Monty Pythonův Létající cirkus [TV seriál]

Soudce: "Pane Modříne, slyšel jste obžalobu. Přejete si něco říci, než vynesu rozsudek?"
Modřín: "Jen bych rád řekl, ctihodnosti, že mám rodinu, ženu a šest dětí, a že doufám, že mi nevezmete svobodu, protože... protože víte, ctihodnosti, ona volnost je ve velké vážnosti všude tam, kde vládne kulturní lid; (teatrálně) je to pouto, jímž divoch může odčarovat černý flór, jímž je kryta jeho duše, a zchladit neklidnou hruď mohutnou tišinou; je nejvzácnější, je jak požehnaný balzám, vykupitel knížat, herold štěstí, věru, je samou podstatou a dření všeho. Co dává volnost v siré cele vězni, ukutém v hradbu hrubých zdí, daleko od sov z Théb? Co nítí a dme datla jatého v osidlech? Co vzbouzí tuchu v kdouli dřímavé? Jakou to bohyni vzývá bouří usmýkaný plavčík? Svobodu! Svobodu! Svobodu!"
Soudce: "Kruci, vždyť jste jen špatně parkoval..."

Televizák:
"Radši bych byl v programovém oddělení..., ale bohužel mám vysokoškolský diplom."

POLITIKOVÉ - Omluva:
Chtěli bychom se omluvit za způsob, jímž jsou v tomto pořadu předváděni politikové. Nikdy jsme neměli v úmyslu naznačovat, že politikové jsou rozklepaní oportunisté, kteří se více starají o své soukromé války než o problémy vlády, natož jim podsouvat, že obětují důvěryhodnost, když se brání svobodné diskusi o životně důležitých problémech svou mylnou představou, že partajní jednota stojí nad blahem lidí, jež údajně zastupují. Rovněž nikomu nechceme sugerovat, že to jsou hašteřiví krhounci bez špetky zájmu o sociální problémy dneška. Rozhodně jsme nechtěli, aby je diváci považovali za nedůtklivou, prohnilou, sobeckou havěť, s chlupatýma nohama a s nadměrnou příchylností k alkoholu a k jistým jednoznačným sexuálním praktikám, jež mnohé lidi urážejí. Omlouváme se, vznikl-li snad takový dojem.

DVA NÁZORY Z LIDOVÉ ANKETY NA SOUČASNÉ PROBLÉMY:
Makléř: "Mělo by se zaútočit na nižší vrstvy, nejdřív jim bombami a raketami zničit bydlení a poté, co začnou bezmocně pobíhat po ulicích, by se měli skosit kulomety. A potom, pochopitelně, vypustit supy. - Vím, že tyto názory nejsou populární, ale nikdy jsem o popularitu neusiloval."
Malý skaut: "Mělo by být víc rasové nesnášenlivosti...
Starší skaut (vlepí mu facku): "Méně!"
Malý skaut (opraví se): "... méně rasové nesnášenlivosti."

1. lupič: "Myslím, že dělat to nelegálně je větší vzrůšo."
2. lupič: "Ano, souhlasím. Totiž, bejt poctivej, to už rovnou můžete dělat faráře, nebo tak něco."
(prostřih na faráře, přistiženého, jak právě vybírá z kasičky peníze od věřících)
Farář: "Co? Co, prosím?"

Vrchní v restauraci:
"Toto je vegetariánský podnik: nepodáváme žádné zvířecí maso. Jsme na to nejen pyšní, ale přímo nafoukaní. Takže jestli jste sem přišli, abychom vám rozpárali kuřátko a vy abyste pak mohli žvýkat jeho kůžičku a sníst je, musím vás požádat, abyste odešli. Obdobně, pokud chcete, abychom ořezali krávě boky a podávali je s kousky jejích jater nebo abychom vydranžírovali krev z prasete a pak mu utnuli nožičku či abychom vyřízli ovci drůbky zaživa a podávali je s čerstvým mozečkem, útrobami, střívky a slezinou z králíčka - tak to neuděláme! ... Aspoň ne k jídlu."

