O zvířátkách pana Krbce [TV seriál]

Pro mě jeden z nejlepších   večerníčků a snad   "nejlepší" výkon   J. Abrháma - nádherně   namluvené postavy, zejména   Kokeš, ti dva s kytarami, a   celkově...

Tak tenhle bezvadný   Večerníček mě zastihl už   na střední škole a dodnes   si pamatuju, jak jsme vždycky   ráno celá třída probírali   včerejší pohádku a moooc   se u toho pokaždé   nasmáli... Doslova "jako   malí haranti", jak se   vyjádřila soudružka   profesorka. Ale nedalo jí to,   a spolužákově parodii ducha   Ruprechta zatleskala spolu s   námi.

No jeje.Krasny vecernicek to   byl.O zviratkach,ktere   pomahaji panu kastelanovi   Krbcovi starat se o hrad   Kulikov.A duch   Ruprecht.........ten mel supr   hlasky.

Jak jsem na ty   večerníčkové seriály   nikdy moc nebyla ani v   dětství, epizodky o panu   Krbcovi a jeho zvířecích   kamarádech si můžu čas od   času připomenout i v   dospělosti. Tento   Večerníček byl jiný nežli   většina tehdejších   animovaných seriálů pro   děti - není to takové   přesládlé jako např. Víla   Amálka, přehnaně lyrické   jako Maková panenka se svým   motýlem Emanuelem, mluvící   zvířátka nepůsobí   infantilně, pan Krbec je   pravý dobrák kastelán,   který miluje svou práci   tělem i duší. Možná   právě proto, že jsem   trošku k této práci svého   času také trošku   "čuchla", se ráda   z nostalgie podívám na tento   Večerníček. Já jsem   ale bohužel zvířátka na   zámku mít nesměla:-)

Čím to jenom může být?
Ruprechta jsem se nebál, toho   jsem měl naopak docela rád.   Koneckonců, jako duch už má   člověk právo na trochu té   posmrtné mrzutosti... Co je   ovšem divný a dodnes si to   neumím vysvětlit, je pocit z   toho kocoura Kokeše. Dost   nepříjemnej pocit. Jako   dítě jsem to samozřejmě   neuměl přesně pojmenovat.   Dnes se na to koukáme se   synem a ten blbej pocit se   vrátil. Stejně silnej jako   za mlada, jen dnes už vím,   jak to nazvat. Z toho kocoura   mám prostě depku. Hroznou   depku, kdykoli na plátně jen   na chvilku otevře zobák. I   když je to jen kocour. To mi   teda, u všech duchů,   řekněte – máte to taky   tak?