Elo Havetta

Eliáš (Elo) Havetta pocházel z venkovského prostředí jižního Slovenska, po základní škole studoval v letech 1953-57 na Škole uměleckého priemyslu v Bratislavě, zprvu řezbářství, po půl roce přestoupil na fotografii. Stejný obor začal před ním studovat Juraj Herz (1950-54), jeho přímým spolužákem byl Juraj Jakubisko, s nímž už tady natočil svůj první 16 mm film Šupka a Šupáci (1957) a němý snímek Mikulášsky občasník (1961 -63). V letech 1957-59 absolvoval základní vojenskou službu, v rozmezí let 1960-61 pracoval jako aranžér v Bratislavě, vedl amatérský loutkový soubor Divadlo obrazov a účastnil se autorsky kulturních akcí Studia založeného u Městského domu osvěty. Od roku 1961 do roku 1967 studoval filmovou režii na pražské FÁMU pod vedením Karla Kachyni a natočil tu - převážně podle námětů a scénářů spolužáka Lubora Dohnala - snímky Gotická manéž pře jedného (1962), Svátá Jana (1963), Život na divoko (námět a scénář Vládo Bednář - nedochováno), Oběd v trávě (TV inscenace, spolupráce ČST a FAMU; námět a scénář Josef Eismann), 34 dnů absolutního klidu (1965) a Předpověď nula (1966). Tento poslední film byl jeho absolventským snímkem, protože jej však nedoplnil teoretickou částí diplomové práce, studia formálně nedokončil. Kromě filmu a divadla se profesionálně věnoval fotografii (snímky pro diapolyekran Stvoření světa na Expo '67 v Kanadě), výtvarnému umění, knižní grafice, psal prózu a písňové texty. Po návratu na Slovensko se jako pomocný režisér a herec účastnil natáčení televizního filmu Ivana Baladi Dáma (1967), příležitost k hranému debutu na Kolibě dostal o rok později (Slavnost v botanické]záhradě). Úspěšný tvůrčí nástup přerušily však vzápětí normalizační čistky: řada rozpracovaných látek zůstala nerealizována, prosadit se podařilo už jen Lalie poíné (1972). Jako herec se objevil v televizní grotesce Emana Kaněry Rajský plyn (1970) a CST Bratislava se mu od roku 1973 stala jediným místem režijního uplatnění v dokumentární tvorbě, hrané inscenaci (Škoda lásky, 1974) i cyklických magazínech (Laštovička, 1973-74, pět dílů a Račte vštípit, 1974-75, patnáct dílů). Zemřel na vnitřní krvácení po prasklém žaludečním vředu, důsledku dlouhodobých stresů zaháněných alkoholem a fenmetrazinem.

Projekt 100/2000

V roce 1957 absolvoval obor fotografie na SUPŠ v Bratislavě. V letech 1961-1966 studoval režii na FAMU. Byl aranžérem, fotografem, knižním grafikem. V roce 1967 se spolupodílel na přípravě diapolyekranu na světovou výstavu EXPO '67, v letech 1967-1968 byl výtvarným redaktorem vydavatelství Smena. V letech 1968-1975 pracoval v ŠHF v Bratislavě. Externě spolupracoval s ČST, kde se věnoval hlavně tvorbě pro děti a mládež. Na Dnech českého a slovenského filmu - Bratislava 1990 získal in memoriam cenu za celoživotní dílo.