FDb.cz - filmová databáze

Jsem na velkých rozpacích, jak   hodnotit tento film. Má   nepochybně myšlenku, hovoří o   statečnosti mladé dívky, která   dala v sázku svůj život pro   činnost v odboji. Náhledy   formou jakési sondy do jejího   nitra v podobě vzpomínek v   době, kdy hlavní hrdinka čeká   na svou popravu, jsou zajímavě   vymyšlené, ale...vše je   natočeno poněkud chaotickým   způsobem, mnohá místa působí   hluše a i přes závažnost   tématu nedokáže příběh vnést   diváka do děje. Magda   Vašáryová hraje nepochybně   jako vždy výborně, ale celková   koncepce snímku je velice   slabá. V hodnocení tedy   nakonec volím průměrnou   střední cestu...

Já asi dost zklamu příznivce   (příznivkyně) tohoto filmu,   ale tak nějak mi neřekl vůbec   nic. Shakespeara mi   nepřipomínal ani náhodou,   zdlouhavý děj, nudné dialogy a   ten všude proklamovaný humor   se tedy v mém případě nekonal.   Je to film určený mladší   generaci, než jsem já, ačkoliv   je hodně snímků pro teenagery,   na které se s chutí podívám,   tentokrát jsem se neskutečně   nudila. Film, na který se už   zcela určitě nepodívám.

Uznávám, že ve stínu United 93   a World Trade Center tento   snímek rozhodně nemá šanci   obstát jako skutečná výpověď o   událostech z 11. září 2001. Má   hodně nedostatků, chybí mu   přirozená autentičnost, kterou   oba jmenované filmy mají. Ale   neztotožňuji se s tím, že by   to měl být vyloženě odpad.   Nedávno jsme se s mým přítelem   bavili o tom, jak nás mnohdy   udivují postoje lidí k   Americe. Názory bychom   rozdělili na černé a bílé.   Jsou tací, kteří cokoliv, co   je americké, okamžitě zavrhují   a opovrhují tím, o USA   neřeknou dobrého slova a i   významné americké osobnosti   (nemyslím jen politické!, ani   já nejsem příznivec Bushe),   které se nějak zapsaly do   dějin, jsou považovány za   zrůdy jen proto, že si   dovolili se narodit jako   Američané. A druhá skupina   zase naopak fanaticky obdivuje   cokoliv amerického, znám   osobně i pána, který jakékoliv   téma (byť by se jednalo o   shnilé listí na kompostu)   převede na Ameriku a tluče   každému do hlavy, kterak je   tam úžasný život. Ani tato   zfanatizovanost není podle mne   dobrá. Na Spojené státy   pohlížím spíše z neutrálního   hlediska. Udělaly ve světové   politice hodně negativního,   ale příčí se mi na druhé   straně říkat, že cokoliv, co   je americké, je špatné. I přes   veškeré nesympatie k   prezidentu Bushovi jsem mu   rozhodně nezáviděla jeho   pozici, jakou musel zaujmout   těsně po teroristických   útocích. Nemyslím si, že se v   tu chvíli považoval za   spasitele svého národa, spíše   to bylo opačně - národ se   obracel ke svému prezidentovi   a hledal pomoc a pomstu za své   mrtvé...nevím, nechci soudit,   ono se dobře soudí z klidu   domova, když se nás tragické   události bezprostředně   netýkají, než kdybychom se   sami stali jejich součástí.   Pokud jde o snímek samotný, já   jsem z něj měla dojem spíše   opačný, Bush se mi zde nejevil   být vylíčený jako zachránce a   hrdina, spíše na mě působil   rozpačitě, jakoby sám nevěděl,   jak se správně rozhodnout.   Nezískal tím ale ani mé   sympatie, ani nesympatie, ani   filmaři nemohli stoprocentně v   tomto hraném dokumentu vylíčit   minutu po minutě a myšlenky   prezidenta, jak se vše opravdu   odehrálo. Film sám o sobě má v   mnoha ohledech nedostatky,   působí místy chaoticky, přesto   jej hodnotím jako lehký   nadprůměr i ve snaze o   neutralitu a objektivitu k   citlivým událostem, o nichž   hovoří.