Hank:
"Já byl celej život lovec. Miluju zvířata. Proto je rád zabíjím. Nedokázal bych zabít zvíře, který nemám rád."
Vypravěč:
Hank a Roy Spimové jsou nebojácní zálesáci, kteří se rozhodli žít v divokém, nemilosrdném světě přírody, kde přežije jen nejsilnější. Dnes se vydali na komára.
Roy:
"Komár je malej, mazanej neřád. Můžeš ho stopovat dny a týdny, až ho znáš jako přítele. Von ví vo tobě a ty víš vo něm. Je to souboj dvou mozků. Nenávidíš ho, pak ho uznáváš a nakonec ho zabiješ."
Vypravěč:
Hank náhle zjišťuje, že komár, po němž jdou, je nablízku. Teď, víc než kdy jindy, musí uplatnit, co se naučili za celý svůj život lovců. Hank sonduje směr větru. Roy zkoumá komárovu stopu. A pak...
Lov byl úspěšný: komár je usmrcen. Ale Roy chce mít jistotu...
Roy:
"Neznám nic nebezpečnějšího, než je zraněný komár."
Vypravěč:
Ovšem tím lov nekončí. Se zručností nabytou léty praxe Hank komára stahuje. Za křídla dospělého komářího samce můžete na volném trhu dostat až osminu pence. -
Dlouhý den je u konce. A nyní zpět na noc do základního tábora. Tady, obklopeni trofejemi, se Roy a Hank chystají na zkoušku ohněm: na hon na můru.
Hank:
"Já budu pást po můře z helikoptéry, abych ji vylákal z kytek ven. Pak vyrazí Roy s Lockheedem Starfighterem a napadne ji raketami vzduch-vzduch."
Roy:
"Lidi se nás ptaj, proč nepoužíváme radši spreje proti hmyzu. Copak je to ještě myslivost?"
Vypravěč:
Myslivost je pro Roye vším. Od chvíle, kdy mu levou paži utrhl mravenec, Roy nasazuje svůj život v nerovném boji s malými tvory. - Ale jsou i chvíle oddechu a nic je tak nerozptýlí, jako když si trochu zarybaří...
Hank a Roy Spimové jsou vždy připraveni, aby pokračovali v odvěkém boji člověka s titěrným, neškodným hmyzem.

Kriminolog:
"Odsuzovat Dinsdala Piraňu je velice snadné. Nakonec nedělal nic jiného, než o čem my sami jen sníme. Koneckonců není vrah nic jiného než sebevrah-extrovert. Dinsdale byl blázen, ale byl to šťastný blázen. - Klikař sviňácká...!"

Vojín Watkins: „Já bych rád z armády, prosím.“
Velitel: „Proboha, člověče, proč?“
- Je to nebezpečné!
- Cože?
- Jsou tam lidi, co mají zbraně! Opravdické, pane, žádné hračky, normální, pane! A mají je všichni, a někteří mají i tanky...
- Watkinsi, to jsou naši.
- ...a granáty, pane, a kulomety! Takže já bych, pane, rád pryč, než mě zabijou.
- Watkinsi, u armády jste první den!
- Já vím, pane, ale lidi se zabíjejí, až jsou úplně mrtví; žádný „vole, padni“, pane! Jeden chlápek mi povídal, že když jste v armádě a je válka, musíte jít bojovat!
- To je pravda.
- Vidíte. Kdyby najednou byla válka, mohlo by se někomu něco stát!
- Watkinsi, proč jste šel do armády?
- Kvůli vodnímu lyžování a cestování, pane – ale ne kvůli zabíjení, pane. Chtěl jsem zapsat do papírů BEZ ZABÍJENÍ.
- Watkinsi, vy jste pacifista?
- Ne, pane, nejsem pacifista – jsem zbabělec.

Architekt (předvádějící svůj návrh):
"Dobré ráno, pánové. Toto je dvanáctipodlažní blok, kombinující klasické neogeorgiánské rysy s výhodami moderní architektury. Nájemníci vejdou do vstupní haly, chodbou je pohodlně unáší pásový přepravník kolem fresek s výjevy ze Středomoří, až k rotujícím nožům. Posledních šest metrů je zvukově utlumeno. Krev je odváděna těmito kanálky a rozdrcené maso vysrknou tyto..."
1. zadavatel:
"Promiňte..., říkal jste 'nože'?"
Architekt:
"Rotující nože, ano."
2. zadavatel:
"Vy navrhujete nájemníky - zabíjet?"
Architekt:
"Vybočuje to nějak z vašich záměrů?"
1. zadavatel:
"Ano, my jsme chtěli normální bytovky."
Architekt:
"A tak! Nesprávně jsem odhadl váš vztah k nájemníkům. Víte, já hlavně navrhuji jatka. Ano, škoda. Rozumějte, je to skvost: bez krve po stěnách a flaksy nelítají okny ven, nebude to obtěžovat chodce... - celý můj život směřoval tady k tomu."
2. zadavatel:
"Jistě, skvělá práce. My ale opravdu chtěli bytovky."
Architekt:
"Nerozmyslíte si to? Pomyslete na turistický ruch."
1. zadavatel:
"Ne, my jsme chtěli bytovky - ne jatka."
Architekt:
"Ovšem, ano, jistě. Co jsem mohl čekat od takových amúzických šmejdů, než šosácky tupohlavé ignorantství. Sedíte na svých hnusných opruzených zadcích, mačkáte si beďáry a kašlete na tvůrčí muka. Jste výkaly! Prašiví, pokrytečtí šplhouni, s těmi svými eklhaftními barevnými televizory, golfovými holemi a slizkými zednářskými rukotřesy! Já mezi vás nepatřím, co? Vy kazišuci! Stejně bych k vám do lóže nevlezl, ani kdybyste přede mnou klekli na ta svá odporná podebraná páchnoucí kolena!"
2. zadavatel:
"Mrzí nás, že to vidíte takto, ale my chtěli bytovky, ne jatka, i když se nám moc líbí."