Zaprvé bych chtěla říct, že se nebráním krvavým a nechutným filmům. Ale musí mít nějakou logiku, děj nebo aspoň nápad. Jenže co má Hranice smrti? Jen spoustu vykrádaček, které ani ve finále nedávají smysl. Parta mladých lidí utíká s pytlem peněz z pařížského předměstí co nejdál od policie a co nejblíž k hranicím. Jednoho jejich kamaráda při útěku postřelí, takže se rozdělí na dvě skupinky. Yasmine (Karina Testa) odváží společně se svým bývalým krvácejícího bratra do nemocnice, zatímco druzí dva hledají co nejzapadlejší hotýlek u hranic. Najdou jeden, který jim vyhovuje a navíc jsou v něm dvě sexy ženské, co nepohrdnou žádným chlapem. Jenže k večeři se servíruje trochu zvláštní maso a atmosféra taky není zrovna přátelská a tak kluci vezmou nohy na ramena. Ale mají smůlu, jakýsi řezník je pronásleduje, nakonec skončí zase zpátky v domě (jak jinak), kam už přijela mezitím Yasmine se svým bývalým.

V tu chvíli se z toho stává Hostel okořeněný historkou o nacistovi, který ve své rodině „pěstuje“ metodou pokusu a omylu výjimečnou rasu. Jenže má smůlu, celá rodinka je z toho tak trochu (no, trochu je slabé slovo) zdegenerovaná. Malá divná holka čeká už čtvrté dítě, zbylé tři se toulají jako zvířata v šachtě a žerou předchozí hosty… Klasika, znáte to:-)

V hotýlku žije rodinka stereotypních postav, vybraných snad ze všech více méně známých hororů. Tlustému řezníkovi porcujícími lidské maso chybí jen, aby mu kolem očí lítaly mouchy, slizký nejstarší syn je téměř nezničitelný a do toho nacista jako vůdce rodiny. Wow…

Naprosto nulová invence, stejně jako při volbě způsobů vražd. Zavření mezi prasata sice není špatný nápad, ale to je tak asi vše. Režisér Xaver Gens, který má na svědomí dost nepovedeného Hitmana, si zřejmě myslel, že točí poctu béčkovým krvákům. Jenže tohle není pocta, ale… vlastně nevím, co. Násilí tu je hodně přímočaré, ale naprosto neobjasněné. Krev stříká bezúčelně a na atmosféru to nemá žádný vliv, jen to působí dojmem, že Hranice smrti soutěžila o co nejvěrohodnější zobrazení rozřezání a ufikávání končetin.

Postavy si za svou naivitu smrt pomalu zaslouží (proč někdo leze do úzké skalní skuliny, když ve chvíli, kdyby na konci neměla otvor, uvízne a udusí se?!). Diváky tak jejich osud nechává naprosto chladný. Navíc dvouhodinová stopáž je na vyvražďovačku opravdu moc, takže i některé zajímavé pasáže (jsou asi jedna nebo dvě) se tím naprosto zazdí. Nepomáhají tomu ani rychlé střihy, rozostřování obrazu a rozklepaná kamera. Všechny tyhle „vychytávky“ jinde vyvolávající napětí a hlubší vtažení do děje tu naprosto ztrácejí svou účelnost. Gens si k tomu ještě hraje s filtry a utlumeností zvuku, takže třeba rozhovor v autě zní, jako kdyby mluvili do záchodové mísy.

Ptám se tedy, proč tenhle film vznikl, co si tím chtěl kdo dokázat? A další otázka – kdo na to půjde, když i ten nejvěrnější fanoušek podobných filmů téměř všechny scény už někde viděl? Asi se mnou bude pár lidí polemizovat, ale Hranice smrti je naprosto nezajímavý a zbytečný film, co vlastně nemá vůbec co nabídnout. Než za tohle dát dobrovolně 150 korun za lístek do kina, tak snad radši palicí do hlavy.