Působivé, realistické
Snímek 127 hodin je bezesporu   velmi dobrý filmový počin.   Předně jako divák, který   preferuje filmy dramatické,   bez různých sci-fi prvků,   oceňuji i jeho takřka   dokumentaristickou formu,   kterou přibližuje skutečnou   dramatickou událost. Boj Arona   Ralstona o vlastní život ve   skalnaté soutěsce odlehlého   kaňonu je velmi sugetivní   výpovědí o zoufalství, smíření   se smrtí a následné naději a   obrovské touze žít, být se   svou rodinou, že se uvězněný   mladý muž odhodlá k amputaci   vlastní ruky pomocí tupého   kapesního nože. Tvrdé,   realistické, šokující. V   hlavní roli výborný herecký   výkon. Výhradu mám jen ke   vsuvkám retrospektiv   vkládaných do filmu. Mají své   opodstatnění, to ano, jelikož   se snaží divákovi přiblížit   pocity uvězněného muže a   dodávat mu jakousi naději a   touhu žít. Je jich na můj vkus   možná až moc. Stačilo by   těchto pasáží rozhodně méně,   nejvíce za vlasy mi pak přišla   přitažená vize budoucnosti,   kdy Aron vidí svého budoucího   syna. Zde bych měla   scénáristickou výtku, nicméně   v globálu film hodnotím z   drtivé části kladně. Uděluji 8   bodů, jinak je to spíše na 85   procent.

Nemusím příliš Petra   Novotného, jako bavič mne   nikdy neoslovil, přijde mi, že   ani vtipy z jeho úst nezní   příliš vtipně. Nicméně mu   musím přiznat, že v roli   moderátora tohoto pořadu byl   skutečně výborný. Narozdíl od   trapné šou "Novoty"   zde v roli moderátora   komunikujího se soutěžícími   vyzařoval tu správnou energii,   dynamičnost a bez jakékoliv   křečovitosti dokázal zaujmout.   Myslím, že TV Prima neudělala   nejlépe, když jej vyměnila za   poněkud sucharského Petra   Lesáka, jehož příliš korektní   projev by se možná hodil do   zpravodajského či   publicistického pořadu, ale   zde - po skutečném   "živlu" Petru   Novotném - působí neskutečně   nudným dojmem.

Mám velmi ráda tento pořad.   Kromě několika málo výjimek,   kdy se do popředí dostaly jiné   povinnosti, jej pravidelně   sleduji od prvního roku   vysílání - tedy od r. 1991.   Každý rok v adventní období se   na tyto pořady ČT těším.   Důvodů je hned několik - mám   velmi ráda Vánoce a období   příprav s nimi spojené, miluji   vánoční písně a protože času   zúčatnit se "naživo"   nějakého adventního koncertu   není tolik, vychutnat si jeho   atmosféru alespoň přes   televizní obrazovky, zejména   je-li jednou z průvodkyní   pořadu paní Marta Kubišová   (vážím si jí velmi i jako   člověka), není co řešit.   Adventní koncerty v nás naladí   nejen příjemnou atmosféru   blížících se Vánoc, ale   současně nám formou   charitativní náplně přibližují   i příběhy těch, jejichž život   nějak poznamenal osud.   Nahlédneme do jejich života a   vidíme-li, kterak oni často   bojují s nepřízní osudu -   velmi statečně, zatímco my   často bazírujeme na   nepodstatných maličkostech,   zastydíme se sami před sebou.   Jsem velmi ráda za tento typ   pořadu a doufám, že z našich   obrazovek nezmizí.

