Milan Růžička

Válečné dětství prožíval pozdější režisér a scénárista Milan Růžička v Prostějově, kde se narodil 25. května roku 1937. Po roce 1950 studoval na Reálném gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově, které ukončil v roce 1955 a ve stejné době zahájil studium na pražské FAMU, se zaměřením na režii. Po absolutoriu s filmem Docela všední neděle v roce 1959 se stal asistentem režie ve Filmovém studiu Barrandov a spolupracoval zejména na filmech Vojtěcha Jasného a Jiřího Weisse.

V období let 1960 až 1972 pracoval jako filmový režisér, ale i scénárista Československého studia armádního filmu. Pro své politické postoje a odmítnutí spolupráce s StB byl zbaven možnosti pokračovat ve své tvůrčí práci a musel opustit svou práci u ČSAF. Od roku 1973 byl ve svobodném povolání. V roce 1990 byl mimosoudně rehabilitován. Více jak čtyřicet dokumentárních filmů, na kterých se buď podílel jako asistent režie nebo režisér, natočil v době svého působení v ČSAF.

Šlo částečně o kratší osvětové filmy, dílem i hrané, vytvořené na základě potřeb armády jako např.: Volno vojáka /1962/, ze zimního dělostřeleckého cvičení, Malá zimní hudba /1963/ zaznamenávající průběh pracovního dne velitele jedné armádní jednotky, Tatíci /1964/ o výcviku výsadkářů z řad záložníků, Frontový kameraman /1960/ a další. Mimo tyto filmy, které byly natočeny pro přímou potřebu armády, natočil i dokumentárních filmů mimo vojenská témata, jako např.: Příběh o mé cestě /1960/ o hornickém povolání; Tři tisíce kilometrů po Bulharsku /1963/ nebo film Pařížská komuna /1970/, prezentovaný také pod názvem Vive la commune!.

V roce 1964 natočil film dotýkající se šikany mezi vojáky Dobrá rada nad zlato, ve kterém se objevují známá herecká jména jako Jiří Libíček, Vladimír Hrubý nebo Jiří Menzel nebo Vladimír Menšík. V době spolupráce s ČSAF se dostal do kontaktu s tvorbou hraných filmů, když pro Československou televizi natočil válečné drama odehrávající se ve slovenských horách V hodině strachu /1969/ a komedii Ta slepička kropenatá /1969/ a Válka nebo mír /1970/týkající se nesmlouvavých Leninových praktik při prosazování podmínek Brest-Litevského míru.

Velmi ceněny jsou Růžičkovy filmy, které ukazují na jeho trvalý zájem o tvorbu dokumentárních filmů např. Docela jiná noc /1967/ vyprávějící o amatérském nočním rybolovu u jadranského pobřeží, který byl oceněn Hlavní cenou v kategorii filmů o moři na Mezinárodním filmovém festivalu v Rize. Vysoce ceněny byl i dokument Umělec a člověk Hugo Haas /1991/, za který získal cenu Pierot.

Po roce 1990 natočil významný dokument Karel Plicka/1994/ a podílel se významnou měrou na realizaci dvou třináctidílných televizních cyklů : Průkopníci podnikání v českých zemích /1998/ a České a moravské šlechtické rody/2000/. Za připomenutí stojí i dokumenty s náboženskou tématikou, jako např.: Křesťané sjednocující Evropu; Cesty víry /2005/, Diakonie-služba a poslání /2008/ a dal.

Historii českého království se věnoval od počátku roku 2006 v rozsáhlém 25-dílném cyklu dokumentárních snímků, např. Prostopášný Petr Vok?; Krvavý místodržitel; Čech a na polský trůn a další. Z celovečerních hraných filmů patří mezi úspěšné Růžičkovy filmy Trhala fialky dynamitem /1992/, Hotýlek v srdci Evrop y/1993, Vražda kočky domácí /2004/ a řada dalších. Samostatnou kapitolou Růžičkova zájmu o filmovou tvorbu je jeho dlouholetý zájem o český amatérský film a jeho trvalý zájem o růst úrovně amatérského filmu.

