Frida Kahlo

Frida Kahlo bola mexická maliarka začiatku 20. storočia. Bola ženou maliara Diega Riveru a milenkou boľševického revolucionára Leva Trockého. Narodila sa ako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, 6. júla 1907 v Coyoacáne v Mexiku. Bola treťou zo štyroch dcér Matildy Calderón a Guillerma Kahla. V šiestich rokoch ochorela na detskú obrnu a následne jej schudla pravá noha. Frida tento defekt skrývala už odmalička pod dlhé nohavice a neskôr za tradičné dlhé mexické sukne. Jej otec bol profesionálny fotograf a naučil ju používať fotoaparát, pozorovať čo neskôr využila v maliarstve.

V roku 1922 sa zapísala do štátnej školy. Zaujímala sa o prírodné vedy, biológiu, anatómiu a chcela byť lekárkou. V škole bola členkou skupiny prezývanej „Los cachuchas“. Bolo ich možno spoznať podľa typickej čiapky. Bola to skupina zaujatá literatúrou a sociálno-nacionalistickými myšlienkami. Z jej radov neskôr vystúpili viacerí lídri mexickej ľavice. K maľovaniu ju priviedla nešťastná nehoda v roku 1925, keď cestovala v autobuse, ktorý sa zrazil s električkou. Následne Frida ležala tri mesiace v posteli. Keďže musela tráviť celé dni v posteli takmer bez možnosti pohybu, nudila sa a začala maľovať. Na posteľ jej namontovali podstavec, ktorý jej dovoľoval maľovať opretej, keďže jej pohyby boli obmedzené. Prvý obraz bol portrét jej priateľky Cristiny.

Neskôr mala blízko seba zrkadlo a mohla sa vidieť. Tak začala kresliť autoportréty. S následkami nehody sa vyrovnávala celý život. Zo začiatku ju ovplyvnil kubizmus. Zanechala po sebe viac ako 200 obrazov, najmä autoportréty. Najskôr bola realistkou, maľovala portréty priateľov a rodinných príslušníkov a kvety. Neskôr, ako možnosť vyrovnať sa s intenzívnymi pocitmi zo svojho zničeného tela, kreslila stále viac autoportréty kombinované so snom. Niekedy až brutálnym. Časť jej tvorby sa tiež dá zaradiť k surrealizmu.

V roku 1929 uzavrela manželstvo s maliarom Diegom Riverom. Prežili búrlivý vzťah a v roku 1940 sa rozviedli, ale o rok neskôr už boli opäť spolu. Medzitým bola Riverovou milenkou sestra Fridi, Cristina. Frida nezostala dlžná nič svojmu manželovi a stala sa milenkou boľševického revolucionára Leva Trockého, ktorý žil v exile v Mexiku (azyl získal po intervenciách manželov Riverovcov). V roku 1938 usporiadala svoju prvú vlastnú výstavu v Galérií Juliena Levyho v New Yorku. Niektoré z jej prác boli pripojené k mexickej výstave v roku 1939 v galérii Renou et Colle de Paris. Spolupracovala na Medzinárodnej výstave surrealizmu organizovanej v roku 1940 v galérii moderného umenia v hlavnom meste Mexika. Bola prvou latinskoamerickou maliarkou, ktorej obraz zakúpila galéria v Louvre (The Frame).

V roku 1948 vstúpila do Komunistickej strany Mexika. Na následky obrny a neskoršieho úrazu trpela celý život. V roku 1946 jej operovali v New Yorku chrbticu a potom musela nosiť korzet. V roku 1950 ju sedem krát operovali, no nepomohli jej. Odvtedy bola už odkázaná na vozík. V roku 1953 jej museli amputovať pravú nohu. Jej zdravotný stav bol stále horší. O rok v lete roku 1954 dostala zápal pľúca, v noci z 12 na 13. júla zomrela.

„Modrý dom“, v ktorom sa narodila a žila potom od roku 1941 až do smrti, Diego Rivera daroval štátu, a dnes je tam múzeum Frida Kahlo.V roku 2002 natočila americká režisérka Julie Taymorová biografický film v americko-mexickej koprodukcii s názvom Frida, v hlavnej úlohe so Salmou Hayek.

Autor: cicis

Frida Kahlo, vlastním jménem Magdalena Carmen Frieda Kahlo y Calderón, byla mexická malířka počátku 20. století. Narodila 6. července 1907 v Coyacanu v Mexiku do rodiny německo-židovského fotografa Guillermo (Wilhelma) Kahlo a jeho druhé ženy Matildy Calderón, míšenky španělsko- mexicko-indiánského původu. V 7 letech onemocněla malá Frida dětskou obrnou a pro svoje kulhání tak musela snášet výsměch vrstevníků.