Tak nevím...jak popsat   rozpačité pocity z tohoto   filmu, který se mi podařilo v   klidu a bez jakéhokoliv   nepříjemného narušení   shlédnout až na třetí pokus.   Když jej v tv vysílali během   dne, nečekaná návštěva či   neodkladný dlouhý telefonát mi   zcela rozhodily jakýkoliv   vizuelní i sluchový vjem z   tohoto filmu. Uvítala jsem   tedy noční reprízu. Potud to   bylo v pořádku, ale o to více   mi chybí nějaké pořádné   vtažení do děje, napětí...asi   jsem čekala trochu více toho   tajemna, kterým je záhadné   zmizení Agathy Christie na   dobu 11ti dnů obklopeno.   Čekala jsem zřejmě více   atmosféru plnou napětí, nic   takového se ale nekonalo.   Přišlo mi to celé jako takový   nemastný neslaný   milostně-psychologický snímek   s výborným hereckým obsazením,   pěknou "retro"   výpravou do 20. let, ale to je   asi tak vše. Je to jen   průměrný a ničím nevybočující   film.

Na tuto inscenaci se chtěla   dívat moje máma, dívaly jsme   se tedy spolu, ale přiznám se,   že vícekrát už tuhle rádoby   moralistickou inscenaci vidět   nechci. V prvé řadě mám   problém s Veronikou   Žilkokovou. Nepřesvědčila mne   o tom, že je herečka a umí   hrát v žádné ze svých rolí.   Elišce Balzerové role   distingované a šlechetné   manželky taky příliš nesedla,   byť její herecký výkon patří   možná k tomu lepšímu, co lze v   této paskvilitě shledat.   Manželé L. Munzar a J.   Hlaváčová v rolích rodičů   hlavní hrdinky jsou relativně   přesvědčiví, Pavel Soukup jako   ženatý seladon naopak působí   velmi prkenně a jeho výkon mu   nelze věřit. Celá inscenace je   protkána spoustou zbytečných   dialogů, kdy Vás na konci   budou už bolet uši z kničivého   hlasu hlavní hrdinky.   Závěrečné titulky jsou tím   nejlepším, co celá televizní   hra přinese.

Určitě je to film plný pěkných   "šantánových"   písniček ve výborném podání   Jiřího Korna, také výprava,   resp. dobové kostýmy mají   "šmrnc",   prostředí...ehm...domu   poskytujícího jistý druh   veřejných služeb, působí   opravdu dobově a přirozeně.   Avšak děj, který pravda, není   v tomto případě zřejmě hlavní   prioritou, jakoby zaostává.   Mrzí mne, že Zdena Studénková   byla v našich filmech vždy   předabovaná, tentokrát Evou   Hudečkovou. Odříkání rolí je   chvilkami takové bezbarvé,   vymyká se pouze Karel   Heřmánek. Chvilkami se   přistihnete, že se docela i   nudíte. Dávám tedy jen lehce   nadprůměrné hodnocení.

Jednička měla hluchá místa,   ale pořád ještě jakési tempo,   dvojka neoplývá žádným novým   nápadem, jiskrou, vyjma   několik málo záblesků je to   nijak nevýrazný a unylý   snímek.

Dávám 10 bodů a dávám je   naprosto bez rozmýšlení,   protože není nic, co bych měla   vytknout. Nabízí se srovnání   se Šifrou, ale Andělé a démoni   se jí vyrovnají, i ji v mnohém   překonají. Šifra - resp. Da   Vinciho kód - byla první, ve   skutečnosti románová předloha   Andělů vznikla dříve. Oceňuji   výborně snímanou kameru,   dynamicky pojaté scény, v prvé   řadě zejména fakt, jak se   scénáristé bravurně zhostili   knižní předlohy. Román je   obsáhlý, vystupuje v něm více   postav, zachází do velkých   detailů. V globálu základní   princip, myšlenku a tajemno   však dokázali beze zbytku z   knihy vytáhnout a přenést na   filmové plátno. Jak je již   zmíněno v předchozím   komentáři, hudba nese hlavní   motiv z původního filmu, což   bylo prvním příjemným   překvapením již při úvodních   titulcích. O Tomu Hanksovi   mohu říct jediné - zraje jako   víno, čím starší, tím lepší,   jeho výkon v postavě Roberta   Langdona je excelentní. Je to   film, který milovníky mystiky,   tajemna a napětí zcela pohltí   a na tuto vlnu naladěného   diváka naprosto vtáhne do   svého nitra.

