Příběh vypráví o zdánlivě obyčejném muži Walteru Sparroowi. Má ideální rodinu, práci, která ho baví, zkrátka mu ke štěstí nic nechybí. Tato idylka však končí v den Watlerových narozenin, kdy mu jeho manželka dá velmi zvláštní knihu. Již v úvodu Walter zjišťuje, že není něco v pořádku a čím dále se dostává, tím více mu kniha připomíná jeho vlastní život. Vše se točí kolem čísla 23, jež dohnalo nejednoho člověka jak sebevraždě, tak i k vraždě. Sparrowa také brzy zastihne mánie, týkající se tohoto čísla. Stává se posedlým, hledá ho všude, dokonce má vize o zavraždění své vlastní manželky. Postupně se z „obyčejné" posedlosti stává honba za vrahem mladé dívky z knihy, která se ukáže, že není jen tak smyšlená. Číslo Waltera doslova pronásleduje a nutí ho zoufale pátrat po autorovi románu Číslo 23.

„Všechny postavy v této knize jsou smyšlené a pokud kdokoli najde podobu s reálnou osobou, živou či mrtvou, neměl by číst dál... " Takhle nás hned po začátku kniha upozorní, že máme přestat číst. Producenti si ze scénáře měli vzít příklad a také s filmem skoncovat. Radou se neřídili a byli přesvědčeni o „genialitě" scénáře i celého příběhu a to byla určitě nejzásadnější chyba. Výběr herců byl naštěstí dobrý. Je vidět, že byli pečlivě vybráni, zvláště z důvodu mnoha dvojrolí, které nezvládne jen tak někdo. Virginia Madsen je skvělá, bravurně zvládá jak roli starostlivé manželky a matky, tak pozici krásné svůdné Fabrizzie. Jim Carrey je též zkušený a dobrý herec, ovšem v těchto žánrech se moc nevyzná. Role zvládnul slušně, u každé z postav zvýraznil její priority a společné vlastnosti skryl do pozadí, které místy jasně a záměrně prosvítalo. Celou dobu z něj však čišelo ono zábavné vyzařování, které do filmu moc nezapadalo. Carrey je prostě zapsán do kolonky „komedie", a tak to také zůstane. Opět se potvrdilo, že je to skvělý herec, který však ať se snaží sebevíc, špatným filmům už nemůže pomoci.

Některé scény byly vizuálně skvěle natočené. Hladká plynoucí kamera byla ale viděna jen v malém množství záběrů. Ostatní scény postrádaly jakoukoli uměleckou provázanost, která se velmi cenní. Hudba je celkem průměrná, někde ovšem vůbec nezapadá do děje.

Film připomíná mix snímků Šifra mistra Leonarda a Tajemné okno. Smícháním těchto filmů vznikla nepoživatelná kombinace, při které se chce zvracet. Ale jak už jsem řekla, film částečně drží herci, kteří umožňují celkem záživné shlédnutí snímku, ale ne více, jak jednou. Tématika je alespoň zábavná a nenudí. Hlavní problém je tedy hlavně ve scénáři, konec je od začátku jasný a dialogy jsou skutečně stupidní. Producenti i režisér se při očekávání na úspěch hodně trefili vedle. Film se zkrátka nevyvedl. Nicméně by mě docela zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby scénář padl do rukou někomu jinému.