Moje malá princezna [TV seriál]

Několik tureckých seriálů   už za sebou mám, nicméně   tento považuji za   jednoznačně nejlepší,   jenž jsem z této destinace   shlédl a jeden z nejlepších   seriálů celkově. Dokonce   mě zaujal natolik, že jsem   jej shlédl v rekordním čase   pouhých čtyř dnů a nocí   téměř bez spánku. V   žádném případě se   nejedná o klasickou   telenovelu, je to čisté   sociální drama s mnohými   humornými prvky, dojemnými   scénami a bohatým dějem se   svižným tempem.   Vycpávkových scén je tu   naprosté minimum, zejména   pozdější epizody   dramatičnost silně   vyostřují. Základní   příběh tvoří postupné   sbližování otce s právě   nalezenou osmiletou dcerou,   tudíž je zde kladen veliký   důraz na patriarchát. Sice v   průběhu seriálu pomalu   vzniká i láska mezi   zlodějíčkem Demirem a   veterinářkou Candan, ale v   rámci důležitosti jde o   sekundární a poměrně   upozaděnou zápletku. Mnohé   situace mě hluboce dojaly a   nebojím se to přiznat,   dokonce i rozbrečely, což se   mi u seriálů natočených po   roce 2000 takřka nestává.   Bavil jsem se nad   vynalézavými nápady Demira   a Uğura, především v   době, kdy byli na útěku a   aby mohli tajně navštívit   Öykü v dětském domově a   bezpečně se pohybovat po   Istanbulu, byli nuceni   vystřídat několik   přestrojení od klaunů přes   starce, německé turisty až   po ženy. Úsměvné též   byly situace, kdy Demir   žárlil na pozornost, kterou   Öykü věnovala Mertcanovi   nebo jak nešikovně se Uğur   dvořil učitelce Sevgi.   Naopak mě hluboce dojímal   nezáviděníhodný osud   Öykü, čím vším si musela   projít od opuštěním   nevlastní tetou přes   zastrašování a únos   Cemalem a Jiletem a později   Ahmetem a Reşatem, manipulaci   citově oploštělou matkou   alkoholičkou, šikanováním   spolužačkou Ilaydou, požár   domu až po dočasnou amnézii   a opakované kolapsy   způsobené Niemann-Pickovou   chorobou. Každopádně   představitelka Öykü Beren   Gökyıldız podala skvělý   herecký výkon a i slovenský   dabing je na velmi vysoké   úrovni. Poslední epizody   mají klidnější tempo   pomalu uzavírající všechny   dějové linky. Jediné, co mi   v závěru schází, že se   Candan nedozvěděla, že to   Murat jí na kliniku   podstrčil zakázané léky.   Pro toto všechno nemohu   jinak, než Kızım udělit   zasloužených 10 * a 95%.