FDb.cz - filmová databáze

Psychologický film. Hlavní   hrdinka čeká v cele smrti na   svůj konec. Svůj čas si   zaplňuje vzpomínkami na   minulost - na dětství i na   svůj podíl v odboji. Film   nepatří k těm příliš často   vysíláným, tedy patří spíše k   těm, které nejsou vysílány   takřka vůbec. Třeba právě z   toho důvodu, že se politicky   nehodí. Jedním z mínusů snímků   je zvuková stopa, kdy občas   hrdinům nebylo rozumět. To   může být také jedním z   důsledků dlouhého poléhávání   kdesi v archivu.

Válečné drama odehrávající se   na samém konci války. Trochu   psychologicky i lyricky   stylizované dílo. Někdy   prezentování násilí ze strany   Němců působí křečovitě. Hlavní   hrdinové, vězni na útěky, se   musí vždy rozhodnout, zda-li   mají zabíjet či ne. Pokud tak   neučiní, zemřou sami. Mají se   jejich obětmi stát uprchlíci,   děti v německých uniformách,   dozorčí, vojáci, psi a další?   Vždy se musí rozhodnout -   zabít nebo být zabit. Film je   trochu i dobrodružným snímkem.   V každém případě je   sledovatelný a jsem rád, že   jej mám ve své sbírce DVD.

Napínavý i humorný příběh z   velice zajímavého prostředí -   řidičů špeditérské firmy. Děj   se odehrává v Maroku. Jako   kulisy posloužily dlouhé cesty   pouští a horami. V podstatě   přináší jednoduchou zápletku,   se kterou si dokázaly tvůrci   maximáně vyhrát. Perlou filmu   je herecké obsazení. Belmondo   a Ventura v hlavní roli. Mladý   rošťák Belmndo ukradne šéfovi   špeditérské firmy moderní   náklaďák, který má v přívěsu   cenný náklad. Vydá se s ním na   dlouhou cestu. Pronásleduje   jej kolega z branže - Ventura.   Film je dobrodružnou   roadmovie, při které jde o   život. V porovnání se   současnou tvorbou jsou zazní   ve filmu skvělé dialogy i   hlášky. Možná tím můžeme být   vděčni českému překladu a   dabingu. Nejvíce mne snad   rozesmála hláška od Belmonda   "Na poušti se vyplatí být   zdvořilej, nic to nestojí a   šetří to náboje".

Nenáročná komedie, kdy celým   děj je prošpikován komentáři   hlavního hrdiny. Jako zábava,   dobrý. Snad by takovému snímku   slušelo trochu více lehké   erotiky. Ale jinak na rozdíl   od jiných teenagerovských   komedií, tato není tolik   vulgární.

Retro čelisti. Příběh, snad   inspirován skutečnými   událostmi, je zasazen do doby   první světové války. Píše se   rok 1916 a pro Američany je   evropská válka něco tak   vzdáleného, jako cesta na   Měsíc. Co však obyvatele   amerického pobřeží trápí jsou   útoky blíže   neidentifikovatelného žraloka.   A je tu standardní   čelisti-příběh. Musím však   napsat, že tento televizní   snímek má poměrně zajímavý   scénář. Zajímavá je i výprava.   Ač dílko není příběhem   originální považují jej za   vynikající. U scénáře oceňuji   především to, že se vyhnul   tradičním hollywoodským klišé   a blábolům.

Někde byla válka, někde byl ráj
Tento snímek je   autobiografickým dílem, kterým   režisér a scénárista Maurice   Murphy dostává na filmové   plátno vzpomínky na své   dětství. Sledujeme osudy   několika lidí očima malého   chlapce. Události druhé   světové války svedly dohromady   skupinu lidí, kterou tvoří   australská matka se svými   třemi dětmi, dva italští   zajatci a dvě německé Židovky.   Film je plný poetiky a   lidství, seznamujeme se s   rájem na zemi. Chvílí, kdy ve   světě druhá světová válka   pomalu končí se ke konci blíží   i pohoda života na jedné   australské farmě. Práce kamery   jen umocňuje celkovou kvalitu   filmu. Česká televize jej již   podvakráte uvedla ve svém   filmovém klubu. Snad budete   mít příležitost jej někdy   někde shlédnout.

