Zbigniew Cybulski se narodil 3. listopadu 1927 v malé vesnici Kniaze. Když mu bylo 12 let vypukla druhá světová válka, které poznamenala osud celé rodiny. Jeho otec byl zatčen a poslán do koncentračního tábora, z kterého uprchl do Francie, kde se zapojil do odboje. Matka vstoupila do armády a bojovala v Sovětském svazu a na blízkém východě. Společně s bratrem prožili celou válku ve Varšavě u prarodičů. Na živobytí si přivydělávali šitím rukavic a roznáškou novin. Po válce se celá rodina shledala a přestěhovala se do Katovic, kde Zbigniew odmaturoval. Další studia absolvoval na Krakovské universitě, kde studoval obchodní akademii a později přestoupil na Vysokou školu společenských věd, na které studoval žurnalistiku. V době studií založil divadelní Spolek živého slova. Hlásí se do krakovské Státní divadelní školy, kterou absolvuje s vyznamenáním. Po dokončení studií v roce 1952 odjíždí se spolužáky do Gdaňska, kde společně zakládají experimentální divadlo Bim Bom. V této době nejenom hraje, ale i píše divadelní kusy a režíruje. Před kamerou debutoval v roce 1954 ve filmu Andrzeje Wajdy Nezvaní hosté v malé roli, která se při střihu do finální podoby filmu ani nedostala. Po této zkušenosti následují epizodní role ve filmech Nebezpečá hra (Kariera,r. Jan Koecher, 1955), Tři starty (Trzy starty,r.Ewa Petelska, Czeslaw Petelski, Stanislaw Lenartowitz, 1955), Konec noci (Koniec noci,1957) a Vraky (Wraki, r.Czeslaw Petelski, Ewa Petelsa, 1957). Marně se pokoušel i o přijetí na lodžskou filmovou školu, na studium režie, kam však nebyl přijat. Začátek jeho obrovské popularity je opět spojen s filmem režiséra Wajdy, který ho obsadil do hlavní role Matěje Chmelnického ve svém snímku Popel a démant (Popiol i diament, 1958). Po úspěchu tohoto filmu, kdy polská mládež napodobovala chování a styl hlavní postavy, byl kritikou srovnáván s americkým hercem Jamesem Deanem. Další role následují v krátkém sledu ve filmech Válečný kříž (Krzyz walecznych,r.Kazimierz Kutz,1959), Vlak (r.Jerzy Kawalorowitz,1959), Nevinní čarodějové (r.Andrzej Wajda,1960), Rozchod (Rozstanie,r.Wojciech Has,1961). Zapsal i autorstvím scénáře k filmu Na shledanou zítra (Do widzenia, do jutra,r.Morgenstern,1960). Začíná se prosazovat i na mezinárodní scéně, pod vedením francouzkého režiséra Jasquese Baratiera ztvárňuje dvojroli, diktátora Prado Rotha a jeho vraha, ve filmu Loutky (La Poupée, 1962). Po filmu Jak být milován (Jak byc kochana,r.Wojciech Has, 1963), kde hrál postavu morálně rozvráceného herce Viktora Rawicze se začíná objevovat i v mnoha komediálních rolích. První úspěchy sklízel s komedií Jejich všední den (Ich dzien powszedni,r.Scibor-Rylsky,1963). Hrál i v romantickém kostýmním filmu, které doposud odmítal, Rukopis nalezený v Saragoze (r.Wojciech Has,1964) v roli kapitána Alfonse van Wordena. V tomto roce hrál i ve finském snímku Milovat je dobré (Att älska,r.Jörn Donner,1964). Jeho posledním filmem byla adaptace Dyganova románu Disneyland, nazvaném Jovita (Jowita,r. Moorgenstern, 1967). Jeho slibnou kariéru přerušila 8. ledna 1967 tragická nehoda, kdy na nádraží ve Wroclawi spadl pod kola rozjíždějícího se vlaku.
Autor: Hugin .