Já mám ráda Hugo Haase i Věru   Ferbasovou, byť skutečnou   "srdcovkou" s nimi   pro mě zůstane navždy   neokoukatelná "Mravnost   nade vše". Ale ani tento   snímek se nedá nevidět. Má   však docela rozvleklý začátek.   Scény, které se točí kolem   Anduliny sázky, že fešného   Pavla tzv. "klofne",   jsou příliš natažené a v   podstatě ani ne vtipné. Naopak   sympatický, trochu nemotorný   "bráška" v podání   St. Neumanna dodává filmu   příjemný oživující prvek,   ovšem naprosto skvostná je   paní Šlemrová v roli Pavlovy   maminky, která se tak s   noblesou přehraje do   babičkovské role. Druhá část   filmu, kdy již Andula je   vdanou paní, je svižnější,   zábavnější, nutný happy end   neurazí, není kýčovitý,   potěší. Takže za to všechno a   už jenom za tu noblesu   prvorepublikové kinematografie   dávám 70 procent.

Mnoho jsem si neslibovala.   Žádné velké překvapení se tedy   nekonalo, ale ani žádné   extrémní zklamání. Film sám o   sobě nemá špatnou myšlenku, je   jen možná zbytečně místy   rozvleklý. Přiznávám, že   hlavním stimulem k jeho   sledování bylo místo natáčení   - ode mne nedaleko vzdálená   Davle s jejím magickým   "remagenským"   mostem, u něhož byly vyrobeny   stejné kulisy, jaké tu tehdy   opravdu postavil americký   štáb, když v roce 68 slavný   válečný snímek natáčel. Druhý   důvod ke sledování byla   celková zvědavost, jak si   současní filmaři poradili s   pohledem na kritický rok   sklonku 60. let. Snaha   přiblížit jej spíše očima   mladého člověka, kdy politická   situace se mísí s mladickými   ideály, připomíná Renčovy   Rebely. Rebelové však jsou   zvládnuti o výraznou třídu   výš. Také výpravná stránka   vytvářející iluzi dobové módy   a účesů mi u Rebelů přijde   přesvědčivější. Na druhou   stranu oceňuji propojení   českých a ruských dialogů a   snahu přiblížit co nejvíce   realitu té doby. Snad jen   scénář mohl mít lepší spád a   celkově příběhu chyběla   dynamičnost.

Naprosto zoufalý film,   ukničený, nepříjemný, je sice   určen dětem, ale bohužel je to   opět smutný doklad   skutečnosti, kam naše   kinematografie se propadala v   60. letech, z té doby je jen   máloco koukatelné. Knížka se   mi kdysi docela líbila,   filmové zpracování je   křečovité a nepříjemné.   Dokoukala jsem jen s hodně   zaťatými zuby.

V prvé řadě by u tohoto pořadu   měl panu Pohlreichovi někdo   dát pořádnou lekci ve slušném   chování a vyjadřování, neboť   jeho vole sem, vole tam a   mnohdy i často horší výroky   často hraničící až s   nadávkami, jsou opravdu   vrcholem nevkusu. Z jeho osoby   sálá do všech stran ego:   "Já jsem nejlepší, já   všemu rozumím...." K   personálu restaurací, kde   podniká své kroky nápravy, se   nezřídka chová povýšeně, až   urážlivě. Netvrdím, že někteří   to nepotřebují, neboť živnost   málem přivedli na buben, ale   ono když se to opakuje   neustále a pořád, tak Vám   nabubřelost průvodce pořadem   ten pořad naprosto znechutí   komplexně. Proto u mě z   televizních kuchařů   jednoznačně vede pan Babica či   sympatický Ital Antonio.

Nejde o špatný film, byť   poplatný své době. Otázka   partnerských vztahů, které   procházejí zkouškou, když   jeden z partnerů (příp. oba)   mají potomka z předchozího   vztahu, je stále aktuální bez   ohledu na politickou situaci.   Luboš Veselý ve výjimečně   velké roli. Škoda, že později   se objevuje spíše v rolích   okrajových. Veronika Jeníková   i přes své mládí překvapuje   zralým herectvím. Nádražní šeď   dává příběhu umocnění reality.   Hudba se zdá být unylá, ale   zřejmě k příběhu patří. Bony a   klid jsou zcela jistě daleko   lepším filmem, ale ani tento   film nedopadl špatně.

