Michael Kakojannis

byl synem významného řeckého advokáta. Studoval v Londýně na známé právní škole Gray’s Inn a po vypuknutí války se jeho pobyt prodloužil na čtrnáct let. Školu sice dokončil, ale právní praxi nikdy neprovozoval. Pracoval jako hlasatel a producent kulturních pořadů pro rozhlasovou stanici BBC World Service. Ještě za války studoval herectví a režii v londýnském Old Vicu a později pod uměleckým jménem Michael Yannis vystupoval na jevišti (Salomé, Neznámá z Arrasu, Obrácení kapitána Brassbounda, Caligula, Dva tucty rudých růží aj. hry). Objevil se také ve filmech Caesar a Kleopatra (1945, FP 25/46) a The Bad Lord Byron (1948, Špatný lord Byron; r. David Macdonald). V roce 1952 se usadil v Aténách a vedle divadla (např. Bezvýznamná žena, Měsíc je modrý, V tiché uličce, Obchodník s deštěm, Dáma s kaméliemi, Bosé nohy v parku, Skleněný zvěřinec, Apartmá v hotelu Plaza, Nahé odívati) se začal věnovat i filmu. Ve svých prvních snímcích se snažil postihnout soudobou řeckou realitu s jejími neměnnými společenskými vazbami (Zlaté glóby ex aequo v kategorii zahraničních filmů za Stellu a Dívku v černém), v nichž většinou účinkovala jeho oblíbená herečka Elli Lambetiová. Větší ohlas mu přinesla až volná trilogie adaptací Euripidových dramat Elektra (Cena za nejlepší filmový přepis a Technická velká cena na MFF v Cannes, nominace na Oscara za zahraniční film), Trójanky a Ifigenie (nominace na Oscara za zahraniční film). Jeho nejznámějším dílem se stala adaptace Kazantzakisova románu o bezmezném milovníkovi života Řek Zorba (nominace na Oscara za scénář, režii a nejlepší film, nominace na Cenu BAFTA za nejlepší film, nominace na Zlatý glóbus za režii). Jako divadelní režisér mezinárodního významu působil na Broadwayi, v Londýně, v Paříži a v době dobrovolného exilu za vlády vojenské junty také v Dublinu. Inscenoval činohry (kromě již zmíněných antických tragédií např. A ty věci, které v noci rámusí, Ďáblové, Romeo a Julie, Lysistrata, Oidipus král, Tři sestry, Bakchantky, muzikál Řek Zorba) a také opery (Smutek sluší Elektře, La traviata, Bohéma, Ifigenie v Aulidě, Ifigenie na Tauridě, Titus, Medea). Za své dílo byl vyznamenán francouzským Řádem umění a literatury a na festivalech v Montrealu (1999), Jeruzalémě (1999) a Káhiře (2001). V roce 2003 založil v Aténách vlastní nadaci (Michael Cacoyannis Foundation) na podporu umění, především divadla a filmu, a zasloužil se o nové osvětlení starořeckých památek, zejména Akropole.
-mim-, Filmový přehled 2011/10

U nás je znám především jako tvůrce filmového přepisu Kazantzakisova románu Řek Zorba s Anthony Quinnem v hlavní roli. Kakogiannisovou trvalou inspirací se však stal Euripides, a to především pro své moderní nazírání na řeckou společnost.

Kakogiannis režíroval r. 1962 Elektru s Irenou Papasovou v titulní roli; toto jeho dílo bylo na MFF v Cannes oceněno jako nejlepší filmová adaptace. Roku 1972 natočil Trójánky a v roce 1976 Ifigénii, v níž interpretuje příběh dcery vrchního velitele Řeků v trojské válce nejen jako problém rituální oběti, ale i jako politický zločin, při němž v zájmu cti a oddanosti hrají svou roli také nečestnost, touha po moci a chorobná ctižádost.


ZDROJ: 28. Letní filmová škola