„Komedie o studentech, učitelích, rodičích a graffiti.“ Takhle stručně by se dal film skutečně popsat. Středoškolští studenti „zatahující“ školu, ignorující profesory a po nocích tajně malující své přezdívky na zdi domů. Benevolentní a méně benevolentní členi profesorského sboru, kteří si nevědí rady se svými „svěřenci“. Někteří to řeší vzájemným porozuměním, jiní zase různými tresty. Jsou tu vidět různé typy rodičovské výchovy, od rozmazlování, až po psychické týrání svých dětí. A pak samozřejmě hlavní téma filmu - graffiti. Petr Kocourek a Michal Kolman jsou přátelé a spolužáci. Petr se již dlouho věnuje graffitovému umění a zatím úspěšně bez postihu. To se ale brzy změní, když ho na jedné akci společně se začátečníkem Michalem dopadne policie. Michal na svou troufalost později doplatí také, a jen díky svému otci se z maléru dostane. Mezitím celý profesorský sbor řeší problémy týkající se studentů. Kouření před školou, vulgární nápisy na stěnách a nehoráznou nekázeň. Podaří se jim nakonec své studenty usměrnit? A jak dopadne Petr s Michalem?

Další z pestré řady teenagerovských filmů, opět v hlavní roli s Jiřím Mádlem. Tento na rozdíl od těch ostatních však velmi příjemně překvapil. Příběh není tak jednotvárný jako všechny ostatní a scénář je i velice vtipně sepsaný. Z původního vydání byl nakonec film sestaven z pouhé pětiny scénáře, což je jen dobře, protože prvotní délka by se nedala vydržet. I přestože mě film slušně zabavil, v téhle fázi vylo chvílemi proč se dívat na hodinky. Do hlavních rolí obsadil režisér Tomáš Vorel svého syna (prý podle doporučení ostatních), pak podle castingu, v žánru již ověřeného, Jirku Mádla, svou téměř dvorní herečku Evu Holubovou a spoustu dalších známých tváří. Ve výběru do profesorského sboru se rozhodně trefil do černého. Až na výjimky skoro každý herec velmi dobře vystihl svou postavu a skvěle se do ní vžil.

Ve scénáři bych vytkla, že byl místy až moc přehnaný, to je ale u tohoto typu filmu skoro předem jasné. Režisér zpočátku chtěl, aby hudbu k filmu složil jeho již ověřený spolupracovník. Ten ale odmítl poté, co se dozvěděl, že ve filmu hraje Jiří Mádl. Nakonec se na tvorbě filmu podílel Wich. Na začátku filmu hudba nezapadala do děje na sto procent, ke konci se to však zlepšilo.

Porovnávám-li Gympl s českými „teen“ filmy, lze mluvit o nadprůměru. Jinak snadno přehlédnutelný snímek. Rozhodně příjemně překvapí (čekala jsem to mnohem horší), oslnění se však také ani zdaleka nekoná.