Půvabná veselá pohádka s   poslouchatelnými písničkami,   která co do vtipu a šarmu   překonává I. díl Co takhle   svatba, princi?...Zatímco   první pohádka je čistě a jen   "studiovka", zde už   se v mnohých scénách přenášíme   do reálií nádherného   Průhonického parku, kostýmy   jsou bohatší, pan král je   ještě více   "praštěnější" a   narozdíl od první pohádky, kdy   pěvecky nadanou Ivanku   Andrlovou přezpívala I.   Bartošová, zde už můžeme   poslouchat její vlastní hlas.   Malým zklamáním je fakt, že   Světlaně Nálepkové v roli   komtesy Veroniky tato výsada   dopřána nebyla a je přezpívána   Heidi Janků. Karel Černoch v   obou pohádkách dokázal, že   nebyl jen dobrým zpěvákem, ale   i hercem a díky bohu jeho   charismatický hlas nebyl   předabován jako kdysi dávno v   Petrolejových lampách. Mé   sympatie si již před léty   získala maličká Kačenka   Hajdušková, tehdy pětiletá,   pro níž byl skutečně výkon   naučit se nejen mluvený   scénář, ale i dlouhé texty   náročných písniček.   Bezkonkurenční výkon ovšem   předvedl můj oblíbený Petr   Nárožný v roli trošku   natvrdlého pana krále   (nemyšleno špatně), na něm je   stavěn celkový humor celé   pohádky. Nemám výtek - pohádka   předběhla čas, není   okoukatelná, působí stále   svěže, bez zbytečné   ukničenosti a naivity, jak se   to někdy u televizních pohádek   stává. Dokonce si troufám   tvrdit, že spolu s černobílou   Popelkou z konce 60. let jsou   toto nejlepší televizní   pohádky, jaké jsem kdy viděla.

Není to tak špatné. Určitě nic   závratného, ale na vcelku   průměrné dílko dostačující. Z   filmu (seriálu) sálá příjemná   atmosféra, moc pěkná je   výprava, líbí se mi i Janákův   odlehčený rukopis, nesnaží se   předložit historický film, ten   v tom nehledejme vůbec. Je to   jakýsi příběh s historickými   kostýmy. Baví mě přirozený   projev Davida Prachaře i   představitelé dětských rolí.   Také hudební podbarvení není   špatné. Pro milovníky paní   Dvorské bohužel její poslední   role, takže bodík i za její   účast a vzpomínku na   vynikající herečku, která již   není mezi námi.

Velmi zajímavý seriál, u něhož   oceňuji v prvé řadě věcnost, s   jakou informuje o okolnostech   a průběhu atentátu na známou   osobnost. Vyváženou formou je   dokument prokládám dobovými   záběry, fotografiemi a   počítačovými animacemi   simulujícími průběh atentátu.   Český komentář s hlasem   Otakara Brouska ml. je   příjemně poslouchatelný.