Příběh, který přínáší tento   film, patří mezi tisíce   dalších. Amerika má z války ve   Vietnamu trauma i mindrák.   Každý stát má svá šedesátá   léta. V Americe jsou spojena s   politickými atentáty,   "květinovými dětmi",   protiválečnými demonstracemi a   promírovými hnutími. K moci   přichází prezident Nixon a z   rádia se line hudba skupiny   Beatles. Účast v nesmyslné   válce je pro novou generaci   nepochopitelná. Starší tuto   účast bere jako povinnmost a   úctu k vlasti. Dalším prvkem   snímku jsou tak mezigenerační   konflikty. Film 1969 je   protiválečným retrosnímkem,   jakých jsou tisíce.
Mohl bych na tomto místě   aktuálně zmínit novou   nesmyslnou válku (Irák) a   doufat, že se lidstvo někdy   poučí. Avšak, není tomu tak.

Knihu jsem nikdy nečetl. Před   lety jsem měl možnost   poslouchat její rozhlasové   zpracování. Takže před   sledováním filmu jsem i já   tento známý příběh rovněž   znal. Příběh z Oceánie, země,   ve které na každém kroku je   obyvatelstvo sledované pomocí   interaktivních obrazovek.   Obrazovky jsou současně   kamerami. Orwell popsal svět,   ve kterém vládne totalita a   diktatura. Hierarchie   společnosti je rozdělena a   vládnou ji vnitřní a vnější   členové strany. Obyvatelstvo   se účastní minut nenávisti,   kdy spílají zrádcům a požadují   ty nejpřísnější tresty.
Film 1984 z roku 1984 je   zdařilým zpracováním a vize   totalitní společnosti je   dokonalá. Všichni chodí ve   stejném oblečení, děti hlídají   rodiče (a případně je   napráskají jako ideozločince).   Více zpracování, než toto   neznám. Snad se i nějaké nové   chystá.

Velkolepé, bobastické. Velká   show na velké plátno. Tak   nějak vnímám tento nový   americký snímek. Tvůrci   zvláštních efektů se zase   předvedli a představili skvělé   dílo. Film má jednu velkou   slabinu. A to jsou dialogy.   Nejen, že se jedná u tupá   hollywoodská klišé. Ale hlavně   se furt opakují. Už jsem   podobné dialogy slyšel ve   filmech Den poté, Drtivý dopad   či Válka světů. Ten kdo psal   scénář prostě nemyslel a chybí   mu invence.
Film, krom   katastrofiuckých scén,   katastrofálních dialogů nabízí   i úsměvné situace. Jo. Taky   občas fyzikálních vlastnosti   dostávají na frak. Pozor,   následující věta může pro   někoho prozradit konec filmu.   . . . . . Např. bych   nepředpokládal, že ke konci   filmu bude jasná obloha. Po   tom, co předtím na plátně   vidíme, bych soudil, že i na   oběžné dráze Země budou tuny   prachu.

Příspěvek z evropské tvorby do   našich kin. Jsem za něj rád a   film samotný se mi velice   líbil. V prvé řadě je to   zdařile zatočený thiller o   francouzské mafii. Většína   děje se odehrává ve   francouzském městě Marseille.   Už dříve jsem si u   francouzských kriminálních   seriálů, především těch   nových, povšiml, že tvůrci   dávají veliký důraz na rodinu.   Na ochranu rodiny a domácího   zázemí. I o tomto tento film   je. A tak jsme u mnohých   francouzských kriminalistů   mohli poznat i jejich domácí   prostředí - Moulin, Navarro,   Keller, Lescautová a mnozí   další.

U   italské mafie platí, že   rodinní příslušníci jsou   civilisté a ti prvotně do   války nepatří. Francouzi si v   tomto neberou servítky.

Hlavní hrdina je   na počátku příběhu roztřílen   na cimpr. Campr už ne, protože   to přežil. A jelikož se Ti, co   mačkali spouště, nedrželi   hesla "Žít a nechat   žít", dostali se do   maléru. A o tom ten film také   je. Pravidelně se v příběhu   střídá filozofování s krvavými   scénami. S akcí se to příliš   nepřehání, ale ani ta zde   nechybí. Reno, který je zde ve   funkci bývalého kmotra a   mafiána, má co dělat, aby se   pomstil za atentát na svou   osobu a současně udržel   padouchy daleko od   příbuzných.

