İstanbullu Gelin [TV seriál]

Během čtrnácti dnů jsem   shlédl toto rozsáhlé   301-dílné turecké drama.   Velikým záporem je   neskutečné množství   zpívaných pasáží a též   zdlouhavé, zcela zbytečné a   pro vývoj děje nepodstatné   plkací scény záporáka   Adema s psycholožkou Idil   (naštěstí jsem měl   možnost všechny tyto   zbytečnosti přeskakovat).   Jinak má ale děj poměrně   svižné tempo a stále se tam   něco děje, často dochází   k různým konfrontacím.   Výjimkou tohoto seriálu   oproti většině tureckých   dramat je, že žádná z   postav nebyla zavražděna,   pouze pár postav postupně   zemře na různé choroby či   stáří. Další   zvláštností je, že pár   epizod se dokonce odehrává v   Praze. Ojedinělým unikátem   mezi dramaty je též fakt,   že zde nefiguruje žádná   dlouhodobá intrikánka,   která by se snažila   rozvrátit vztah ústřední   dvojice Faruka a Süreyy.   Přestože zprvu to vypadá,   že jim bude klacky pod nohy   házet Ipek, která se   původně měla provdat za   Faruka a nakonec ji provdali   za Fikreta, časem se i z   rozmazlené a panovačné Ipek   stane kladná postava. Ani   Emirovu matku Begum nelze   považovat za vychcanou   intrikánku a Süreyinu   konkurentku. Milá je po   čtyřiceti letech znovu   propuknutá láska mezi Esmou   a Garipem. Moje oblíbená   postava je Süreyina teta   Senem, ta ženská má   neskutečnou energii a   vyřídilku. Scény s ní   přinášejí do dramatického   seriálu notnou dávku humoru,   zvlášť poté, co se dá   dohromady s Akifem, jejich   skříňové schovávačky   nemají chybu, stejně jako   porodní poplach v zaseknutém   výtahu. A to nemluvím o   Seneminých organizačních   schopnostech při různých   oslavách a rozlučkách se   svobodou, které vždy   skončí fiaskem a   návštěvou policie. Proto i   když je děj velice   rozvláčný a vycpaný   zbytečnostmi, za výše   jmenovaná pozitiva a   zvlášť Seneminy hlášky a   eskapády musím udělit   alespoň průměrné   hodnocení 5 * a 50%.