Ivan Palúch

Herec Ivan Palúch patří k nejvýraznějším osobnostem slovenského filmu a divadla a jeho význam již na konci 60. let dosáhl mezinárodního významu. Ivan Palúch se narodil ve Zvolenu, otec se věnoval divadlu a byl spoluzakladatelem souboru Detvan, matka pocházela z české podnikatelské rodiny Špačků, jíž patřil hrad Kokořín. Od Ivanových tří let žila rodina v Banské Bystrici, kde maturoval na jedenáctiletce, v té době se také nejen díky rodičům začal setkávat se světem divadla. Po maturitě nastoupil v Bratislavě na VŠMU, po dvou letech ale musel studia ukončit kvůli zjištěné oční vadě – šerosleposti; ta se později stala paradoxně Palúchovou předností, když se dokázal dobře orientovat na tmavém prostředí jeviště. Bez odborné herecké průpravy zahájil svou pouť slovenskými oblastními divadly, hrál v Krajském divadle ve Spišské Nové Vsi (1960-1963), poté v Žilině (1963), další roky strávil v Divadle Jonáša Záborského v Prešově (1963-1966), nakonec krátce působil v Nitře (1966). Přestože počátek jeho kariéry byl ve znamení nepříliš přínosného častého střídání působiště, již tehdy zaujal svým hereckým projevem s širokým dramatickým rozsahem a vynikl jako první skutečně moderně pojatý slovenský Romeo v Shakespearově dramatu Romeo a Julie. Mezitím Ivan Palúch rozvinul filmovou kariéru, jejíž slibný vývoj jej přiměl k opuštění stálého divadelního angažmá ve druhé polovině 60. let. Později ale pohostinsky hrál například v Praze v Divadle Na zábradlí (Dáma s kaméliemi).

Svou první menší roli důstojníka Dohnala si Palúch zahrál ve válečném dramatu TAM ZA LESEM (1962) českého režiséra P. Blumenfelda. Poté hrál v dalších snímcích, později pak dostal velkou příležitost ve Vláčilově baladě MARKÉTA LAZAROVÁ (1967), kde hrál Adama Jednoručku, syna hlavního hrdiny Kozlíka. Mezinárodní věhlas filmu pak způsobil, že Palúch zaujal zahraniční filmaře, což mu v následujícím roce otevřelo cestu mezi elitu evropského filmu. Úspěšný a uznávaný jugoslávský režisér Aleksandar Petrović obsadil Palúcha do hlavní role pastevce Triši ve svém krvavém milostném příběhu BIĆE SKORO PROPAST SVETA (Brzy bude konec světa, 1968). Hereckou partnerkou Ivana Palúcha v tomto filmu byla francouzská filmová hvězda Annie Girardot. Neméně úspěšný německý filmový tvůrce Volker Schlöndorff natáčel ve stejné době mimo jiné na Slovensku historický snímek MICHAEL KOHLHAAS (1968). Následující rok byl pro Palúcha skutečným triumfem, protože oba zmíněné filmy byly nominovány na Zlatou palmu festivalu v Cannes. Palúch jako představitel dvou velkých rolí ve dvou filmech soutěžících o nejvyšší festivalové ocenění proniknul mezi největší hvězdy evropského filmu. Ve stejném roce 1969 byla navíc v Cannes v nesoutěžní projekci na žádost renomovaných filmových odborníků promítána i MARKÉTA LAZAROVÁ, což jen utvrdilo výlučené postavení Ivana Palúcha v rámci tehdejšího československého filmu. Z obou soutěžících filmů sice ani jeden nedosáhl kýžené festivalové mety, nicméně titul BIĆE SKORO PROPAST SVETA byl navíc nominován na Oscara. Hned po návratu z Cannes však dal počínající normalizační režim Palúchovi jasně najevo, že to byla jeho poslední zahraniční cesta.

Souběžně s účinkováním v mezinárodních projektech pokračoval Palúch i v práci na domácí půdě, z jeho tehdejších filmů stojí za zmínku snímky NIET INEJ CESTY (1968) nebo ZABITÁ NEDĚLE (1969; uveden až v roce 1990), v menší roli příslušníka StB se objevil také v Kachyňově trezorovém filmu UCHO (1970). Dobovou popularitu získal hlavní rolí v pohádce PRINC BAJAJA (1971), která sice byla oceněna na Mezinárodním festivalu dětských filmů v Benátkách, jako nejlepší dětský film vyšla také ze soutěže ve Španělsku, z dnešního pohledu se však jeví spíše jako průměr. Palúch v té době začal účinkovat také v televizních seriálech, proslul především titulní postavou v historicko-dobrodružném seriálu ADAM ŠANGALA (1972).

