Přijela k nám pouť

Víceméně autorský projekt   režisérky filmů pro   mládež paní Věry   Plívové-Šimkové. Docela   povedená ale dnes již trochu   "vyčichlá"   částečně hudební komedie   by asi dnešní dorost sotva   dokázala výrazněji   zaujmout. Dnešní optikou   internetu, chytrých mobilů,   herních konzolí a já nevím   čeho všeho ještě tak je   asi z filmu nejzajímavejší   pohled na mladičkého   Václava Vydru a první kroky   dnes výrazných hereckých   osobností Marka Vašuta,   Mirka Vladyky a Zuzany   Bydžovské. Přes tu   zastaralost si myslím, že je   to pořád hodně dobrý   průměr.

Žluťásku, žluťásku...
Písnička celkem příjemná,   ale film mě nijak zvlášť   nebral ani coby dítě školou   povinné, natož dnes.   Průměrný dětský   příběh, průměrné   zpracování, ale pro děti,   kterým už bohužel nejsem.

:-)
Jako holku mě tenhle film   nijak zvlášť nebavil, ale   dneska se na něj podívám   docela ráda. Je to takový   návrat do časů   bezstarostného dětsví, kam   se svými vrstevníky Z.   Bydžovskou, M. Vašutem anebo   M. Vladykou vždycky ráda   zavítám. Zvláště pak na   pouť - ty jsem vždycky   milovala!

Když se dnešního dne   rozezněla z televizní   obrazovky šílená vtíravá   píseň s protivným textem   "Žluťásku,   Žluťásku,   čičorečko...", zeptala   se mě moje máma, zda se   opravdu chci na tohle koukat.   Uklidnila jsem ji, že ne, že   ten film nenávidím, ale   protože se jedná o dílko   jejích teenagerských let,   tak jsem si myslela, že by se   třeba chtěla podívat.   Prosba ve znění, ať to   přepnu třeba na   zpravodajský kanál, ale   hlavně, ať neslyší tu   hnusnou písničku, mluví za   vše:-) Naprosto příšerný   film, údajně pro   děti...jako dítě mě   nebavil, jako dospělou teprve   ne. Další doklad   skutečnosti, proč tvorba   paní Plívové - Šimkové je   u mě na dost nízkém stupni,   nevím snad o jejím jediném   snímku, který by mne nějak   zaujal. Tento křiklavý a   vtěrný film patří k těm   jejím asi zcela   nejhorším...

Tohle mne minulo, na to jsem   byla moc mladá:)
Viděno pozdější   optikou, kdy důležitější   byl Pavel Horňák než   ušatý Vladyka, který kope   do míče, mne to moc   nezaujalo a žluťásek mě   iritoval. Ale dokážu   vyhodnotit, že to prostě   bylo věkem a naprosto jinými   zájmy.

ilm na jednu stranu nic moc,   ale na tu druhou stranu. Jenom   to obsazení v dětských   rolích. Co jméno, to   hvězda. Některé už   zapadly, ale zůstaly v   paměti, jiné dnes patří k   hrecké špičce. Krása   vesnických poutí, to už j   dávno pryč. Byla to doba,   kdy si děti uměly hrát.   Dnes se stávají otroky   moderní techniky a stávají   se závisláky. V mé rodné   obci se už poutě nekonají,   žactvo není schopné   sestavit ani půl mnčaftu pro   fotbal a už se ty děti po   ulicích neprohánějí ani za   pěkného počasí. Jakmile se   vybije tablet, přichází   absťák. Tenhle film mám   rád, prtože mi hodně   připomíná mé dětství.

