Terence Davies

Desátý syn z chudé katolické rodiny věnuje ve většině svých snímků pozornost rodnému Liverpoolu. Už první, silně autobiografické krátké filmy z let 1976-83 (v roce 1984 uvedené jako The Terence Davies Trilogy) a Vzdálené hlasy, klidné životy (1988) se dotýkaly režisérových typických témat vlivu paměti na běžný život či dopadu dogmatické zbožnosti na emoční svět hrdinů. Zároveň tyto sondy do chudinského života kroužily kolem otázek národní identity. Pozdější adaptace literárních děl se vzdalují z Británie, styl i motivy však zůstávají. Vždy dominuje pomalé tempo a promyšlená práce s hudební složkou.
Febiofest 2010

Terence Davies (1945, Liverpool, Velká Británie) zasazoval od samého začátku příběhy svých děl do rodného města. V Liverpoolu se odehrává trilogie krátkých filmů Children (1976), Madonna and Child (1980), Death and Transfiguration (1983) a také průlomový snímek Vzdálené hlasy, klidné životy (Distant Voices, Still Lives, 1988), který vyhrál festival v Locarnu, získal Cenu FIPRESCI na MFF v Cannes a byl nominován na pět Evropských filmových cen. V Cannes Davies soutěžil i s filmy Konce dlouhých dnů (The Long Day Closes, 1992) a Báječná léta (The Neon Bible, 1995), v němž excelovala Gena Rowlandsová. Do hlavní role snímku Dům radovánek (House of Mirth, 2000) obsadil americkou herečku Gillian Andersonovou.

(43. MFF Karlovy Vary, 2008)