Marie Marešová

Marie Marešová byla neteří herce Františka Kováříka, její otec Emil Mareš pracoval sice jako inženýr, ale věnoval se též ochotnickému divadlu, za první světové války režíroval představení pro československé legionáře v Rusku. Marešová zahájila svou hereckou kariéru v rodné Plzni v roce 1939, kdy spolu s Miroslavem Horníčkem vystupovala ve studentském avantgardním souboru. V Plzni pak získala také první stálé angažmá (Městské divadlo Plzeň 1945-1947), její další kroky ale již směřovaly do Prahy. Tady začínala v Divadle satiry (1947-1949), načež přes čtyřicet let patřila k oporám Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1949-1990). Její doménou byly vedlejší postavy temperametních žen značné výřečnosti a sklonu k zemitému humoru.

Poté, co se prosadila na přední pražské scéně, dostala Marie Marešová také příležitosti před filmovou kamerou, bylo jich však jen málo a stejně jako na divadle pouze ve vedlejších úlohách. V epizodní roli drbny se mihla ve filmu PO NOCI DEN (1955), podobně nevelké postavy pak ztvárnila v nadčasových snímcích ROMEO, JULIE A TMA (1959) a PĚT Z MILIONU (1959). Nepočetnou galerii svých filmových postav rozšiřovala Marešová i v následujících dekádách, účinkovala také ve třech kriminalistických televizních seriálech. Její poslední zaznamenatelnou rolí byla postava zdravotní sestry v komedii TEN SVETR SI NESVLÍKEJ (1980), o řadu let později se pak ještě mihla ve Švankmajerově filmu OTESÁNEK (2000).

Ve zralém věku našla Marie Marešová široké uplatnění v dabingu, její hlas jsme mohli slyšet například v české animované pohádce SNĚHOVÁ KRÁLOVNA (1987), promlouvala ale i v řadě zahraničních filmů, například ve slavném snímku PODRAZ (1973), později mimo jiné POLICAJT ZE ŠKOLKY (1990). Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržela v roce 2002 Cenu Františka Filipovského. Mezitím získala od Nadace Život umělce cenu Senior Prix (1994).

Marie Marešová byla dvakrát vdaná, jejím prvním manželem byl herec Ivo Gübel (1921-1988), s nímž se seznámila ve společných poválečných angažmá, podruhé se provdala za Ladislava Kazdu (1927-2002), taktéž dlouholetého herce Realistického divadla. Syn z prvního manželství, Ivan Gübel (1952-1999), byl též hercem.

Autor: argenson