Film 22 výstřelů můžeme   považovat za krimi, za akční   film i za thiller. Je však   dobrým pokračovatelem   francouzské tradice   kriminálního filmu.

postapokalyptický příběh
Jedná se o postapokalyptický   příběh zanesený do současné   Velké Británie. Hrstka hrdinů   se snaží odolat   "nakaženým" a   bezpečně se dostat do   Manchesteru, odkud zaslechli   vysílání armády. Ale i tam je   čeká jedno nemilé překvapení   za druhým. Film přináší velice   zajímavou a napínavou   atmosféru. Příběh sám však   není originální. Mám pocit, že   už jsem kdysi něco podobného   viděl a určitě i četl. Občas   se mi nelíbila práce kamery,   kdy jsem vlastně neviděl, co   se na obrazovce děje. To   rychlé přepínání obrazu by si   filmaři měli odpustit.

Když nějaký film je hodně u   diváků úspěšný a lze jej   považovat za dobrý, ihned se v   některých hlavičkách zrodí   myšlenka na to natočit   pokračování. Ta myšlenka bývá   většinou zhoubná a pro   potencionální film škodlivá.   Onen efekt se ukázal i u filmu   2Bobule, který je pokračováním   vynikajícího filmu Bobule.
Co je shodné je to, že se   opět dostaneme na Moravu mezi   pěstitele vinných hroznů. Co   je rozdílné je to, že autorem   scénáře je někdo jiný, než kdo   psal text k prvnímu filmu.   Místy scénář zněl hrůzně a   ihned bylo poznat, že je psán   narychlo a na objednávku.   Humor už není tak spontánní a   přirozený. Je takový   přiškrcený a nucený. Komerční   chování jednoho s mediálních   sponzorů a distributorů měl   negativní dopad na výsledek.   Napadá mne výraz –   sračkoviťování. Zkrátka v   porovnání s prvním filmem je   to propad na poloviční úroveň.  
Film se také věnuje   výrobě tzv. slámového vína. To   bývá jedno z nejkvalitnějších   vín vůbec. Film 2Bobule   rozhodně nelze považovat za   slámový. Spíše za nepovedený   burčák, který uvařil soused   Kozderka. Tedy ten, který je   ztělesněn Miroslavem   Táborským.

Mám rád různé staré báje a   pověsti. Rozhodl jsem se pro   návštěvu filmu 300: Bitva u   Thermopyl. Je třeba ocenit   grafické ztvárnění filmu,   výpravu i davové scény. Jde o   příběh inspirovaný   historickými prameny a bájemi,   avšak jde především o další   komiks převedený na filmové   plátno. Původní komiks jsem   nečetl, ale film viděl. Pomalu   jsem si představoval ony   bublinky, které vylézají   hrdinům v komiksové podobě z   úst, když promluví, protože   film byl obdobně stejně bohatý   na scénář. Film je přehlídkou   jatek, masakrů a zvláštních   efektů. To je asi hlavní   důvod, proč je film   vyhledáván. Už dopředu jsem   film přiřadil k těm typům   filmů, ve kterých jde o   useknuté hlavy. V průběhu děje   jsem napočítal tři. Možná mi   některá utekla. V učebnicích   dějepisu je událost hrdinského   boje třístovky Sparťanů   popsána tak ve dvou   odstavcích. Tvůrci natočili   dvouhodinový film. Nová   technika umožňuje a bude   umožňovat vyrábět fantastické   filmy čím dál tím levněji a   umožní je vyrábět čím dál tím   častěji. Často na úkor   vlastního děje.

Legendární kung fu snímek.   Patřím k těm, kteří ve druhé   polovině osmdesátých let tento   příběh nadšeně hltali. Ale už   mne to přešlo. :-) Teď se na   ten snímek dívám už jen jako   na dokument doby.

Jedním slovem - spokojenost.   Zašel jsem si do kina, s   mírnými obavami, na nové   westernové dílo. Nedosahuje   určitě kvalit známých   spagetti-westernů, avšak svou   kvalitou daleko převyšuje   průměr. Ve snímku se vyskytuje   velké množství postav a má i   trochu komplikovanější děj.   Tedy. Má trochu více dějových   linií. Film udržuje napětí i   divákovu pozornost od páté   minuty děje až po samotný   konec. Vydejte se do kina   sledovat charakterově   neprůhledné hrdiny. Kdo je   padouch? A kdo hrdina? To   nemusí být hned zcela jasné.   Tento příběh chromého   vojenského veterána, šéfa   bandy zloduchů, samotné   zlodušské bandy, pinkertonů,   veterináře, rodiny Evansů a   mnohých dalších mohu vřele   doporučit.