Dětský film o dětském   světě dětskýma očima   plný šarvátek, skotačení   , krásných dětských   písniček a úsměvů.   Nádherná filmová vzpomínka   na dětství dnešní starší   generace, která si při   sledování tohoto snímku už   jenom povzdechne, kdeže ty   časy jsou. Ne, takovéhle   filmy se dnes už opravdu   netočí. Jedná se o   obyčejný příběh na   základě stejnojmenné knihy,   kterou má na svědomí   scenáristka a režisérka v   jedné osobě, Věra   Plívová-Šimková,   odehrávající se na vesnici,   kam jednoho krásného dne   zavítala pouť. To vždy bylo   něco. Maringotky, houpačky,   střelnice, řetězák. Ve   své době to byl hodně   úspěšný snímek   převážně v očích   děvčat, které po vzoru   filmových protagonistek venku   tancovali a zpívali si dodnes   velice vtíravou písničku:   "Žluťásku,   žluťásku,   čičorečko...". Jen tak   mimochodem, čičorečka je   žlutá rostlina. Při   dnešním pohledu už se   jedná o přívětivý   nostalgický film, ve kterém   najdeme snad všechno.   Vesnický život dospělých i   dětí, jak se na vesnici   pořádala pouť a dobové   kolotoče, známé   písničkové hity populární   hudby, a co víc, dětské   role dnes již nemálo   známých osobností. A že   jich tu je. Naprosto   úchvatná je také volnost   dětí, kterou si dnes už   neumíme ani představit.   Dnešní mladé generaci tento   film už absolutně nic   neřekne a spíš ho budou   zesměšňovat. Takový už je   vývoj generací. Dá se také   říct, že se bohužel jedná   o snímek pozapomenutý,   neboť do vysílacího   schématu žádnou televizí   zařazován není. A je to   škoda.

Film hlavně pro děti a o   dětech. I když je film   starý, příběh a písničky   v něm dodnes pobaví každé   dítě.

Návrat do dětství a co to   byla poutˇ s kolotočem a   houpačkami a střelnicemi.   Byla to krásná doba. Ten   film má svou poezii i dnes.   Je o přátelství,   které,je-li pravé, překoná   všechno. Na tento film se   vždy rád podívám. Už   proto,že na poutě už   nechodím.

Režisérka dětských filmů   Věra Plívová-Šimková si   zkusila i zpívaný film a   její řemeslnická kvalita se   nezapře. Jde o krásný   příběh dvou dívek, které   se mezi sebou znepřátelily   kvůli památníku jedné z   nich. Mezi tím probíhá   chlapecké fotbalové utkání   dvou vesniček a hlavní   pozadí snímku tvoří pouť,   která přijela do jedné ze   vsí. Dvě ústřední   kamarádky hrají krásné   mladičké dívky Renata   Mašková a Yvetta Kornová,   jejichž jsou to první   filmové role. Stejně tak se   víceméně poprvé před   kamerou objevily mladičké   tváře Marek Vašut, Roman   Čada, Ivana Maříková,   Miroslav Vladyka, Libuška   Šafránková, Václav Vydra   nebo Zuzana Bydžovská (ten   její potrhlý chechot je   prostě nesmrtelný už od   útlého mládí :)). Jeden   kluk a jeho výraz, když   chtěl Markétě ustřihnout   vlasy mi připomínal   démonický úsměv Anthonyho   Perkinse z Hitchcockova Psycha   :D. Texty pěkných písniček   napsal Jav Vodňanský a hudbu   složil Petr Skoumal. Díky za   takové pohodové filmy, kdy   neexistovaly mobily,   počítače, tablety a děti   se vydováděly venku na   čerstvém vzduchu a v   podstatě domů se přišly   jen vyspat. Tak jak jsem si   dětství užíval já, tak si   užívám i takovéto filmy. A   paní režisérka přesně   tohle uměla nejlépe ze   všech tehdejších tvůrců.   A v dnešní době někdo   aspoň trochu podobný tady   setsakramentsky chybí.