Jako patnáctiletá nastoupila do Národní přípravné školy, která byla v celém Mexiku proslavená jako nejlepší vzdělávací instituce. Studovalo zde více než 2000 chlapců a pouhých 35 dívek. Frida měla ve škole dobré výsledky a toužila stát se lékařkou. Patřila do party jménem Cachuos, skupiny školních rebelů, kteří se rádi bavili na účet šestatřicetiletého malíře fresek Diega Rivery, jehož najal ředitel školy, aby zdi ústavu vyzdobil obrazy slavných událostí z dějin Mexika. Jako osmnáctiletou její život tragicky poznamenala autobusová nehoda, kdy jí tělo proklála ocelová tyč. Frida přežila jen zázrakem, ale následkem řady těžkých zlomenin a zranění páteře i pánevních orgánů podstoupila během příštích let 32 operací a byla často připoutána na nemocniční lůžko.

Během své první rekonvalescence začala Kahlo malovat - většinou šlo o autoportréty, úmyslně naivní, malované jasnými barvami a plochými formami mexického lidového umění, které jí bylo blízké. Později ji osud znovu svedl s malířem a revolucionářem Diegem Riverou - stali se z nich milenci a 21. srpna 1929 byli okázale oddáni na coyacánské radnici. Jejich manželství však nijak šťastné ani romantické nebylo. Milovali se a nenáviděli zároveň, záviseli na sobě, dávali si svobodu k oboustranným nevěrám, nenechávali se ničím spoutat a omezovat. Diego byl nepoučitelný sukničkář, což Fridu pochopitelně velmi trápilo, ale i ona sama měla během jejich vztahu několik milenců (známý je např. její románek s ruským revolucionářem Lvem Trockým, jemuž oba manželé poskytli dočasný domov ve své mexické vile). Únik hledala také v lesbických avantýrách, alkoholu, drogách, ale zejména v malířství.

Pár spolu cestoval do Spojených států amerických a Francie, kde se Kahlo seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. V té době i Kahlo vstoupila do Komunistické strany Mexika a aktivně se účastnila politických akcí. Po návratu z Paříže se jejich manželství ocitlo v troskách a následoval rozvod. Dlouho však bez sebe nevydrželi a 8. prosince 1940 byli znovu oddáni v San Franciscu. Frida trpěla neustálými problémy se zdravím a v roce 1947 v New Yorku podstoupila další z řady neúspěšných operací páteře, které jí však přinesly pouze nekonečné utrpení.

Dalších osm měsíců strávila na lůžku, nosila ocelový korzet a proti bolesti dostávala injekce morfia, na kterém se brzy stala závislá. Velice ji trápila i nenaplněná touha po dítěti (několikrát potratila). K tomu všemu jí lékaři nakonec museli amputovat pravou nohu. Frida Kahlo postupně ztratila vůli k životu a několikrát se dokonce pokusila o sebevraždu. Kvůli svému zdravotnímu stavu malovala často vleže na posteli se zrcadlem umístěným nad sebou.

První vlastní výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v New Yorku, dlouho však žila v manželově stínu a mnohem slavnější se stala až po své smrti. Ta už se kvapem blížila - počátkem léta 1954 se Frida naposledy objevila na veřejnosti, když se účastnila komunistické pouliční demonstrace a krátce na to, 13. července 1954, ve věku 47 let Frida Kahlo umírá. Ještě za svého života si zvolila pohřeb žehem a její popel je umístěn v urně, vystavené v „Modrém domě“, který sdílela spolu se svým manželem. Rok po její smrti věnoval Rivera dům mexické vládě, aby se z něj stalo muzeum. 12. července 1958 byl „Modrý dům“ oficiálně otevřen, jako “Muzeum Fridy Kahlo”.

Za svůj život Kahlo namalovala přes 200 olejomaleb, akvarelů a kreseb - převážná většina z nich jsou autoportréty. Malováním se vyrovnávala s neskutečnými bolestmi, které jí prakticky celý život sužovaly. Její dílo je propojením aztéckých a křesťanských tradic, přičemž v posledním roce života zařadila do své tvorby i marxistickou tematiku. Frida Kahlo se vždy bránila tomu, aby byla označována za surrealistickou malířku, ačkoliv k tomuto označení její tvorba přímo vybízí. Argumentovala tím, že nemaluje sny, nýbrž realitu. Dnes jsou její obrazy ozdobou mnoha světových galerií. Bouřlivý život této svérázné umělkyně se roku 2002 stal inspirací pro biografický film, natočený v americko-mexické koprodukci a nazvaný prostě "Frida". V hlavní roli se tu divákům představila herečka Salma Hayek. Mimoto se tvář slavné malířky objevuje i v mnoha výpravných publikacích a dokumentárních filmech, věnovaných jak jí (a její tvorbě) samotné, tak i zabývajících se dalšími významnýni osobnosti téže doby.

Autor: green-tea