Výhodou a velkým plusem Kung Fu Pandy je fakt, že se na diváky nesnaží chrlit jednu filmovou narážku (nebo hlášku) za druhou. Jde svou vlastní cestou, a když už se nějaká ta narážka či odkaz na známý film objeví, jsou šikovně zamaskované a, hlavně, nebijí do očí! Panda je tak de facto plnohodnotným kung fu filmem se všemi jeho atributy, jen s tím rozdílem, že se jedná o animák. A je navíc vtipný a morálního poučování přináší překvapivě poskrovnu.

Tlustá nenažraná panda Po pracuje v restauraci svého otce (HOUSERA!? – nevybavuji si, jestli tam byla nějaké fotografie Poovy matky, ale tady to trochu zavání nevěrou ;-)), přes den roznáší nudlové polévky a v noci sní o tom, že bude taky jednou tak dobrý jako legendární Zuřivá pětka (Tygřice, Opice, Jeřáb, Kudlanka a Zmije) a jejich učitel Shifu, jejichž figurky má vystavené na nočním stolku… Když se objeví riziko, že se do Údolí klidu vrátí obávaný levhartí bojovník Tai Lung, aby se po dvaceti letech pomstil za uvěznění, musí zakladatel kung fu, stará želva Oogway, vybrat Dračího bojovníka, který jediný má šanci podlého levharta porazit. A co čert nechtěl, je to zrovna Po, jehož jediný pohyb, který ovládá bez problému, je zvedání jídla k puse… Pětka, která doufala, že vyvoleným bude jeden z nich, i mistr Shifu nemohou Poa vystát, dostává od nich pořádnou sodu, ale postupem času se to samozřejmě mění…

Dějově Panda připomíná trochu Tlusťocha z Beverly Hills, ale bez trapností. Příběh je celkem přímočarý a plochý, což nevadí, neboť Panda zaujme celkovou výpravou a vtipností. Protože je Kung Fu Panda primárně určena dětem, vtipné scény jsou založeny převážně na klasické grotesce (náraz do zdi, ještě jeden a další…), ale i dospělí si přijdou na své („Přišel čas, prozradit ti tajemství, které jsem před tebou dlouho tajil, synu.“). Takový levhartův útěk z vězení střeženém tupými nosorožci či boj o noky mile překvapí i kvalitním grafickým zpracováním. Ostatně celá animace a pojetí se všemi zrychlenými i zpomalenými záběry, včetně 2D snové sekvence, jsou samy o sobě povedené.

Jestliže není pochyb o tom, že Jack Black svého Poa namluvil výborně a vtiskl neohrabané pandě lidskost (a celý film de facto táhne), stejně jako Dustin Hoffman a jeho Shifu (který mi kdovíproč celou dobu připomínal Mistra Yodu), ostatní slavná jména slouží spíš jako komerční lákadlo. Zajímalo by mě, jak vypadal honorář třeba Jackieho Chana za dabing Opice. Jestli totiž opičák během devadesátiminutové stopáže promluví tři věty, tak je to hodně! Ze Zuřivé pětky tak trochu víc slov prohodí jen Tygřice Angeliny Jolie a Zmije Lucy Liu…

Nejsem si jistá, jak Panda dopadne v porovnání s v zahraničí opěvovaným robůtkem VALL-Im, ale když nepočítám Ratatouilleho, podobně kvalitní animák se do našich kin dlouho nedostal. Po všech těch Lovcích draků, Winx Clubech a částečně i Hortonovi, je to příjemná změna.