Po delší době přemýšlení jsem   se rozhodla také tento snímek   okomentovat a předem se chci   omluvit jeho velkým   příznivcům, že je možná   zklamu, nicméně se nechci   přidat ani na stranu odpůrců   tohoto filmu. Avatar je   sci-fi. Toto není můj oblíbený   žánr, např. Vetřelci (myšleno   jako celá série) mne nikdy ani   v nejmenším neoslovili. Pokud   tedy sleduji cokoli z oblasti   sci-fi, činím tak s vědomím,   že nemohu nikdy objektivně   posoudit, zda film je dobrý či   špatný, jelikož se zajímám o   žánry trošku jiné. Avatar je   po stránce různých vizuálních   efektů jistě dokonalý. Avšak   právě těch efektů je podle mne   až moc příliš. Věděla jsem, do   čeho jdu, tudíž mne scény   vytvořené vysloveně   počítačovými animacemi   nepřekvapily, nicméně si   myslím, že kdyby jich bylo o   něco méně a více té   "živé" hrané části,   tak by to možná bylo o trošku   lepší. Na druhou stranu - s   ohledem na práci animátorů a   tvůrců vizuálních efektů - je   toto řemeslo na Avataru   odvedeno precizně, to se musí   nechat. Příběh samotný je svým   způsobem opravdu prostý, tudíž   na délku filmu bych možná   očekávala trošku složitější   zápletku a náročnější děj. Ale   v pořádku, Avatar byl vytvořen   hlavně jako vizuální dílo,   proto akceptuji, že příběh je   zde až jakousi záležitostí   druhořadou. Nepovažuji tento   film za natolik úchvatný,   abych jej vychvalovala až do   nebes, ale zase jen nechci   jedním "šmahem"   kritizovat. Je to film určený   pro trošku jinou cílovou   skupinu diváků, nežli jsem já,   a tak to musí člověk brát.   Rozhodla jsem se tedy s   přihlédnutím ke všem pro a   proti dát nakonec 70   procent.

Líbil   se mi také český dabing, kde k   Sigourney Weaver docela   "pasoval" hlas   Dagmar Čárové, hlavní   "záporák" s hlasem   Jiřího Plachého byl pro mě   nejzajímavější postavou   snímku. Naopak - hlavní   "klaďas"   transformovaný do   "avatarové" podoby   mi přišel poněkud nezajímavý.   Jeho českého dabéra jsem navíc   nedokázala identifikovat,   přičemž jsem nakonec s ostudou   zjistila, že šlo o Martina   Písaříka (trošku faux pas pro   mne, jako pro stálého diváka   Ordinace v růžové zahradě, kde   Martin hraje). Po delší době   přemýšlení jsem poznala i hlas   jeho ženského mutantího   protějšku - myslím, že výborně   zvolený dabing Andrey   Elsnerové. Neviděla jsem film   v originálním znění, ale   jakožto velký fanoušek právě   dabingu jsem ráda, že jsem si   mohla vychutnat české znění,   které se skutečně povedlo i po   synchronní stránce.

Pořad, který je jednou ze   stálic České televize, který   nepodléhá módním výstřelkům,   nesoutěží se zde o přehnaně   astronomické výhry a kde   jedním z aspektů je i určitá   inteligence a všeobecný   znalostní rozhled, kde   soutěžící z drtivé části   působí jako lidé, kteří mají   svou úroveň a na té hodlají   vystupovat. Svou úroveň za   celé roky si drží také   vynikající moderátoři, zejména   paní Eva Machourková je   laskavým článkem celé soutěže,   nicméně Aleš Zbořil jí ve   svých dílech zdatně sekunduje.   Pořad AZ-kvíz se snažím   "chytit" na   obrazovce alespoň jednou do   týdne, oprášit si své   (ne)znalosti a radovat se   spolu se soutěžícím, který   prokáže nejlepší výkon, z   výhry na bankomatu, kde sice   lze vyhrát různé částky, ale   nejde o miliony, spíše o výhru   na dnešní poměry v decentní   výši, která rozhodně   nedegraduje tento pořad mezi   lacinou komerci. Doufám, že z   našich obrazovek jen tak   nezmizí.

Televizní adaptace mé oblíbené   dětské knihy o houževnatosti   mladičké Víti, která i přes   nesouhlas své rodiny (zejména   nevlastní matky) studuje   vysněný obor - zdravotní   sestra. Snad jen Táňa Medvecká   mi nepřišla do této role jako   vhodný typ. Literární Víťa   byla maličká, drobná, spíše   bych si ji představila jako   Libušku Šafránkovou. Přesto se   jedná o zajímavý příběh, v   němž hlubokým lidským momentem   je smrt mladého chlapce, jemuž   do poslední chvíle je Víťa   oporou. Její duševní vyzrálost   je podložená vlastním smutným   prožitkem - smrtí matky v době   Vítina dětství.

