Příběhy slavných [TV seriál]

Nádherný medailónek mého oblíbeného   zpěváka. Jeho líbivý hlas patřil v době let   šedesátých a sedmdesátých k těm nejlepším,   co zněly z televize a z rozhlasu. Milan byl   vždycky svůj, velký fanda sportu (zejména   fotbalového klubu Slávie), ale i aktivní   sportsman, ještě než když hrál tenis každý   blbec. Také velký fanda dobrého pití.   Pamatuji, když při dožínkách v nedalekých   Dubičkách spadl z dvou a půlmetrového pódia,   vylezl zpátky nahoru s pomocí muzikantů a   pokračoval: "Až na Severní pól šel bych   rád, jen kdybys chtěla být ke mně vlídná,   čas letí a ty ne a ne se pousmát, tak místo na   ten pól půjdu spát." A to je i můj   světový názor, jak říkal Ladislav Křiváček   v nepřekonatelné inscenaci divadelní hry   Veselé windsorské paničky v nastudování   divadla E. F. Buriana z roku 1974.

Milan Chladil patří ke skupině lidí, kteří   něco uměli, i když se rád občas napil, kdo   dnes ne, měl krásné písničky, zanechal   spoustu clipů. Když Chladil se Simonovou měli   mít 2 vystoupení v našem zaprděném městečku   (konec 60 let), učitelský sbor vydal zákaz   žákům jít na koncerty, umělci zvučných   jmén, udělali gesto, které se cení, pohrozili,   že nevystoupí. Po té vystoupili. Nedávno jsem   o Chladilovi četl, kdyby předčasně nezemřel,   po revoluci by byl úspěšným podnikatelem...