Zatímco znemožnění pokračovat v nastartované mezinárodní kariéře postihlo Palúcha již v roce 1969, podobný osud jej nakonec potkal o několik let později i v Československu. Veřejně proklamované postoje k sovětské okupaci, provokativní vzpomínky na pobyt na Západě a v neposlední řadě také přátelství s režimu nepohodlnými osobnostmi vyústily v roce 1974 v úplný zákaz hrát v divadle, filmu i televizi. Umělec, který se slunil v záři reflektorů v Cannes, se náhle musel spokojit s jednou, maximálně dvěma roličkami ročně, epizodního, dokonce až komparzního charakteru. Nevelké příležitosti si Palúchovi dovolili poskytnout slavní režiséři jako Martin Hollý (SIGNUM LAUDIS, 1980; NOČNÍ JEZDCI, 1981) nebo Juraj Jakubisko (NEVERA PO SLOVENSKY, 1981; PERINBABA, 1985). Ledy se prolomily až v roce 1986, kdy Palúch získal angažmá v Divadle J. G. Tajovského v rodném Zvolenu. Na někdejší filmové úspěchy se mu však nepodařilo navázat, hrál již jen podružné role, zatím naposledy se objevil v krátkém filmu ÁBELOV ČIERNÝ PES (2006).

Ivan Palúch nyní žije v Banské Bystrici, kde před časem založil fakultu dramatických umění na Akademii umění. Protože však sám nemá dokončené vysokoškolské vzdělání, musel se zde pedagogického působení vzdát, nyní vyučuje na Soukromé konzervatoři Dezidera Kardoše v Topoľčanech. Za celoživotní přínos filmu byl v roce 2008 oceněn na mezinárodním festivalu Artfilm, ve stejném roce vyšla jeho biografie Herec Ivan Palúch (2008), na níž se autorsky podílel také jeden z jeho tří synů, Martin Palúch.

