Bernard La Jarrige

Francouzský herec Bernard La Jarrige doplňoval obsazení desítek filmů poválečných let, u nás se s ním diváci mohli seznámit díky menším rolím až v 60. a 70. letech. Pocházel z pařížského předměstí Saint-Mandé, kde byl jeho otec lékařem a původně studoval politické vědy. Stýkal se ale i s umělci a o jeho dalším směřování rozhodlo setkání s hercem Léonem Chancerelem, známým propagátorem amatérského divadla. S Chancerelem začínal La Jarrige hrát poloprofesionální divadlo a v polovině třicátých let pronikl poprvé i do filmu, debutoval epizodními rolemi ve dvou dramatech Marca Allégreta (OČIMA ZÁPADU – Sous les yeux d´ccident, 1936; BOUŘE – Orage, 1938). Mezitím se také oženil a od roku 1935 byla jeho manželkou Pauline Simon.

Teprve za druhé světové války se Bernard La Jarrige jako profesionální herec usadil v Paříži a několik let vystupoval v Théâtre des Bouffes-Parisiens, tehdy také začalo přibývat nabídek k filmování. Kromě větších rolí v úspěšných komediích té doby (KONDIČNÍ JÍZDA – Leçon de conduite, 1946; EMIL AFRIČAN – Émile l´fricain, 1948) mu několik příležitostí v kriminálním žánru poskytl André Hunebelle (DEJTE SI POZOR NA BLONDÝNKY – Méfiez vous de blondes, 1950), mihnul se ale i v zásadním počinu tehdejší filmařiny MLČETI ZLATO (Le silence est d´or, 1947).

Během padesátých let točil Bernard La Jarrige několik filmů ročně, v jeho filmografii začaly přibývat postavy otců hlavních hrdinů a hrdinek, například v muzikálu ŽÁDNÝ VÍKEND PRO NAŠI LÁSKU (Pas de week-end pour notre amour, 1949) byl jeho synem zpěvák Luis Mariano. Z jeho dalších podobných úloh připomeňme alespoň drobnou, ale dějově podstatnou roli barona de Monteloup, otce legendární Angeliky (ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ – Angélique, marquise des anges, 1964). Menší herecké úkoly mu připadly i po boku dalších hvězd, například Jeana Gabina (TULÁK ARCHIMÉDES – Archiméde le clochard, 1959) nebo Jeana Maraise (CTIHODNÝ STANISLAS – Pleins feux sur Stanislas, 1965). Točil i v jiných zemích, v Německu a Jugoslávii, tři filmy natočil s italským režisérem Riccardem Fredou.

Mezitím začal účinkovat také v televizi a objevil se v několika populárních seriálech, často s historickou tématikou. Dobový kostým na sebe ostatně oblékl i v dalších filmech známých i u nás, například v komedii ČTYŘI SLUHOVÉ A KARDINÁL (A nous quatre cardinal, 1974) nebo ve výpravném snímku z 18. století AŤ ZAČNE SLAVNOST (Que la fete commence…, 1975). V této době se ale objevoval spíše již jen v televizi, k závěru dospěla i jeho divadelní kariéra. V režii Jeana Meyera hrál počátkem osmdesátých let v Lyonu v několika známých divadelních hrách (Zdravý nemocný, Topaze, Čarodějky ze Salemu). Především za svou práci v divadle byl již v roce 1968 oceněn Řádem umění a literatury, který uděluje ministerstvo kultury.

Po delší přestávce se ve více než osmdesáti letech objevil naposledy před kamerou po boku Philippa Noireta ve filmu KRÁL PAŘÍŽE (Le roi de Paris, 1994). Bernard La Jarrige zemřel v Paříži 29. května 1999 ve věku 87 let.

Autor: argenson