Tajuplné domy, v nichž číhá v   každém temném rohu pokoje   smrt. To byly takové domy,   které uvnitř byly daleko   větší, než vypadaly z venku.   Nebo alespoň jsem vždy měl ten   pocit. Nekoneně dlouhé chodby,   nesčíslitelné množství pokojů   a místností plných různorodého   nábytku. Děsivé to byly domy.   :-) Oblíbené téma béčkových   hororů sedmdesátých a počátku   osmdesátých let. Série filmů z   Amityville patří do této   kategorie. Nerozumím tomu,   proč vznikl film 3:15 zemřeš?   Je to remake? Je to   pokračování? Teď mám takový   pocit, že ten původní film z   roku 1979 mne děsil více.   Nalepit si na obal DVD text   "Film podle skutečné   události" je zhruba   stejné jako dát text na konec   filmu do titulků "Při   natáčení nebylo ublíženo   žádnému zvířeti". No?!   Věřte tomu.
Myslím si,   že tímto filmem tvůrci   vstoupili někam, kde už   mnohokráte byli. Nedostatek   nápadů vede ke vzniku   obdobných děl.

Tento italský film by spíše   měl být označen jako   dobrodružný. Ta válka je jen   jakousi kulisou k   nevěrohodnému příběhu. Ač se   filmu účastní i hvězdy   stříbrného plátna, je to   béčko. Kinski zde hraje zase   dalšího záporňáka a taky tak   nakonec skončí. Napřed si však   užije.

Milovníci zvláštních efektů se   zde nabaží. Obdivovatelé   Arnolda S. se pokochají. Na   jedno shlédnutí to jde. Snímek   je jen klonem mnohých dalších.

Ponurý drsný příběh patřící k   tomu lepšímu, co ve svém žánru   vzniklo.

Film na mne poněkud působil   nudně. Něco mi v tom popisku   nesedí. Asi počítám špatně.   Dejme tomu - pětičlenné   kvarteto. Prostě skupina   vojáků se během jedné akce   schová před odstřelováním v   jeskyni. Pár granátů z děla   dopadne i kevchodu u jeskyně,   což způsobí zavalení tohoto   vchodu.
Místo, aby se   rozjelo skvělé drama z   uzavřeného prostoru, rozjíždí   se devadesát minut nudy.   Jeskyně je propojena s dalšími   částmi podzemí a naše skupinka   se nakonec dokope k tajnému   skladišti německých jednotek.   Tolik žrádla, co mají k   dispozici snad neměly ani   předválečné Delikatesy. Zde se   v onom skladišti střetávají s   jinou skupinkou vojáků.   Německou. Po střetu dva   členové německé skupiny   přežijí. Devětasedmdesátiletý   profesor lingvistiky a   patnáctiletý mladíček. Nuda   dál pokračuje. Občas jedí,   občas tyncují, občas se dívají   na pornofilmy. Kde se v   jeskyni vzala elektřina je   záhadou. Atd. Nakonec se snad   vyhrabou ven. Ovšem ne   všichni.
Prý je to   inspirováno skutečnou   událostí. Mno. Nechce se mi   tomu moc věřit. SNad mne někdo   vyvede z omylu. ALe myslím si,   že nám tvůrců věší bulíky na   nos.

Tak skvělá zpráva pro   milovníky starších   kriminálních seriálů. V   Levných knihách jsou nyní k   dostání první díly   legendárního seriálu Komisař   Moulin.
První díl je   věnován vyšetřování vraždy   modelingového manažera.   Podezřelý je jeden mladík,   který se v době útoku na oběť   nacházel na místě činu.
Oceňuji i zachování   původního dabingu ČST. Hlavní   roli dabuje Miroslav Moravec.

Filmu jsem dal tak půl hodiny.   Pak už mne přestal bavit.   Žvásty, občas doplněné snahou   okořenit cizím slovem, mne už   unavovaly. Děj filmu by se měl   odehrávat v budoucnosti. Od   naší doby už docela blízké.   Ale. Vedle mnohých přístrojů,   všelijakých elektronických   světélek a blikátek, které   tvoří kulisy, výprava filmu   jaksi zapomněla ze stolů firem   sundat staré počítačové   monitory. Takové ty bedny. Už   v době natáčení filmu se jistě   používaly monitory ploché.
Film bych doporučil je pro   milovníky některého z   představitelů či pro nadšence   žánru. Jinak se nedivím, že je   nasazen na obrazovku až po   půlnoci.