Autor: argenson

IVAN PALÚCH (nar. 20.6.1940, Zvolen, dnes Banskobystrický kraj – zem. 3.7.2015, Martin, Žilinský kraj, na srdeční selhání), měl slovenského otce (spoluzakladatele folklórního souboru Detvan) a českou matku. Nedokončil studia herectví na VŠMU v Bratislavě kvůli vrozené zdravotní vadě šerosleposti. Působil v oblastních divadlech a od roku 1986 měl angažmá v Divadle Jozefa Gregora Tajovského ve Zvolenu. Hrál též v Dámě s kaméliemi v pražském Divadle Na zábradlí. Pro film ho objevil Miloš Forman, když jako pomocný režisér hledal na slovenských exteriérech typy mladých mužů pro snímek Tam za lesem (1962). Upozornil na sebe postavou Adama Jednoručky v Marketě Lazarové (namluvil jej Ladislav Trojan) a popularitu mu o pár let později přinesla hlavní role v pohádce Princ Bajaja. Objevil se i v oceňovaných zahraničních produkcích, v Schlöndorffově Michaelu Kohlhaasovi a po boku Annie Girardotové v Petrovićově černé komedii Brzy bude konec světa. Slibně se rozvíjející mezinárodní kariéru ukončil Srpen 1968, po němž se výrazněji ještě uplatnil v trezorovém snímku Drahomíry Vihanové Zabitá neděle. Za normalizace měl značně ztíženou možnost uplatnění. Z televizních rolí je nejznámější jeho titulní postava zbojníka v minisérii Adam Šangala (1972; r. Karol Spišák). Kromě řady TV inscenací a TV filmů hrál i v minisériích či seriálech Legenda o živých mrtvých (r. Petr Tuček), Duhový luk (1972; r. Josef Mach), Naši synovia (1974; r. Ján Lacko), Straty a nálezy (1975; r. Stanislav Párnický), Vivat Beňovský (1975; r. Igor Ciel), Sváko Ragan (1975; r. Martin Ťapák), My sme malí muzikanti (1976; r. Ivan Krajíček), Dobrí ľudia eště žijů (1979; r. Peter Opálený), Přátelé zeleného údolí (1980; r. František Mudra), Anička Jurkovičová (1983; r. Ján Lacko), Povstalecká história (1984; r. Andrej Lettrich), Hľbkový rekord (1985; r. Stanislav Párnický), Svetla nad prístavom (1986; r. Marcel Dekanovský), Štúrovci (1991; r. Peter Mikulík), Nesmrteľní (2010), Búrlivé víno (2013-?; r. Matúš Libovič, Marián Tutoky). Po Listopadu 1989 se politicky angažoval a působil od roku 1990 až do rozpadu republiky v Generálním štábu ochrany hranic federálního ministerstvu vnitra v Praze. Jeho pokus o podnikání v obchodu s barvami a laky nevyšel. Spoluzakládal Fakultu dramatických umění na Akademii umění v Banské Bystrici a byl pedagogem Soukromé konzervatoře Dezidera Kardoše v Topolčanech. Za svou činnost získal cenu Hercova mise na MFF Art Film Fest v Trenčianských Teplicích/Trenčíně 2008. Byla vydána jeho sborníková biografie Herec Ivan Palúch (SFÚ, Bratislava 2008) a Česká televize vysílala dokument 13. komnata Ivana Palúcha (2011; r. Roman Šantúr). Jeho syn Martin Palúch je vědeckým pracovníkem Ústavu divadelní a filmové vědy Slovenské akademie věd. – Filmografie: (TV výběrově) Smrť sa volá Engelchen (TV-1960; r. Ivan Balaďa), Tam za lesem (1962; r. Pavel Blumenfeld), Nylonový mesiac (1965; r. Eduard Grečner), Obchod na korze (1965; r. Ján Kadár, Elmar Klos), Marketa Lazarová (1967; r. František Vláčil), Brzy bude konec světa (1968, Biće skoro propast sveta; r. Aleksandar Petrović), Niet inej cesty (1968; r Jozef Zachar), Michael Kohlhaas (1969, Michael Kohlhaas – der Rebell; r. Volker Schlöndorff), Oseka (1969, Odliv; r. Vladimir Pavlović), Zabitá neděle (1969; r. Drahomíra Vihanová), Ucho (1970; r. Karel Kachyňa), Kaňon samé zlato (1970; r. Zdenek Sirový), Luk královny Dorotky (1970; r. Jan Schmidt), Princ Bajaja (1971; r. Antonín Kachlík), Noc labutí (TV-1971; r. Petr Tuček), Vlak do stanice Nebe (1972; r. Karel Kachyňa), Morgiana (1972; r. Juraj Herz), Javor a Juliana (1972; r. Štefan Uher), Očovské pastorále (1973; r. Jozef Zachar), Zbabělec (TV-1975; r. Petr Tuček), Pacho, hybský zbojník (1975; r. Martin Ťapák), Krátký život (1976; r. Zbigniew Kuźminski), Vojáci svobody (1977; r. Jurij Ozerov), Dvere dokorán (1977; r. Jozef Medveď), Rača, láska moja (1977; r. Jozef Medveď, Timur Palavadišvili), Chlapi (TV-1977; r. Ján Roháč), Janovi lidé (TV-1977; r. František Mudra), Vzkriesenie (TV-1977; r. Petr Weigl), Smrť šitá na mieru (1979; r. Martin Hollý), Ja milujem, ty miluješ (1980; r. Dušan Hanák), Noční jezdci (1980; r. Martin Hollý), Signum laudis (1980; r. Martin Hollý), Nevěra po slovensku (1981; r. Juraj Jakubisko), Na konci diaľnice (1982; r. Ján Zeman), O sláve a tráve (1984; r. Peter Solan), Zločin Arthura Savilla (TV-1984; r. Ivan Balaďa), Perinbaba (1985; r. Juraj Jakubisko), Iná láska (1985; r. Dušan Trančík), Vlakári (1988; r. Juraj Lihosit), Cesta na jihozápad (1989; r. Zdenek Sirový), Obyčajný špás (1989; r. Alois Ditrich), Nejasná zpráva o konci světa (1997; r. Juraj Jakubisko), Krajinka (2000; r. Martin Šulík), Sentiment (2003; r. Tomáš Hejtmánek), kr. studentské filmy Ábelov čierny pes (2006; r. Mariana Čengel Solčanská) a Monštrancia (2006; r. Mariana Čengel Solčanská), Nedodržený slib (2009; r. Jiří Chlumský), Legenda o létajícím Cypriánovi (2010; r. Mariana Čengel Solčanská), Viditelný svět (2011; r. Peter Krištúfek), kr. studentský film Staré cihly (2012; r. Max Melnyk), Miluj ma alebo odíď (2012; r. Mariana Čengel Solčanská), Já, Olga Hepnarová (2015; r. Petr Kazda, Tomáš Weinreb).

Zdroj: NFA / -švr-