Jedna z výrazných hereček francouzského filmu padesátých a šedesátých let Nicole Courcel se narodila v Saint-Cloud nedaleko od Paříže a její rodné jméno zní Nicole Marie-Anne Andrieux. Svůj dětský sen být herečkou proměnila ve skutečnost za pomoci kurzů slavné herecké školy René Simona, které začala navštěvovat po druhé světové válce. Tady si ji ještě před vstupem na divadelní jeviště povšimli filmaři a již jako šestnáctiletá absolvovala svůj filmový debut – zatím bezejmennou rolí – ve filmu ANTONÍN A ANTONIE (Antoine et Antoinette, 1947). Po několika dalších menších úlohách následoval její velký vstup na stříbrné plátno s filmem ČERVENCOVÁ SCHŮZKA (Rendez-vous de juillet, 1949), do nějž ji angažoval Jacques Becker. Tento film byl oceněn především kritikou a Nicole proměnila název své postavy – Christine Courcel – v umělecký pseudonym. Od této doby je tedy známá pod jménem Nicole Courcel.
Počátkem padesátých let se stala vyhledávanou herečkou nejmladší generace a po boku dalších slavných jmen se začala objevovat ve středně velkých a hlavních rolích řady filmů, často ji oslovovali známí režiséři. Sacha Guitry ji například obsadil do svého historického filmu KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1953). Teprve po svých prvních filmových úspěších se Nicole Courcel uplatnila také jako divadelní herečka a od počátku 50. let vystupovala na jevištích několika pařížských divadel, častěji našla útočiště na scéně Théatre du Gymnase a Théatre Montparnasse, její doménou byly především hry francouzských autorů.
Mimořádnou popularitu přinesly herečce v polovině padesátých let dvě na sebe navazující komedie – OTEC, MATKA, SLUŽKA A JÁ (Papa, maman, la bonne et moi, 1954) a OTEC, MATKA, MOJE ŽENA A JÁ (Papa, maman, ma femme et moi, 1955), kde vytvořila ústřední manželský pár s Robertem Lamoureuxem. Po boku neméně slavné herečky Mariny Vlady se pak objevila ve velké roli ve filmu PLAVÁ ČARODĚJNICE (La sorciére, 1956), který byl oceněn na mezinárodním festivalu v Berlíně. Z dalších rolí Nicole Courcel můžeme připomenout postavu jedné z milenek Jindřicha IV. v historické komedii AŤ ŽIJE JINDŘICH IV., AŤ ŽIJE LÁSKA (Le vive Henri IV., le vive l'amour, 1961).
Jako jiné francouzské herečky začala Nicole Courcel točit i v zahraničí, například Německu nebo Itálii, zároveň je ale nutno podotknout, že za hranicemi Francie si svou pozici dobývala jen stěží a zůstávala především hvězdou na domácí půdě. V šedesátých letech participovala na dvou výrazných francouzských filmech oceněných v mezinárodním měřítku. Po boku Charlese Aznavoura hrála ve filmu LE PASSAGE DU RHIN (1960) a tento titul získal Zlatého lva v Benátkách, v podobně velké roli se pak objevila v psychologickém snímku NEDĚLE VE VILLE D'AVRAY (Les dimanches de Ville d'Avray, 1963), který v roce 1964 získal Oscara jako nejlepší zahraniční film.
Paradoxně ale ve stejné době začal význam Nicole Courcel postupně klesat, stejně tak jako frekvence jejích výstupů před filmovou kamerou. Ve druhé polovině šedesátých let se ve filmu na několik let úplně odmlčela, vrátila se až v roce 1972 menší rolí ve filmu Claude Leloucha DOBRODRUŽSTVÍ JE DOBRODRUŽSTVÍ (L'aventure, c'est l'aventure, 1972). Krátce nato hrála ve filmu BEZVÝZNAMNÝ POLICAJT (Un officier de police sans importance, 1973), který však nepřinesl nijak zásadní úspěch nikomu ze zúčastněných. Těžiště své práce přenesla Nicole Courcel do televize, kde točila inscenace a seriály, svou filmografii (prozatím) uzavřela titulem L'ESPRIT DE FAMILLE (1979). Souběžně stále hrála divadlo a příležitostně se snažila prosadit také jako spisovatelka a scénáristka. Nadále ale pracovala pro televizi, zatím naposledy ji bylo možno vidět v historickém televizním filmu MILADY (2004) volně zpracovávajícím osudy Dumasových hrdinů.
Dcerou Nicole Courcel je úspěšná televizní moderátorka Julie Andrieu (*1974).
Autor: argenson .