Opět skvělý námět pro film,   který bebyl zcela skvěle   využit. Snímek Absolutní moc   patří k lepším dílům, ve   kterých účinkuje Clint   Eastwood.

Film Accattone je smutným   příběhem z prostředí římské   periférie. Ve filmu v podstatě   toto město nelze ani   identifikovat. Ústředním   hrdinou je flákač a pasák   Vittorio Accattone. Tuto   postavu vytvořil   "dvorní" herec   režiséra Pasoliniho, Franco   Citti. Sledujeme realistický   příběh, kdy hlavní hrdina   přijde o zdroj svých příjmů,   prostitutku Maddalenu a   posléze se ke stejné činnosti   pokouší přemluvit chudou a   nezkušenou dívku Stellu.   Prostředí italské chudiny bylo   častým námětem Pasoliniho   tvorby. Mně snímek zaujal i   svým dokumentárním způsobem   natočení.

Skvělý příspěvek z domácí   tvorby. Tento seriál vytvořil   další zdánlivě nesourodou   vyšetřovatelskou dvojici.   Babičku a vnuka. Role   vyšetřovatelky amatérky je   Bohdalové přímo šitá na tělo.   SNad v budoucnu tento komentář   ještě poupravím.
Nyní   bych měl jednu výtku, a to ke   třetímu dílu seriálu. I zde se   tvůrcům podařil pořádný   nelogický kopanec, ale možná   si toho nikdo nevšimne. Jedná   se o díl, kdy se vyšetřuje   vražda na sanatoriu proti   obezitě. Co všechno se dá   stihnout během jednoho dne?   Rozloučit se po ránu s vnukem.   Je spáchána vražda. Ubytování   na sanatoriu. Objevení vraždy.   Vyšetřovatelské práce   kriminalistů. Všechny lidi si   k výslechu zvou podle abecedy.   Sníst několik hlavních jídel.   Navštítvit nedalekou kolej. A   spousta dalších věcí. Celý je   to pojatý, jako že případ je   vyřešen během jednoho dne. To,   co se odehrálo na obrazovce se   však během jednoho dne nedá   stihnout. To snad zvládne jen   nesmyslný americký seriál 24   hodin.

Tak tento film si určitě   hodnocení 10 zaslouží.   Bezesporu patří k nejlepším   filmům československé tvorby.   Obdobné filmy s inteligentním   a černým humorem ve světové   kinematografii jen obtížně   naleznete.

Vynikající filmový zážitek.   František Vláčil patří   bezesporu k naším nejlepším   režisérům.

Emília Vašáryová v roli   začínající advokátky. A hned   se ji profese nedaří. Jejím   prvním případem je žena   obviněná, souzená a odsouzená   za vraždu svého manžela.   Obhajoba se nezdaří a žena   končí na popravišti. Druhým   případem je jako advokát ex   offo přidělena k muží   obviněnému hned z několika   trestných činů. Od rozkrádání   majetku v socialistickém   vlastnictví až po násilný   trestný čin. Film převážně   vypráví o osobním životě   hlavní hrdinky a o tom, kterak   její případy ji zasahují do   osobního života. Mohlo by se   zdát, že manželství je   šťastné. Za muže má člověka   úspěšného, spolu staví nový   dům, mají spolu krásná   dvojčátka, kterým říkají   "Čerešničky". Jenže   až nepříjemně se začínají   křížit zájmy rodinné s   profesními. Pozoruhodné je   herecké obsazení vedlejších   rolí. Setkáváme se tu s   Františkem Filipovským, Danou   Medřickou, Jiřím Adamírou,   Jiřím Holým nebo Jaroslavou   Obermaierovou.

Další trapárna od Fulciho,   která nechybí v mé filmotéce.   Hluboce podprůměrný horor, kde   skorotřicátnice hrají   teenagery. Nesmyslně ječí a v   momentě ohrožení stojí na   místě jako "špatně   vyřezaní svatí" místo aby   utíkaly. Občas se jim po   ksichtě rozmaže cosi, co má   připomenout krev. Fulciho   filmy se neobejdou bez náznaku   erotična. Tak občas některé z   nich na kameru ukáží prso.   Taky i ten český dabing tomu   dává dosti na frak. Výsledek?!   Doopravdy pro otrlé diváky.   Ale trochu v jiném smyslu   slova, než byste očekávali.

Dobrodružství, romantika a   doba první světové války.   Tento film patří mezi první   americké filmy, které se   odehrávají v Africe a skutečně   v Agrice byly natáčeny.