Po rozkvetlé louce poletuje   dědeček se síťkou na   motýly, holkám na kolotoči   vítr vzdouvá sukénky a   cuchá vlasy a Páni kluci   kují pikle. Těší se na   fotbálek a rozhodnou se   předem vyřadit soupeřova   špílmachra. Na Janka   zvaného “Pelé“, nefér   posilu od kolotočářů,   nasadí svoji volavku.   Svůdnou Aničku se   škádlivým úsměvem a   nevinnými kukadly. Jankovi   se zamlží oči i rozum,   stoupne mu tep a změknou   kolena. Pak začne tokat,   resp. kukat za bukem a jako   ovce se nechá nalákat do   jeskynního vězení. Místo   romantiky ale následuje   unfair zákrok, přímo   likvidační faul. Zámek   udělal cvak! A má po   fotbálku, chlapec. Ty ženy,   ty ženy... plémě hadí,   proradné :-)) Nádherný   dětský film, plný   skotačivých letních   písniček a originálních   hlášek: „A pro příště,   na soudružku učitelku se   nekuká!“, s bezva bahnitou   skluzavkou, naříznutou   lávkou, za trest   ostříhanými vlasy: „Za   tohle půjdem určitě   všichni do polepšovny!“   a spoustou poletujících   motýlů. Kdo má rád filmy   Páni kluci nebo Ať žijí   duchové, ale ještě nikdy   nebyl na téhle pouti, ať   neváhá a spolu se   žluťáskovými kamarádkami   Markétou a Žanetou nasedne   na kolotoč. Čeká ho   parádní jízda!

Žluťásku, Čičorečko...
Film, který už dnes jen   těžko někoho ohromí. Pro   mou generaci ale znamená kus   dětství a samozřejmě   spoustu chytlavých   melodií.
Z dnešního   pohledu je na snímku Věry   Šimkové-Plívové   nejzajímavější dětský   casting. Co jsem napočítal,   tak nejméně sedm jejích   dětských hvězd se herecky   uplatnilo i v dospělém   věku. Mimo jiné i hvězdy,   jako je Miroslav Vladyka (v   době filmování 13), Marek   Vašut (12), či Zuzana   Bydžovská (11). Svědčí to   režisérčině velkém čichu   na talenty.

Stará dětská, hudební   komedie,která patří   rozhodně do zlatého fondu   československé   kinematografie, a na kterou se   dnes už díváme s   neskrývanou nostalgií. Je,   ale stále pěkná a ve své   době patřila k   nejoblíbenějším. Klasická   zábava tehdjších časů na   vesnicích a dětské   rošťárny jsou určitě   příjemnou vzpomínkou (   dnešní děti budou v   psychiatrických léčebnách   vzpomínat leda na drogy a   chlast)
Vidět Marka   Vašuta (a další známé   tváře) jako   třináctiletého lumpa a   vůdce party a spolu s ním   další známé tváře   patří k příjemným   zážitkům této pohodové   komedie z dob kdy filmu   nevládla otřesná komerce.   Výkony tehdejších   dětských herců jsou   perfektní, přirozené   přesně v duchu svých   rolí.
Celkově vysoké   hodnocení hovoří samo a nic   na něm nezmění ani labilní   výlevy.

Oblíbený
Dnes opakují v televizi tento   můj oblíbený dětský film   a zatímco má dcera se   znechuceně před tímto   uječeným "retrem"   zavřela ve svém pokoji, já   se dívám. Musím   konstatovat, že právě tento   film v mých holčičích   létech vzbudil u mě   celoživotní imaginaci a   obzvláště jsem ocenila   odlehčení písničkami   seriózního témata   nedorozumnění mezi   kamarádkami zapříčiněné   tím, jak se vyrovnávaly se   ztrátou blízkého člověka   (dědečka a mamimky). A   navíc hezká klukovská   rivalitní zápletka! A   kupodivu to stejně vnímám i   po čtyřiceti letech, takže   film hodnotím vysoko, ať si   o tom myslí kdo chce co chce,   moji generaci jistě ovlivnil.

Uječená naivní pitomost o   ničem, na kterou bych se   znovu nepodíval ani kdyby mě   čekal celý rok ubíjející   nudy v uzavřeném prostoru. S   filmy pro děti mám problém   celkově. S touhle hrůzou je   to trojnásob.