Pravidelně jej bylo možné vídat na různých přehlídkách a soutěžích amatérských filmařů, např. na festivalu v Benátkách nad Jizerou. Mimo články v odborných periodikách je také spoluautorem románového přepisu celovečerního filmu o stíhačích proudových letounů, pod názvem Pod nohama nebe /1985/. Svou profesí režiséra ovlivnil i rozhodování o budoucím povolání svého syna, dnes televizního režiséra Milana Růžičky ml /*1958/.

Režisér a scénárista Milan Růžička zemřel v Praze 4. března roku 2011, ve věku nedožitých 74 let.

Erkul

Autor: Erkul

MILAN RŮŽIČKA (nar. 25.5.1937, Prostějov – zemřel 4. března 2011, Praha) vystudoval režii u Václava Wassermana na FAMU (1960). V letech 1960-73 natočil v Československém armádním filmu přes čtyři desítky kr. dokumentárních i hraných filmů, z nichž některé získaly mezinárodní ceny, např. Frontový kameraman (Stříbrná holubice na IX. mezinárodním týdnu dok. filmů v Lipsku 1966) a Docela jiná noc (Hlavní cena v kategorii filmů o moři na MFF v Rize). Na přelomu 60. a 70. let navázal spolupráci s ČST, pro niž režíroval (často podle známých literárních předloh) řadu hraných filmů a inscenací, ale i epizod z cyklů Bližní na tapetě (1970-72) a Paragrafy na kolech (1985-89; + spol. sc.). V nepočetné tvorbě pro kina debutoval psychologickým snímkem z prostředí vojenských letců Pod nohama nebe, avšak známější je bohužel kvůli dvěma titulům, patřícím svou pokleslostí k tomu nejhoršímu z polistopadové kinematografie: bláznivé lidové komedii o podnikatelských aktivitách početné moravské rodiny Trhala fialky dynamitem a komunální satiře o střetu navrátilce z Ameriky s novodobými českými „mafiány“ Hotýlek v srdci Evropy. Od poloviny 90. let působil výhradně v televizi. Osudům konkrétních osobností a historickým či náboženským tématům se věnoval např. v dok. cyklech Průkopníci podnikání v českých zemích (1998), České a moravské šlechtické rody (2000), Cesty víry (2005-08) a Bílá místa (od 2006). Za třídílný portrét Umělec a člověk Hugo Haas získal cenu Pierot, udílenou FITES. Pro ČT režíroval kromě inscenací a filmů několik epizod obnovených Bakalářů (1997) a pro TV Nova pracoval na prvních dvou sezonách seriálu Ulice (2005-06). Angažoval se v hnutí amatérského filmu jako publicista a porotce různých festivalů. Jeho syn Milan Růžička ml. (nar. 1958) je rovněž režisérem. Druhý syn Petr Růžička (nar. 1963) byl hercem a terapeutem. – Filmografie (scénář a režie, není-li uvedeno jinak): (krátké a středometrážní dokumenty) Příběh o mé cestě (1960; + nám.), Přehlídka (1962; + nám.), Umění chodit (1962; + nám.), Volno vojáka (1962; + nám.), Havana – Praha (1962; + nám.), Malá zimní hudba (1963; + nám.); Tři tisíce kilometrů po Bulharsku (1963; + nám.), Sedmnáct hodin (1964; + nám.), Tatíci (1964; + nám.), Legenda o Marianovi (1965; + nám.), Čas náš vezdejší (1966; + spol. nám.), Frontový kameraman (1966; + nám.), Přátelství už beze zbraní (1966; + nám.), Říjnová bouře (1966; + nám.), Cecoslovacco buono (1967; + nám.), Docela jiná noc (TV-1967; režie), Osmistá třicátá štace (1967; + nám.), Picasso 85 (1967; režie), Rudoarmějci (1967; + nám.), Guttuso 