Dojemný, ale né zbytečně   přesládlý film. Hlavní   hrdinka, která hledá za sebe   náhradní matku pro své děti a   manželku svému muži, prokazuje   ohromnou sílu a smíření s   brzkou smrtí. I přes smutné   téma nechybí chvílemi   sarkasmus a náznak i lehce   komediálních prvků, to však   spíš pro odhlehčení. Neprávem   opomíjený film na našich   obrazovkách.

Jsem v rozpacích. Film Babí   léto ve mně nechal dost   rozporuplné pocity. Na jedné   straně je obrazem stáří,   výpovědí o plnění si lidských   tužeb, nesplěných přání z   mládí, nechybí zde nostalgie i   velmi smutná realita v podobě   nátlaku syna a jeho rodiny,   aby staří rodiče uvolnili byt   a sami šli do domu s   pečovatelskou službou. Na   straně druhé si troufám   tvrdit, že celé zpracování byť   s dobrou myšlenkou je dost   nezáživné. Hodně špatně je   snímaný zvuk (resp.   postsynchron). Dialogy jsou   často takové bezbarvé, jakoby   jim cosi chybělo. Celý příběh   pak působí dost nezáživně. Po   zvážení všech pro a proti   dávám průměrné hodnocení,   podložené zejména mým obdivem   k panu Brodskému, paní   Zázvorkové a také k paní   Kabátové, jejíž role je sice   malá, ale je doslova perlou   celého snímku.

Nedívám se sice na tento pořad   pravidelně, nejsem ani zrovna   žádný kulinářský fanatik, s   vařením až tak moc   nekamarádím, ale v globálu   Babicovy dobroty nehodnotím   špatně. Recepty jsou zajímavé   a přijde mi, že pan Babica   prostě vaří pro lidi a   přípravu jídel umí vysvětlit i   těm, co nejsou zrovna (jako   třeba já) v kuchyni z těch   nejzdatnějších. Mám i tento   pořad radši než pořad Zdeňka   Pohlreicha. Tomu se jeho   profesionalita sice upřít   rozhodně nedá, ale dost mi   vadí jeho vyjadřování. Taky   mluvím, jak mi   "narost´zobák", ale   ono je to o něčem jiném v   neoficiální komunikaci a jinak   to působí v televizi, kdy pan   Pohlreich má za každým slovem   stádo hovězího dobytka a ve   finále Vám jeho jazykový   projev naprosto znechutí celý   pořad. Pan Babica taky není   možná mistr rétoriky, ale   působí příjemněji, lidštěji,   bez afektovaného a povýšeného   chování. Proto i mé poměrně   vysoké hodnocení.

Doby, kdy jsem Videostop silně   prožívala, jsou už pryč, snad   i z důvodu toho, že tehdy moc   jiných pořadů v televizi ke   koukání nebylo a Videostop   byla na svou dobu velmi   moderně pojatá soutěž s   proniknutím do tajů filmových   ději. Znovuoprášení tohoto   pořadu televizí Barrandov   oceňuji. Po shlédnutí několika   dílů mě sice nepopadá žádná   euforie opojení, ale že jde o   pořad se slušnou úrovní, to   uznávám. Není na škodu si   spolu se soutěžícími oprášit   filmové (ne)znalosti, Jan   Rosák žijící v nedalekém   městečku od mého bydliště, je   i ve skutečnosti šarmantní a   dobrou úroveň si držící pán s   výborným jazykovým projevem.   Jen Karel Čáslavský chybí,   jeho znalosti fimové historie,   jsou vzácnou studnicí, ale   chápu, že pokud by přešel na   TV Barrandov, zřejmě by si tím   zavřel cestu do archivů   Kavčích hor a on historií a   starými záznamy žije. Tak   držím nové podobě Videostopu   palce a sama za sebe   říkám...."jen tak   dál"....

