Majitelka podmanivého hlasu, swingová zpěvačka Jiřina Salačová, se narodila v Terezíně 14. května roku 1920. Milovníci českých filmů budou jistě znát jejího bratra Vladimíra Salače (nar. 1924), který se před kamerou objevoval již v dětských rolích ve druhé polovině 30. let, hrál např. terciána Ždimeru ve veselohře ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA či zahradníkova synka toužícího po koloběžce ve snímku PŘÍKLADY TÁHNOU. Oba sourozenci spolu působili v Kühnově dětské sboru, neboť projevovali hudební a pěvecké nadání. Jiřina zde působila od roku 1935 a souběžně studovala odbornou knihkupeckou školu.
ZROD ALLANOVÝCH SESTER
Zpěv však u mladé dívky nakonec zcela zvítězil a ona jej dokonce studovala u profesorky Holečkové – Dolanské. V roce 1939 se teprve devatenáctiletá Jiřina podílela na založení vokálního pěveckého tria, které vešlo do dějin jako Allanovy sestry. Společně s ní zde ještě působily mladé dámy Věra Kočvarová a Radka Hlavsová. V tomto složení vystoupilo swingové trio také ve filmu ZA TICHÝCH NOCÍ v roce 1942. Z tria se však později stalo kvarteto, neboť Radka Hlavsová opustila na přání rodiny své kolegyně a namísto ní přišla jiná dívka, rovněž z Kühnova dětského sboru – Máša Horová. Roku 1945 přišla pak další dívka – Božena Portová. Jiřina Salačová však se svými „Allankami“ dlouho nezpívala, rozhodla se kvartet opustit v roce 1948 a definitivně se věnovat sólové dráze. Její místo v pěveckém uskupení pak převzala Blažena Lázničková. Allanovy sestry zpívaly do poloviny 50. let s Orchestrem Karla Vlacha, poté se kvartet rozpadl, aby se pak ještě sešel v roce 1967 pod režijním vedením Zdeňka Podskalského ve filmu TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ. Jednalo se o zcela poslední vystoupení „Allanek“ na veřejnosti.
ZAČÁTEK SÓLOVÉ PRÁCE
Vraťme se však k Jiřině Salačové. Zmínili jsme její definitivní odchod na sólovou dráhu z Allanových sester v roce 1948. Mladá ambiciózní zpěvačka zřejmě toužila prosadit se sama, bez vlivu pěveckého uskupení, neboť souběžně v době, kdy s „Allankami“ zpívala, vystupovala i sólově. Od roku 1940 zpívala jako sólová zpěvačka pro Orchestr Karla Vlacha, koncem roku 1941 vydala na gramodeskách své první skladby – „Tři věci“ a „Když nám bývalo šestnáct“.
V roce 1942 nazpívala hity „Nevíš, ach nevíš“, „Prosím neodcházej“ a „Jen jednou a tisíc let“. V roce 1943 vyjma několika duetů s Arnoštem Kavkou nazpívala také sólovou píseň „Šeříky“. Velké obliby dosáhla píseň s názvem „Milý pane Nový“, kterou věnovala slavnému českému herci Oldřichu Novému. S ním se koneckonců setkala v roce 1944, neboť ztvárnila postavu zpěvačky ve společenské komedii SOBOTA, v níž hrál Oldřich Nový hlavní roli záletného manžela. Jiřina Salačová zde zpívala píseň s názvem „Opona padá“.
POVÁLEČNÁ UMĚLECKÁ ČINNOST
Po skončení 2. světové války spolupracuje Jiřina Salačová stále s Orchestrem Karla Vlacha, i když tato spolupráce již není tak intenzívní. Přesto za sebou zanechala mnoho úspěšných skladeb, z nichž např. v roce 1946 to byla píseň „Již se nepotkáme víc“ a zejména dva hity tohoto roku – „Bílé Vánoce“ a „Říkej mi to potichoučku“. V roce 1947 omezila svou spolupráci z rodinných důvodů, nicméně i tak zaznamenala další velký úspěch o rok později se skladbou „Dárek na památku“.
Počátek 50. let je ve znamení spolupráce Jiřiny Salačové se Studio Clubem S. Zaděry, dále rovněž hostuje v Bratislavě s orchestrem Juraje Berczellera. Není bez zajímavosti, že až do roku 1958 na svých zájezdových vystoupeních spolupracovala s vokálním kvartetem Lišáci a to až do doby, kdy se kvarteto zcela rozpadlo. Její další umělecká činnost v průběhu 50. a 60. let je však již bohužel spíše slabší a jakoby okrajová. V polovině 50. let na gramodeskách vycházejí skladby „Noc a den“, „To se pořád říká“ či „Tak já nevím“.
Jiřina Salačová se pak spíše ponořila do činnosti pedagogické a zpívání se stalo spíše okrajovou záležitostí. I tak vystupovala pak ještě v průběhu 60. let s kapelami L. Bezubky, G. Broma či F. Petra. Přesto se nechala přemluvit ještě v roce 1962 k účinkování ve vokálním souboru, pod vedením Lubomíra Pánka. Tento vokální soubor doprovázel různé slavné pěvecké osobnosti v oblasti pop-music v 60. letech.
Další informace o Jiřině Salačové, provdané Kárníkové jsou již jen velmi strohé. V dostupných pramenech dohledáme, že v roce 1974 byla vyznamenána zlatou lyrou za zásluhy o rozvoj české taneční písně na Bratislavské lyře. O deset let později, r. 1984, pak prošla úspěšným „comebackem“, kdy s Hybšovým orchestrem jezdila po republice v rámci turné předvánočních koncertů.
Jiřna Salačová zemřela roku 1991. V oficiálních pramenech je uváděn pouze rok jejího skonu, nikoliv místo a přesné datum. Díky panu Josefovi, našemu uživateli, dnes můžeme doplnit přesné datum - paní Jiřina odešla navždy z tohoto světa dne 8. ledna roku 1991 v Praze. Do uměleckého nebe následovala tak svého bratra Vladimíra, který zemřel v roce 1990.
ZDROJ:
Článek o Jiřině Salačové, autor J. Müller, dostupný z: http://www.cs-retromusic.net/salacova.htm
Článek o Allanových sestrách, autor O. Suchý, dostupný z: http://www.semanovice.cz/index.asp?a=13&id=8914
Wikipedia.cz – heslo Jiřina Salačová
Autor: Hortensie .