68 (1968; + nám.), Na tý louce zelený (1968; nám., sc., spol. r. Jan Jirásek), Pět typů pro vás (1969; + nám.), Pozdrav z Kroměříže (1969), U komory stál (1969), Válka nebo mír (1970), Čeští básníci o Leninovi (TV-1970), Čs. armádní film 1970 (1970), Křídla svobody (1970), Paměť básníků (1970), Pařížská komuna/Vive la commune! (1970), Slavnostná prehliadka československých ozbrojených sil 1970 – Bratislava (1970), Setkání vojenské mládeže – Vimperk (1970), Vladimíra Preclíka sochy (1970; spol. sc., režie), Dioráma (1971), Tři generace (1971), Všechno, co budou lidé žít (1971), Znát své místo (1971), Děti – mládež – branná výchova (1972; + nám.), Československá lidová armáda (1972); Strejda kapitán I.-VI. (1972), Já, příslušník Lidových milicí (1973), Řády prověřené v boji (1973), Žila jsem nadějí (1984), Smrt Anežky Hrůzové (TV-1992), Divá Bára (TV-1992), Ach, ta léta brněnská! (TV-1992), Montserrat Caballé v Národním divadle (1994), Reprezentant lůzy aneb Dědeček ve Viole (1994), Karel Plicka (TV-1994), Já hraju srdcem (TV-1995), Kdo je… Jarmila Kurandová (TV-1997), Lidé a křídla (TV-1999; + nám.), Hledání bodu omega (TV-1999), Jáhnové, služba pro 3. tisíciletí (TV-2000), Lidé, kteří otevřeli svá srdce (TV-2001), Kámen, smrt a hudba (TV-2002; režie), Útěky a odchody (TV-2003), Přátelství na život a na smrt (TV-2003), A přece se točí (TV-2003; režie), Hledači opálů (TV-2007); (dlouhé dokumenty) Umělec a člověk Hugo Haas (TV-1990; spol. sc., režie), Ach, ta léta pražská! (TV-1992), Kardinál Josef Beran (TV-2008); (krátké a středometrážní hrané filmy) Rodiče (1958), Docela všední neděle (1959; + nám.), Dobrá rada je nad zlato (1964; + nám.), Nebylo to v pásmu (1965; spol. sc., režie), O věčné touze aneb Pif a Paf (1966; + nám.), Učitel a přítel zůstal veřejnosti neznám (1968; spol. sc., režie), V hodině strachu (TV-1968), Tvář (TV-1989; režie); (dlouhé hrané filmy) Drama na lovu (TV-1969; režie), Ta slepička kropenatá (TV-1970; režie), Vysoká modrá zeď (1973; r. Vladimír Čech; spol. sc.), Najvzdialenejšia hviezda na nebi (TV-1975; režie), Na koho to slovo padne… (1979; r. Antonín Kachlík; spol. nám.), Zastretý farebný svet (TV-1979; režie), Jak napálit advokáta (1980; r. Vladimír Čech; spol. nám., spol. sc.), Ten svetr si nesvlíkej! (1980; r. Zdeněk Míka; sc.), More v kvapke vody (TV-1980; režie), Pod nohama nebe (1983), Pritiažlivosť výšky (TV-1985; spol. sc., režie), Vozová hradba (TV-1985; režie), Betazóna (TV-1987; režie), Hláska (TV-1987; režie), Petr a Jan (TV-1987; režie), Uloupené dětství (TV-1987; režie), Bude řeč o penězích (TV-1988; režie), Pozvání na zámek (TV-1989; režie), Smrt v kruhu (TV-1989; režie), O bláznech jen dobré (TV-1991; režie), Svlékání kůže (TV-1991; režie), Trhala fialky dynamitem (1992, spol. sc., režie), Nikdy nekončí (TV-1992), Dáma a smrt (TV-1992; režie), Hotýlek v srdci Evropy (1993; + spol. nám., spol. sc.), epizoda Zimmer frei (1994; režie) ze seriálu Detektiv Martin Tomsa, Kluci, to je víla (TV-1998), Poslání s podrazem (TV-2002), Vražda kočky domácí (TV-2003; režie), Já z toho budu mít smrt (TV-2005; režie).

Zdroj: -fik- / NFA