Vedle Studny, jejíž skutečný   příběh se odehrál ve   Vonoklasech na našem okrese,   je Bestie mým nejoblíbenějším   dílem z   "majorovsko-zemanovského&   quot; cyklu. Ano, přiznávám,   že určitou roli bude asi hrát   i můj "vlastenecký"   vztah k rodné obci, kde se   točily nádražní scény z tohoto   dílu. Byla to moje máma, která   jako mladá teenagerka spolu se   svou kamarádkou chodily   okukovat paní Zázvorkovou,   anžto na kolejích na našem   nádraží sype zrní slepicím. K   hranicím je od nás z okresu   Praha-západ je opravdu velmi   daleko, nemáme zde žádné   močály a Kyliánku nahradily   lesy "Dešiny", kde   pomocí dýmovnic vykouzlili   filmaři věrohodný požár.   Samotný díl patří k těm   opravdu nejzdařilejším, s   minimálním oproštěním se od   politiky. Ano, ta provází celý   seriál o mjr. Zemanovi, ale to   si zkrátka žádala doba a   řekněme, že i ta politika je v   určité míře snesitelný aspekt.   Některé díly jsou více než   kriminalistické právě   politické, ale Bestie rozhodně   spolu se Studnou patří k tomu   nejlepšímu, co by klidně svým   napětím, scénáristickým spádem   a dějovou propracovaností   mohlo býti dvěma samostatnými   filmy do kin.

Naše generace si tím prošla...
S odstupem času se mi tento   seriál těžko hodnotí, zřejmě   bych na něj dnes asi ani   nekoukala, i když...nikdy   neříkej nikdy, možná ano. Z   nostalgie. Já vím, že pro   mnohé diváky je to jen   americká slátanina ze života   amerických zhýčkaných   puberťáků, ale nemyslím si, že   je Beverly Hills až tak   strašně povrchní seriál. Je   fakt, že zde trojnásobně platí   tvrzení o nastavované kaši a   to, co bylo v posledních   sériích, mělo pramálo   společného s prvními díly,   které se na našich obrazovkách   objevily poprvé v roce 1993.   Byla jsem zrovna ve věku   hlavních hrdinů, chodila jsem   na střední a tak mi jejich   starosti, byť často točící se   kolem toho, kde opsat jaký   test či co si vzít na sebe,   byly i docela blízké. Řešily   se tu však i docela závažné   věci - koketování s drogami,   alkoholismus rodičů, podezření   u Brendy na rakovinu prsu a   další věci, které až takovou   bezstarostností rozhodně   nezaváněly. Vytáčel mě však za   všech okolností   "slušňák" Brandon,   taková jednostranná postava,   stejně jako mi nikdy nepadl do   oka úlisný krasavec Dylan.   Blízký mi byl např. Steve,   takový normální kluk s klady i   zápory, Donna a Kelly sice   působily poněkud   "pipiózně", ale to   asi k dívkám jejich věku někdy   patří. Brenda mi nijak   symapatická nebyla, taky   taková škatulková jednostranná   postava jako její bratr.   Oživení a jiskru přinesla má   nejoblíbenější postava -   Valérie - živel výborně   nadabovaný Lucií Juřičkovou,   který pořádně zamíchal osudy   dalších hrdinů, postava, v níž   se tloukly o sebe klady i   zápory. Poslední série jsem   pak již postupně přestávala   sledovat, postavy odcházely a   již to prostě nebylo ono.   Přesto za nostalgii dávám dnes   průměrné hodnocení.

I když má tento seriál hodně   společného s Odloženými   případy (včetně dabingu   Apoleny Veldové), takových   kvalit nedosahuje. Je   zajímavý, pátrání po zmizelých   nepostrádá napětí, ale ono   kouzlo originálnosti a tajemna   vyšetřování případů z dávné   minulosti zde není. Přesto jde   o nadprůměrný americký krimi   seriál.

Jen bych citovala slova   ostatních negativních   komentářů, k nimž se bohužel   musím připojit. Víc než slabý   film, u něhož nejen že se   nesmějete, ale přijde Vám jeho   trapnost spíše k pláči.   Souhlasím s Argensonem, pan   Kemr měl určitě na lepší role.   Herectví Luďka Soboty po   stránce kvality lze spočítat   na prstech jedné ruky -   Jáchym, Zítra to roztočíme a   Co je doma, to se počítá. To   ostatní je slabé. Z tohoto   filmu si divák neodnese vůbec   nic.