. Mohli jsme už být o několik mimořádně kvalitních a zábavných filmů bohatší.
 

Už když se podíváte do programů kin, musí vám být jasné, že režiséra filmu X-Men: První třída zajímají diváci daleko více než peníze. Tato fantasy totiž není natočena ve 3D! Dokonce do něj nebyla ani postprodukčně překonvertována! A věřte, že pořekadlo za méně peněz hodně muziky platí v tomto případě bezezbytku. Je ale zajímavé, že filmy, které by ve 3D rozhodně velmi dobře fungovali, trojrozměrné nevidíme. Kdežto ty, u kterých snad musí vědět i jejich tvůrci, že jim další rozměr spíše uškodí, zaplavily kina po premiéře Avataru ve velkém. Peníze zkrátka hýbou světem, zvláště tím filmovým. Je velmi pozoruhodné a úžasné zároveň, že scény, ve kterých léta Banshee podobně jako Iron man, jsou i ve 2D tak efektní, že nahánějí husí kůži. A upozorňuju, že takových je ve filmu víc. Samozřejmě je nehodlám všechny vypisovat, protože bych tím zabral minimálně dva odstavce, takže jen namátkou když se Eric po letech setká se Sebastianem Shawem, nebo když záporáci přepadnou budovu CIA.
 

Finále je pak kapitola sama pro sebe. Velkolepé, a současně opět natočené s patřičnou nadsázkou, takže v něm i tentokrát prostě musíte hltat vše, co vám režisér servíruje. Přesně kvůli těmto momentům vzniklo slovo „cool“. Vaughn také spolu se svou kamarádkou Jane Goldmanovou, se kterou spolupracoval už na svých dvou předchozích filmech, a dalšími dvěma kolegy, jmenovitě Zackem Stentzem a Ashley Millerem, napsal scénář. A všichni evidentně výborně a správně pochopili, jak se dělá prequel. Scenáristé si uvědomili, že divák se na rozdíl od jiných filmů neptá ‚Jak to dopadne?‘, ale ‚Proč to tak dopadne?‘. Této otázce v podstatě úplně všechno od začátku podřizují, což hraje „ve věci“ X-Men: První třída jednu z klíčových rolí.
 

Stejně tak jako samotné obsazení. Tady se tvůrci opravdu trefili. Třeba že to nemuselo vypadat jako zrovna ideální volba, James McAvoy zahrál svou postavu tak skvěle, že ani na chvíli nebudete pochybovat o tom, že přesně takový byl Professor X zamlada. Ovšem Michael Fassbender coby magneto předvádí vskutku parádní výkon. Právě tento v Německu narozený herec má v nových X-Menech hlavní roli, protože základní dějovou linii filmu tvoří jeho touha po pomstě. Chce zabít Kevina Bacona, který se po delší době opět objevuje v pořádném filmu. Ale do role hlavního záporné postavy to přeci jen asi chtělo obsadit nějakou současnější filmovou celebritu.
 

Bavíme-li se o herečkách starších osmnácti let, tak režisér obsazuje vždy do svých filmů jen ty pohledné, které umí i výborně hrát, a mají v příběhu důležitou roli, čili nejsou jen pouhými ozdobami. Ať to byly Sienna Miller a Claire Danes v Hvězdném prachu nebo Lyndsy Fonseca v Kick-Assu. Ve filmu X-Men: První třída jsou hned tři, které splňují to samé – nesmírně talentovaná Jennifer Lawrence (Mystlique), velmi krásná January Jones (Emma Frost), a možná nová vycházející hvězdička Zoë Kravitz (Angel Salvadore).
 

Děj je dostatečně poutavý a zábavný, i když se zrovna na plátně neodehrává žádná akce. Ať už se jedná o scény, ve kterých se seznamujeme s novými mutanty, kteří předvádějí své schopnosti, nebo i ty dialogové. Repliky jednotlivých postav přesně odkrývají jejich skutečný charakter a na rozdíl od většiny ostatních blockbusterů tu nenalezneme žádné přihlouplé hlášky. Navíc tréninková pasáž, které jsou ve filmech často zbytečně zdlouhavé, a jen oddalují finále, je velmi zajímavě zobrazena. Jinak nechybí ani nefalšovaná mutantská party, před kterou si všichni dají vymyšlená jména. Co na tom, že se trefí hned napoprvé do těch, pod kterými už je známe z předchozích filmů.
 

V případě X-Menů vždy platilo, a nejinak tomu je i tentokrát, že visuální efekty slouží výhradně příběhu, takže se rozhodně nejedná víceméně jen o jejich přehlídku, jako tomu je třeba v Transformerech, kde je to ovšem v pořádku, protože filmy Michaela Baye jsou o něčem hodně jiném. Naprosté dokonalosti dosahují efekty u Mystique, kdy se „převléká“ do ostatních lidí a následně pak zase do své modré kůže. I v případě ostatních mutantů, ať už je to magneto, Azazel, Emma Frost, Havok, Beast, nebo Darwin jsou efekty opravdu na špičkové úrovni. A to se na jejich vzniku nepodílela ILM. Pokud se vám předchozí filmy o X-Menech líbily, pak si tento určitě užijete. A pokud se vám náhodou nelíbily, nebo jste žádný ještě neviděli, tak pro vás bude tento nepochybně příjemným překvapením.
 

X-Men: První třída by měl sloužit jako vzor všem filmařům, kteří se chystají dělat prequel nějakého filmu. X-Meni jsou takovým fenoménem, že by ty prequely k již známým filmům mohli být klidně dva, a stále by bylo na co se dívat. Matthew Vaughn ale dal všechno do jednoho, a znovu potvrdil, že je velmi schopný režisér a scenárista (jen scénu v Argentině možná mohl upravit, protože zpočátku vypadá jako trochu kýčovitá reklama na pivo, zato ve finále stojí za to!), a proto i po pátém „X-Menovském“ filmu platí, že žádný není nepovedený, naopak se všechny pohybují na velmi solidní úrovni. A něčím takovým se může pochlubit jen málokterá filmová série. Tradiční upozornění na závěr se tentokrát nebude týkat scény za závěrečnými titulky. Hugn Jackman neboli Wolverine tu má nezapomenutelné cameo. O dost lepší než Arnoldovo v The Expendables. A to i přesto, že „Rosomák“ je ve filmu dohromady asi tak 20 sekund. Nicméně situace, ve které ho uvidíme, je natolik vtipná, že se jí budete smát ještě dlouho, dlouho po zhlédnutí tohoto vynikajícího filmu.