Jana Moravcová (1)

… To už je v naší lidské podstatě,
růžovou barvou podmalovat cestu.
Jenomže prach se sype po zátylku,
jdou vteřiny
a nemáš ani chvilku
na vyžehlený pohled…

/Jana Moravcová z básně Stín, ze sbírky Dobrý déšť, 1981/


Patří dlouhodobě mezi autorky, které svou přízeň rozdělují rovnoměrně mezi literární žánry a z rozsahu jejího dosavadního díla je zřejmé, že se věnuje své práci nejen pro dospělé čtenáře, ale i čtenářům nejmladším. Spisovatelka Jana Moravcová pochází z Černčic u Loun, obci, čítající v době, kdy se narodila kolem jednoho a půl tisíce obyvatel.

Od konce 19. století si v Černčicích stavěli domky zaměstnanci lounských Železničních opraven a v jednom z těch domečků se právě budoucí spisovatelka a překladatelka Jana Moravcová 8. května roku 1937 narodila. Vyrůstala v rodině drážního zámečníka a její dětství se zčásti odehrávalo v době okupace fašistickými vojsky. Po válce studovala nejprve v letech 1948 až 1952 na gymnáziu v Teplicích v Čechách. Od roku 1952 do roku 1954 pokračovala na Pedagogické škole pro vzdělávání učitelů národních škol a středoškolské studium završila na Jedenáctileté střední
všeobecně vzdělávací škole v Lounech, kde v roce 1955 úspěšně složila maturitní zkoušku.

Po maturitě vystudovala překladatelství na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze. Zde absolvovala v roce 1959 diplomovou prací na téma Srovnání dvou překladů poemy Vladimíra Majakovského 150 000 000 Jiřího Taufera a Bohumila Mathesiuse. Později vyšla ze stejného tématu a na základě své původní diplomové práce, obohacené o další odborné závěry, obhájila v roce 1967 svou rigorózní práci a získala titul doktora filozofie /PhDr./

Po absolvování vysokoškolského studia nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Světa sovětů, přejmenovaného v roce 1968 na Lidové nakladatelství. Zde jako redaktorka a překladatelka pracovala od roku s přerušením v roce 1961 do roku 1963, kdy byla společně se svým manželem rusistou Bohumilem Neumannem, lektorkou slovanských jazyků na Kubě: Po návratu pracovala opět jako redaktorka až do roku 1972, kdy se stala zástupkyní šéfredaktora nakladatelství.

Po roce 1974 až do roku 1990 byla zástupkyní šéfredaktora v nakladatelství Čs. spisovatel. Naposledy před odchodem do důchodu v tomto nakladatelství pracovala jako vedoucí propagačního oddělení. Od roku 1991 je v důchodu, přičemž ještě v letech 1989 až 1996 byla šéfredaktorkou edice Adéla, edice Uměleckého svazu autorů detektivní a dobrodružné literatury AIEP.

K literatuře se dostala v roce 1947, kdy zprvu přispívala krátkými texty, básničkami a postřehy z divadelních i filmových představení ve školním časopise Zvítězíme! (1947). Jako dopisovatelka přispívala také do regionálních periodik Lounský kraj, Nové Lounsko nebo ústeckého Průboje. První rozsáhlejší a časopisecky šířenou literární prací zveřejnila humoristickou povídku v roce 1958 v týdeníku Svět sovětů. Další její články, básničky a reflexní texty, reportáže a překlady z ruštiny a poté i ze španělštiny se objevovaly v celostátních periodikách, např.: Vlastě; Moně; Besedě; Světě práce, Tváři , Plameni ; Literárním měsíčníků ; Tvorbě nebo denících Rudé právo, Mladá fronta, Práce, Svobodné slovo, Lidová demokracie a jinde.

Dlouhodobě spolupracovala s Českým rozhlasem, jako autorka rozhlasových dramatizací včetně dramatizací napsaných podle svých knih, např. V režii strachu/1999/ anebo seriál Pohádky stříbrného delfína /2007/.
Knižní debut si odbyla Jana Moravcová v roce 1969 pohádkou O zlobivém delfínkovi, aby v následujících letech střídala své básničky i prózy psané pro dětského čtenáře s verši a prozaickými pracemi určenými pro mládež nebo dospělé čtenáře. Mezi její známé tituly pro děti patří např. : Mořské pohádky /1970/, Pohádky pro každé počasí /1976/, Eva s modrým snem/1981/, Poklad Kryštofa Kolumba /1987/, Prázdniny s Monikou /1994/, také převyprávěné povídání Věry Štáflové : Dana. Kniha první. Děvčátko Dana. Skautka Dana /1996/ a další.

Rozsahem své prozaické tvorby se Jana Moravcova dostala přes různorodá společenská témata a dobrodružné prózy,k detektivním tématům, např. : Klub neomylných a jiné příběhy /1973/, Zahrada z kamene /1977/, romány : Zátiší s citadelou /1978/, Cikády /1980/, Gepard je nejrychlejší /1983/, a detektivní prózy, např. : Strach má dlouhé nohy /1991/, Strach čeká v podkroví /1992/, Skandál s arzénem a jiné případy /1993/, Spiknutí mrtvých duší /1995/, Násobilka strachu /1996/, Pro strach uděláno /1998/, Případy vlídného detektiva /2000/, Zabiják na šest /2002/; Vražda v lázních Luhačovicích /2004/, Smrt nenosí brýle /2005/, Pinč baskervillský /2007/ a řada dalších.

V roce 1999 vydala zajímavou hereckou monografii Jiřina Petrovická a její střípky/monografie a vzpomínky/. Jako překladatelka se zaměřila na ruské a španělské autory. V mnoha případech české čtenářské obci zpřístupnila dílo známých ruských autorů, ale i prozaiků mladí, nastupující generace, jako např.: N. Tarasenková: Nejbližší nepřítel a jiné prózy /1973/, I. Salov: Kočka z našeho domu /1979/, R. Kazakova: Jedenkrát /1982/ V.Vysockij: Zaklínač hadů /1984/, A. a B. Strugačtí: Město zaslíbené /1998, společně s B.Neumannem/ a dal.

Své prózy i básně zveřejnila v mnoha autorských sbornících, např. Básnický almanach /1974/, Básníci na cestách /1978/, Jizerské ticho/1978/, Tady je má zem/1980/, Jasmínová noc /1983/, Teď už budeme lidé/1985/, Skandál v Divadle snů /1988/, Krimidefilé/1990/, Kriminální příběhy staré zlaté Prahy /1996/, 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů /2000/, 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů /2001, 2004/: Český horor /2003/, Nevěry/2005/, a mnoho dalších.

Přicházím –
tečka v otazníku.
Drž si mě!
jsem ti jediná.
Zdrž mě pro věčnost okamžiku –
končím, sotvaže začínám.
V přesypu
zániku a vzniku
do paměti se zatínám,
než zmizím ti –
i ze slovníku…

Jsem tvá vteřina.

/Jana Moravcová ze sb. Přesýpací vteřiny, 1990/

Erkul

Autor: Erkul